Rozhovor s Dianou Průšovou: „Vždycky jsem věděla, že bych chtěla psát, ale při vzpomínce na své diktáty jsem to absolutně nepovažovala za reálné – spisovatel by měl přece pravopis ovládat na jedničku s hvězdičkou.“

Autorce Dianě Průšové jsme položili několik všetečných otázek k její knize Amazonky  na přelomu věků a vznikl z toho rozhovor, který si můžete přečíst níže. Dozvíte se především to, jak vznikal její debut, proč se rozhodla založit své vlastní nakladatelství a proč jí učarovali amazonky a indiáni. 

Tento týden si ostatně můžete o tuto knihu zasoutěžit. Pokud ještě nejste rozhodnuti, zda si knihu chcete přečíst, můžu prozradit, že úryvek z tohoto románu na sebe nenechá dlouho čekat! 


Zdroj: Diana Průšová

Vaše kniha mne nadchla! Klobouk dolů před tím, jak ji máte po všech stránkách propracovanou! Co Vás bavilo více – psát, nebo tvořit kostýmy, kreslit? 

Děkuju, to hrozně ráda slyším! 😊 Přiznám se, že kreslení pro mě bylo spíš za trest. 😁 Já vážně moc kreslit neumím, a tak jsem musela hodiny jen gumovat a kreslit a zase gumovat. Ale pohled na výsledek za to rozhodně stál! Co se týká psaní a tvoření kostýmů, tak to bylo tak na stejno. Jen to psaní méně bolelo – tam se člověk jen tak kladivem do prstu nepraští.😁


Ve své knize zmiňujete, že psaní a vše kolem byla fuška. Jak těžké bylo napsat a vydat Amazonky?  A o jakém časovém horizontu hovoříme?

Od prvního slova po spuštění prodeje to bylo něco málo přes dva roky. Náročné to určitě bylo. Když už člověk překonal krize při psaní, přišly boje při korektuře, pak běhání po úřadech a tvorba webu – o tom jsem samozřejmě také věděla kulový. Zdálo se, že když člověk jednu překážku přeskočí, automaticky naroste další a dvakrát taková. Chtělo to hodně cílevědomosti a uvědomění, proč jsem si vybrala zrovna tak náročnou cestu. Zpětně jsem ale za to všechno ráda, protože mi to dalo vážně velké množství zkušeností, které můžu dál využít. 


Je český knižní trh z Vašeho pohledu přívětivý vůči začínajícím spisovatelům?

Tak nejsem žádný odborník, ale z mého laického pohledu to zas tak špatné není. Známé jméno je velká výhoda, ale když ho nemáte a chcete jít tou standardní cestou, „stačí“ najít jednoho člověka na dobrém místě, který Vaši knihu vydá. Pak, řekla bych, se šance docela vyrovnávají, protože je spousta lidí, kteří právě rádi podporují začínající tvůrce, takže je to zas hlavně na akčnosti autora.


Z jakého popudu kniha vznikla? Dlouhodobá touha něco vytvořit, které předcházelo psaní pro sebe, nebo jste se jednoho dne probudila a rozhodla se příběh dát na papír?

Dobrá otázka! :) Tahle kniha vznikla vlastně tak trochu náhodou. Přiznám se, že psaní do šuplíku u mě neprobíhalo. Vždycky jsem věděla, že bych chtěla psát, ale při vzpomínce na své diktáty jsem to absolutně nepovažovala za reálné – spisovatel by měl přece pravopis ovládat na jedničku s hvězdičkou. No, jenže pak přišel den, kdy jsem se rozhodla, že budu dělat to, co mě baví – to totiž vždycky budu dělat nejlépe a tím můžu světu taky nejvíc dát. A tak jsem začala psát knihu. Jinou. Napsala jsem první kapitolu a dala jí přečíst kamarádce, která okamžitě chtěla pokračování. Problém ale byl, že jsem se zarazila při zjišťování informací o jedné indiánské legendě a nemohla se hnout dál. A jak tak pořád ta kamarádka dorážela, kdy už bude druhá kapitola – což mě samozřejmě ještě víc rozčilovalo, napadlo mě, že pro ni napíšu dejme tomu čtyřstránkový příběh, aby ona měla co číst a já měla čas. Nu a z něj vznikla tahle kniha. :)

Zdroj: Diana Průšová

 

Proč jste se rozhodla založit své vlastní nakladatelství? Nabízela jste své dílo i u jiných nakladatelů?

Můj plán byl takový, že rukopis pošlu do jednoho nakladatelství a pak do Beletris na lektoraci. Byla jsem rozhodnutá knihu vydat, třeba i samonákladem, ale chtěla jsem znát názor na text někoho z oboru.

