Rozhovor s Markétou Harasimovou: „Nemám ve zvyku propadat strachu, když svému záměru věřím.“

Markéta Harasimová je spisovatelkou na plný úvazek a nedávno založila vlastní nakladatelství MaHa. Její díla nadchnou všechny čtenáře a čtenářky, kteří mají rádi žánrový mix, přesněji směsici krimi, thrilleru, erotiky a sem tam i špetky nadpřirozena. 

My jsme v rámci spolupráce recenzovaly její nejnovější knihu; eroticky-mysteriózní román z vinařského prostředí s názvem Poháry touhy, na který je zčásti zaměřen i dnešní rozhovor. Jestli patříte mezi příznivce moravských vinic, hroznového vína (nejlépe v tekuté podobě) a literatury, určitě se podívejte na autorčin unikátní projekt S VÍNEM NAD KNIHOU, prostřednictvím kterého podporuje domácí literární tvorbu.  


MARKÉTA HARASIMOVÁ: Facebook, webové stránky
POHÁRY TOUHY: recenze, webové stránky

Zdroj: autorčin archiv


Pokud se nemýlím, napsala jste zatím třináct knih, z nichž ta nejnovější s názvem Poháry touhy vyšla jako první pod hlavičkou nakladatelství, které jste založila na konci minulého roku. Když se na to podíváte zpětně, jak moc velké sousto to pro vás bylo, případně stále ještě je? Doporučila byste tento krok i ostatním autorům?

Ono to vlastně od začátku běželo jako po másle: založení nakladatelství, registrace v Národní knihovně, uzavření smluv s distribucí a tiskárnou. Pak přišla výroba první knihy a já poprvé pocítila velkou zodpovědnost – obavy, abych všechno udělala správně. Ale nemám ve zvyku propadat strachu, zvlášť, když svému záměru věřím. Teď se to má tak, že se stále učím něco nového, je to proces. Ale příjemný, i přes občasná škobrtnutí, která k tomu patří. Za sebe bych tento krok autorům doporučila, ale je to hodně o disciplíně, odvaze a ochotě přizpůsobit mu i svůj osobní život. Každému by takové tempo asi nevyhovovalo.


Co dalšího kromě marketingu a PR zastáváte sama? Spolupracujete s někým ohledně korektur/grafiky apod., nebo jste soběstačná i v těchto oblastech?

Marketing a PR už teď dělám ve spolupráci s agenturou – nespoléhám jen na své síly. Něco zvládnu sama: třeba sociální sítě, web a různé typy propagace. Pak jsou tady ale záležitosti, které vyžadují odborníky. Třeba bannerová reklama na internetu anebo větší PR, které bych už zvládat nemohla, ani časově. Spolupracuji také s grafikem, bez něj by se to neobešlo. Příprava tiskových dat a všeho okolo není snadná a vyžaduje profesionála. Stejně jako zpracování přebalů. Co se týká korektur, ty leží na mně, ale takhle to víceméně fungovalo i dříve.


Můžete nám ve stručnosti popsat, jak vypadá takový běžný den spisovatelky a teď už i nakladatelky na volné noze?

Je to jeden velký kolotoč, vlastně od rána do večera. Kromě psaní knih se věnuji také scenáristice, a spoustu času spolkne i nutná administrativa. Dopoledne většinou dělám spíš mechanické činnosti – vyřizuji maily a telefony, chystám marketingové plány, řeším kancelářské záležitosti a tak podobně… Už se ke mně také dostalo několik rukopisů, takže nahlížím i do nich. Později jdu na aktuální korektury, rozepsané scénáře, a nakonec se věnuji samotné knižní tvorbě. V odpoledních a večerních hodinách jsou ke mně múzy nejpřátelštější. Ale tenhle harmonogram často mění autorská čtení, vystoupení, křty apod, kterých mám také hodně. A na většinu z nich je potřebná nějaká příprava. 


Když pomineme, že vás psaní živí, čím dalším pro vás je? Co pro vás představuje?

Pro mě je to životní náplň. Poslání, zdroj energie. Něco, co miluji a bez čeho bych nebyla celistvá. Žiji vytvářením příběhů, oživováním fantazijních postav a splétáním jejich osudů. Různé zápletky jsem vymýšlela a sepisovala odmalička, i když to tehdy byly hodně úsměvné počiny. První román jsem napsala v patnácti: už tehdy jsem asi cítila, že to je moje budoucnost. I přesto, že jsem (na přání rodičů) studovala obchodní akademii. 

Zdroj: autorčin archiv

Jak vaše knihy vznikají? Děláte si nějakou přípravu, nebo píšete spontánně? 

Vždycky mě nejdřív napadne ústřední téma, o čem to celé bude. Tak třeba stalking, ztráta paměti, duchové… Kolem toho vystavím příběh: základní kontury a dějové zvraty, které se v něm přihodí. A nakonec si připravím osnovu, kde je pro sebe trochu víc popíšu. Mám už dopředu představu, kam chci děj posouvat a jak by měl vyústit, ale občas se stává, že mě příběh zavede maličko jinam. Pak něco předělám, doplním a upravím, ale hlavní dějová linka obvykle zůstává. 


