Rozhovor s Katherine Luka: „Zatím jsem snad ještě nikdy při psaní tolik nepřepisovala, nepřehodnocovala a nebojovala.“

Dnes vám přinášíme rozhovor s autorkou Katherine Luka, kterou můžete znát díky jejím knižním počinům Dračí nevěsta (fantasy) a Lovec věna (dobrodružný román). Obě knihy jsme na našem projektu už recenzovali.

Povídali jsme si hlavně o její druhé knize, ale dočtete se i o tom, zda má nějaké psací rituály a co chystá do budoucna. 

Zdroj: Katherine Luka

Příběh se odehrává na pozadí Anglie 19. století, proč jste si vybrala právě toto historické údobí a území?

Romantickou literaturu odehrávající se někde v historii čtu už spoustu let. Historie mě vždycky celkem bavila, ale přiznám se, že mě na ní nejvíc baví ten prostor pro fabulaci. A ano, taky pro jistou idealizaci. Velká většina příběhů tohoto žánru se odehrává v Anglii, někdy mi přijde, že je to asi trochu jako Středozem pro milovníky fantasy, a tak jsem se tak nějak naučila v jejích reáliích chodit. Aspoň tedy v rámci žánru červené knihovny. Zkrátka - svatba na zapřenou by jinde, než v Gretně Green prostě nefungovala. Psala bych i o Rakousku-Uhersku, ale nějak mi v tom pak chybí ty legendy, pocit jisté pohádkovosti. Vždycky si představím Františka Josefa a romantika jde do kopru. Ale třeba to někdy překonám. Vlastně, když jsem hledala podklady pro Lovce věna, narazila jsem na mnoho zajímavých informací o Moravském Manchestru, které taky značně podnítily mou fantazii.

Kde jste čerpala inspiraci pro příběh Madelyn, Fergussona a George?

V pohádce o Sněhurce. Není to tam nakonec ani moc vidět, že? Tak dlouho jsem si s tím příběhem pohrávala, měnila úlohy postav a jejich motivace, až z té staré pohádky nic nezbylo. Úplně prapůvodní myšlenka přišla, když jsem četla dceři ilustrovanou Sněhurku, a napadlo mě - ne poprvé - že nechápu, proč Sněhurku dostal nějaký nanicovatý princ, co se objevil až na poslední stránce, když ji ve skutečnosti ochraňovali trpaslíci.

Název Vaší druhé knihy je pro mě všeříkající, odhadla jsem dopředu, kterým směrem se bude příběh ubírat. Měla jste na začátku vymyšlen celý příběh a už jste neuhnula ani o píď, nebo jste ho naopak tvořila postupně?

Byl to boj. Měla jsem celkem jasně promyšlený plán. Dokud jsem o pár měsíců později nedošla k bodu, v němž jsem si najednou uvědomila, že to nefunguje. Tak jsem plán překopala. Vytyčila nové hranice a ujasnila si, kam chci, aby se příběh ubíral - tedy spíš kudy, protože "kam" to bylo jasné od začátku. A o pár měsíců později jsem opět zjistila, že motivace postav není dobrá a že se mi zase chovají bezhlavě nelogicky. Jako hodně nelogicky - nelogičteji, než je snesitelné i v rámci odlehčeného žánru pro ženy. A pak jsem nabourala s autem a po tomhle opravdu nezapomenutelném zážitku jsem pochopila, co udělat, aby to fungovalo. Aspoň tedy začátek. A tak to bylo pořád. Zatím snad ještě nikdy jsem při psaní tolik nepřepisovala, nepřehodnocovala a nebojovala.

Jednotlivé kapitoly Lovce věna průběžně vycházely na Vašem blogu. Osvědčil se Vám takovýto postup?

Myslím, že ano. Návštěvnost mého blogu se prudce zvýšila, takže aspoň nahlédla spousta lidí. Tedy - pro mě je to spousta. Tolik návštěvníků webu jsem ještě nikdy neměla. Jestli to mělo vliv i na prodej knihy, to zatím nemůžu posoudit, jelikož data od nakladatele ještě nemám. Ale bavilo mě to. Líbilo se mi, že jsem měla nějaký režim, pokaždé něco, s čím jsem mohla přijít a čím potěšit lidi, kteří mě sledují. Neumím totiž psát krátké povídky a tak vždycky hrozně dlouho trvá, než něco můžu ukázat světu. A mezitím můj facebook i web mlčí, i když pracuju.