No, z prvního nakladatelství mi odpověděli až na druhý e-mail, že se omlouvají, že si prvního nevšimli, že by mi hned napsali, že rukopisy už nepřijímají. Takže to mi moc nevyšlo. :) Ale lektorace účel splnila. Beletris mi, jako mnohým, nabídla vydání vlastním nákladem, ale v té době už jsem se v problematice samonákladů docela orientovala a pochopila jsem, že jestli chci, aby prodej knihy pomohl finančně utáhnout další projekty, musím si toho co nejvíc zařídit sama – propagace, distribuce… a také ISBN. U toho jsem měla dvě volby, buď si ho zařídit přes národní knihovnu jednorázově, nebo se rovnou v systému zaregistrovat. A protože jsem už věděla, že chci vydávat knihy a nejen je, zvolila jsem druhou možnost a založila Diana Průšová – Wild Diana.  


Mám pocit, že s amazonkami a indiány se v současné literatuře již čtenář příliš nepotká. Co Vás vedlo k tomu vystavět příběh právě s těmito hrdiny?

Tak amazonky byly, vzhledem k mé osobnosti, jasná volba. Snad v každém příběhu, který se mi zplodí v hlavě, figuruje nějaká ta žena bojovnice. 😊 A indiáni… Mám pro ně slabost, protože mi hodně imponuje jejich vztah k přírodě. A pak taky určitě mělo svůj vliv, že jsem zrovna v té době jela maraton filmů s indiánskou tematikou. :)


Co se týče hlavní hrdinky, přijde mi, že jste to prostě Vy! Nebo se pletu?

Všechny postavy mají něco ze mě. Každou tu jednotlivou postavu jsem prožívala, abych dokázala předat co nejvěrnější prožitek jejich emocí. Ale pravda je, že zrovna u Arisey jsem se snažila hodně hlídat rozdíl mezi tím čerpat ze svých zkušeností a psát o sobě, protože právě jí jsem dala nejvíc ze svých hodnot. Takže vlastně ne i ano. :)


Závěr příběhu se mi jeví jako ukončený, ale přitom otevřený! Máte v plánu pokračovat v příběhu, nebo je pro Vás již uzavřený?

Upřímně to mám s příběhem přesně tak, jak je v knize. Uzavřený, ale přitom otevřený, kdyby náhodou. Chtěla bych z Amazonek udělat sérii, a kdo ví, možná se nakonec příběhy zapletou tak, že se znovu dostanu k momentu, kde skončilo Na přelomu věků.


Dostalo se Vám už nějaké zpětné vazby od čtenářů? Jaké jsou ohlasy na knihu?

Pár už ano a překvapivě zatím samé velmi pozitivní. Mám z toho naprosto neskutečnou radost! Samozřejmě počítám s tím, že dřív nebo později přijdou i negativní ohlasy. Ani jsem se nesnažila knihu psát tak, aby se líbila všem. Ale teď už vím, že dokážu textem předávat emoce, myšlenky, prožitky, odvahu… a za to jsem ohromě vděčná! Vím, že má smysl, abych psala. 😊


Nabízí se i otázka, zda už vzniká nějaký další příběh, který si budou moci čtenáři přečíst?

Hrubý návrh dalšího příběhu ze série Amazonky, mám vlastně v hlavě už od poloviny psaní toho prvního. A nedávno jsem si ho i hodně do hloubky rozpracovala. Bohužel je ale zatím stále jen v mé hlavě a v poznámkových blocích.

Zdroj: Diana Průšová

 

Přijde mi, že dobrodružná literatura je krapet skomírající žánr. Ráda čtete dobrodružné příběhy? Případně, jaké jsou Vaše oblíbené žánry?

Já vlastně ani nejsem nějak žánrově vyhrazená. Pro mě je rozhodující, co mi chce kniha předat – aby to nebylo jen o tom příběhu, ale bylo i něco za ním. A jestli to ta kniha dělá pomocí vysvětlení jako populárně naučná literatura, nebo pomocí třeba právě dobrodružného příběhu, to je mi vcelku jedno. Když bych se ale rozhodovala mezi knihou s romantickou zápletkou a knihou dobrodružnou, rozhodně sáhnu po té dobrodružné.


Co říkáte na náš projekt „Podporujeme české autory“? Jak jste se o něm dozvěděla?

Tak samozřejmě na facebooku – jak jinak. 😁 A jsem z něj nadšená! Myslím, že lidé by se měli podporovat, aby dělali to, co je naplňuje – co milují. Takže jsem vždycky strašně ráda za každý takový projekt. A zrovna Podporujeme české autory vážně nelení a to je skvělé!


Komentáře

  1. Moc pěkný :-). A knížka super, četla jsem a nadchla mě. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme. :) Jsme rádi, že se vám knížka líbila, snad se časem od autorky dočkáme nějaké další. :)

      Vymazat

Okomentovat