Podobně jako Poháry touhy se i vaše další knihy dají považovat za erotické krimithrillery. Jak vznikají ty detektivní linky? Nacházíte inspiraci v  nějakých skutečných případech?

Detektivní námět je vždycky prvotní. Přemýšlím, okolo čeho by se ta krimi zápletka mohla točit. Jakmile ji mám, začínám rozpracovávat detaily – připravuji profil pachatele nebo pachatelů, volím způsob, jakým se bude zločin vyšetřovat, a vymýšlím, jak všechno dopadne. Většinou fabuluji, nic skutečného jsem zatím nepoužila. Znám ale pár lidí od kriminálky, kteří mi pomáhají s technickými reáliemi, a tak je možné, že některý jejich zajímavý případ v budoucnu zpracuji. 


Proč jste se rozhodla do příběhu netradičně zapracovat i poselství zesnulého dědečka? Kniha tím získala spirituální nádech, což určitě není na škodu. 

To mělo dva důvody. Jednak mi ta spiritualita seděla k prostředí, do kterého je příběh zasazený – tedy k vinicím, vinným sklípkům a vinařství obecně. A pak mě věci mezi nebem a zemí upřímně fascinují. Zažila jsem, jak to vypadá, když se na zem vrátí duch zesnulé osoby, a věřím, že podobné zážitky má spousta lidí. Život po životě a duchové zkrátka existují a mě lákalo použít tuhle linii v románu. A už teď vím, že to nebylo naposledy.


Erotické scény byly poněkud netradiční a vy jste používala při jejich líčení zvláštní přirovnání, která ne každé čtenářce musí přijít vhod. Proč jste se rozhodla pro tak neobvyklé líčení intimit?

Nemám ráda erotické scény evokující porno, ale ani ty zaobalené, kdy „se zkrátka zhasne“, a čtenář může jen hádat, co se děje za zavřenými dveřmi. Chci milostný akt podat tak, aby byl uvěřitelný a současně postrádal vulgaritu. Čtenář může a nemusí zapojit fantazii, v každém případě se ale snažím, aby mohl onu scénu „vidět před očima“, procítit. Snad i proto používám různé příměry.

Zdroj: webové stránky autorky

Propracovaný děj byl poměrně spletitý, ale nejvíce zapůsobí svěží atmosféra vinic. Z jakého důvodu jste se rozhodla přenést příběh na vinohrady?

Vinice mají neodmyslitelné kouzlo. Kromě toho poslední roky žiji v kraji vína pod Pálavou, a ten mi opravdu učaroval. Příběh, který jsem se rozhodla čtenářům předat, vinohrady krásně podtrhují. A já doufám, že se mezi řádky dá vyčíst i něco o tom, jak ‚královský mok‘ vlastně vzniká, a že to není vůbec snadná cesta.


Jak už jsme zmiňovali na začátku, máte ve své bibliografii už poměrně dost knih. Která se u čtenářů setkala s největším ohlasem? 

Na to není snadné odpovědět. Jedna věc je počet prodaných výtisků za určité období, druhou pak představují osobní názory čtenářů na různých databázích, sociálních sítích, nebo také zpětná vazba z knihoven. Obecně je dnes eroticko-kriminální žánr z českého prostředí oblíbený –  kombinace napětí a romantiky plus sexu lidi baví. Zajímavý ohlas měly například knihy Sametová kůže nebo Mrazivé hry, možná díky námětům. 


Pokud se čtenář teprve seznamuje s vaší tvorbou, který z vašich titulů byste mu doporučila číst jako první?

Každá moje kniha je trochu jiná, ale většinou je spojuje thrillerová linka a těžký osudový zvrat v životě hlavních hrdinů. Obvykle celkem otevřeně popisuji zločiny a často i myšlenky pachatelů, což někoho může ze začátku vyděsit. Doporučila bych tedy něco jemnějšího, třeba už zmíněné Poháry touhy. Tam čtenář pozná můj styl a je tu i naznačeno, co lze očekávat od těch „drsnějších“ detektivek. 


Na podzim by vám měl vyjít další napínavý román z českého prostředí, ve kterém nebude chybět sadistický vrah. Mohou se čtenáři těšit také na křest knihy? Už víte, kde proběhne? 

Ano, tahle kniha se už připravuje a měla by vyjít na přelomu října a listopadu. Velkou roli v ní bude hrát amnézie a masový zabiják, ale bude tam ještě něco navíc. Na křty se čtenáři určitě těšit můžou – ten hlavní plánuji v pražském Luxoru na Václavském náměstí, jako vždy se známými osobnostmi z řad herců a zpěváků. Pak určitě nevynechám ani Ostravu a Brno.



Komentáře