Zdroj: Katherine Luka

Trochu mě mrzel samotný závěr, ráda bych si ještě nějakou tu dobu pobyla s hlavními hrdiny. Je příliš troufalé se ptát po pokračování? 

Zamrzel? Zase byl moc krátký? A já se ho tak snažila tentokrát propracovat lépe a trochu natáhnout, oproti Dračí nevěstě. No nic, slibuju, že na tom budu do příště zase pracovat.

Ale těší mě, že jste si oblíbila moje hlavní hrdiny. Já je mám taky moc ráda. Dokázala bych si o nich povídat donekonečna, bohužel nemám vhodného protihráče do debaty. Ale abych konečně odpověděla na otázku - ne, pokračování jejich příběhu neplánuji. Byla by to nastavovaná kaše. Ale možná se s nimi ještě setkáte jako s vedlejšími postavami. Moc jsem si totiž oblíbila Niala a Deana, a nosím v hlavě i jejich příběhy.

Zatím jste vydala své knihy pouze formou e-knih. O tištěných verzích neuvažujete?

Uvažuju, to víte, že ano. Jenže jsem děsně ješitná a mám příliš křehké sebevědomí, a tak mi na nějakou dobu jedno odmítnutí z tradičního nakladatelství stačí. Třeba to někdy zase zkusím, až budu mít masochistické choutky. Zatím jsem spokojená u pana Kohouta. Stará se o e-knihy vydané ve svém nakladatelství s veškerou péčí, kterou jim může dát, a je moc vstřícný.

Co se týče Vaší tvorby, nejste příliš žánrově vyhraněná. Nejprve jste napsala fantasy knihu, teď v podstatě romanticko-dobrodružný román. Co bude příště? 

Možná detektivka. No, to je trochu vtip. Ale je pravda, že Fragment vyhlásil soutěž o YA fantasy detektivku a já mám rozpracované něco, co by tomuhle zadání mohlo odpovídat. A když ne, tak to zkrátka zase vydám jako e-knihu. A taky si schraňuju v šuplíku jednu dopsanou westernovou romanci. Tak ta asi taky brzy spatří světlo monitorů.

 

Ve vašem debutu Dračí nevěsta hraje, ostatně jak už sám název napovídá, podstatnou roli drak. O tomhle mytickém stvoření vzniklo už mnoho knih. Tak proč právě ono? Chtěla jste ukázat, že i s drakem se dá napsat stále něco nového, nebo mělo jít o zmodernizování pojetí klasických pohádek?

Všechno už bylo napsáno. S ničím extrémně novým se přijít moc nedá, pokud člověk nehodlá překročit hranice vkusu a dobrých mravů. Já jsem jen tehdy dostala za úkol namalovat draka jako výzdobu pro turistický oddíl mládeže, kde jsem dobrovolničila. Tak jsem se pro inspiraci koukla na nějaké dračí blogy, udělala si pár náčrtů a začala malovat. Mám ráda pohrávání si s klasickými příběhy ve stylu "Co když..." Totiž Terry Pratchett v některých svých knihách používá pojem "kalhoty reality" - to znamená, že všechno, co se může stát, se taky stane: někde, někdy. A když jsem si tak chystala ty náčrty samozřejmě jsem připojila i princeznu - dračí oběť. A pak mě napadlo, jak by se asi tvářil princ, kdyby přišel, a zjistil, že princezna chrání draka před ním. To je moment, kdy mi to v hlavě zablikalo a zasvrběly mě prsty. Ona je to ve své podstatě Kráska a zvíře. A k tomu ještě trochu Bajaja. Miluju je obě. A netoužila jsem je zmodernizovat, spíš možná trochu prohloubit. Udělat je zajímavými pro dospělé publikum. Ale recenzenti soudí, že je to nakonec spíš pro mládež. Nevadí. Hlavně, když s mou Dračí nevěstou lidi rádi tráví čas.

Na Vašem blogu uvádíte „Tím nejlepším příběhem je život.“ Jste spokojená s tím, co Vám coby spisovatelce zatím život přivál? Změnila byste něco na svých doposud vydaných knihách?

Vždycky mě zaskočí, když o mně někdo řekne, že jsem spisovatelka. Vždyť nejsem žádná Němcová. Já se jen po večerech bavím a zpestřuju si čekání u zubaře tím, že sama sobě vyprávím příběhy. Obyčejně v hlavě vypadají podstatně líp, než když je pak hodím do počítače. Tam už po mně chtějí, abych jim dala logiku a řád. Ale ano, jsem spokojená. Jsem vděčná za milá setkání, lidi, co mě čtou a občas zdrtí oprávněnou kritikou, za krásné recenze. Narodit se v téhle době, v téhle zemi, to je dar. Měla bych být spokojená a vděčná ještě mnohem víc. Za každý okamžik. Ale to se pořád učím. Hm, a jestli bych něco změnila. Rozhodně. Třeba jsem den po vydání zjistila, že mi chybí tečka ve větě v Lovci věna. Ale to je detail, protože zatím jsem z něj nadšená jednoduše proto, že jsem ho konečně dokončila a vydala. Třeba v Dračí nevěstě by toho bylo ke změnění asi hodně, ale jak jsem kdysi měla napsáno na svém webu - jestli se k Dračí nevěstě vrátím za deset let, a budu vidět, že je potřeba vyprávět ji jinak, tak to bude dobře, protože to bude znamenat, že jsem se cestou něco naučila. A to je pro mě důležité. Vidět ten posun.

Při čtení Vaší knihy jsem měla pocit, že Vás psaní prostě baví! Dodržujete při psaní nějaké rituály? V jakém prostředí se Vám píše nejlépe? Co potřebujete k tomu, aby se Vám dobře psalo? 

Baví. Jsou pasáže, které víc, a pasáže, které musím napsat, abych se dostala k těm, které mě zase bavit budou. A rituály nemám. Potřebuju ticho, nebo pokud si zrovna manžel pouští nějakou kriminálku, tak si hodím do sluchátek nějakou nenáročnou cizojazyčnou hudbu. Českou nemůžu, protože pak se mi míchají v hlavě slova. V žádném cizím jazyce, krom slovenštiny, ale tu nepočítám do cizích jazyků, na tom nejsem tak dobře, abych snadno rozuměla z poslechu písniček, takže je to pak jen zvuk beze smyslu a ten dokážu tolerovat jako kulisu. Hlavně potřebuju, aby kolem mě neposkakovaly děti. Musím se ponořit do svého světa, vyvolat si pocity, nálady, emoce, abych je mohla popsat. A to s dětmi nejde. Úplně nejvíc na jeden zátah jsem napsala loni o prázdninách, když byly týden u babičky. To byl úžasný relax. Psala jsem několik dnů v kuse.

Co říkáte na náš projekt „Podpora českých autorů?“ Jak jste se o něm dozvěděla?

Podpora českých autorů je skvělý projekt. A důležitý. Pomáhá autorům, kteří by si jinak cestu ke čtenářům klestili dlouho a strastiplně. Já jsem se o něm dozvěděla tak, že jsem zarputile prohledávala facebook a hledala někoho, kdo bude ochoten si přečíst Dračí nevěstu a napsat o ní recenzi. Pozitivní nebo krutou, hlavně jsem chtěla vědět, co si o ní lidi myslí. Bylo mi jasné, že se zkrátka mezi čtenáře nedostane jinak, než si ji někdo přečte a řekne o ní dalším lidem. A v tom je podle mě velký přínos projektu Podporujeme české autory. Knihomolských skupin jsem pár našla, ale valná většina knih, které se v nich prezentují a čtou, jsou zahraniční tituly. Ale spisovatelé v Čechách a na Moravě ještě nevymřeli - a Svět Mezi řádky to dává krásně a nahlas najevo, za což Vám patří velký dík.