Rozhovor s Dankou Šárkovou: „Myslím, že to, co autor zažije na vlastní kůži a autenticky napíše, může čtenář vnímat velmi silně.“

Česká autorka Danka Šárková, vlastním jménem Šárka Denková, svůj debut vydala už v roce 2011 a od té doby její bibliotéka čítá již dvanáct knih. Já jsem recenzovala její psychologický román Světlo a tma (recenze), který vydala u nakladatelství AMI Publishing jako své prozatím poslední dílo. 

Zdroj: Danka Šárková


Bližší informace o této spisovatelce naleznete na její webové stránce Danka Šárková, případně i FB autorském profilu Danky Šárkové. I její titul Světlo a tma má svou vlastní webovou stránku. Pokud jste zvědaví, je to jen dobře. Autorka nám odpověděla na spoustu zajímavých otázek. Děkujeme za rozhovor! 

Světlo a tma není vaše prvotina. Mohla byste nám shrnout svá předchozí díla a povědět, které je třeba podle vás vaše nejpovedenější a které u čtenářů nejoblíbenější?

Světlo a tma je moje dvanáctá kniha. Pět knih v edici Příběhy na lehátko jsou vydané jako e-book. Každá obsahuje sedm příběhů na téma např. zvířata, nevěra, tajemno, láska. Dalších sedm knih vyšlo tištěně i elektronicky. Kniha Nezlomená osudem je moje prvotina a jedná o domácím násilí, druhou knihu Co se dnes hraje? jsem psala s psycholožkou a jde o příběhy ze současnosti na téma klasických pohádek. Cesta za „hranice“ je o tom, že by si měl každý člověk dát pozor na to, co udělá, jelikož se vše vrací a pak mu nezbyde nic jiného než čekat na odpuštění. Čekala jsem dlouho je o soužití tří žen z jedné rodiny. Tři plus jedna je oddycháček o čtyřech ženách a je hodně o sexu. V knize Zašívaná panenka jsem trošku zabrousila do žánru krimi, i když všechny moje knihy i tato jsou sondou do vztahů nejen osobních, ale též pracovních. Velmi mě baví uchopit příběh lidí se všemi problémy, co život přináší. Stačí se podívat kolem sebe: láska, nevěra, hypotéky, špatná práce, zlobivé děti, dluhy, krachy firem a k tomu nemoci… a o tom píšu. Často se mi někdo ozve a tvrdí mi, že jsem tu knihu psala podle jeho vyprávění. Mně osobně se líbí hodně kniha Cesta za hranice, mezi čtenáři je oblíbená nyní moje poslední kniha Světlo a tma a kdo přečetl Co se dnes hraje? je nadšený jejím nápadem (tato kniha se málo prodává, jelikož jde o povídky).


Román Světlo a tma je napsaný zrychleným vyprávěním. Já osobně takové knihy přímo nevyhledávám, protože čtenář může mít pocit, že na hrdiny hledí z dálky, aniž by se do nich vžil. Pro vás je to nejoblíbenější styl psaní, nebo proč jste se rozhodla pro tento způsob?

Musím se přiznat, že i já sama sáhnu v běžném roce po knize, která je napsaná zrychlenějším tempem. Možná si to žádá i doba. Většina mých knih je v delším časovém úseku (třeba i padesát let). Občas mi někdo řekne, že píšu rychle a zběsile a že nemohl moji knihu odložit, jelikož se to prostě nedalo. Představte si, že by měla 700 stránek? Jde o můj oblíbený styl psaní, který určitě neosloví každého, ale bohužel dnes už nikdo F. L. Věka v pomalém rozvláčném textu nečte. Samozřejmě by se moje knihy daly přepracovat na dvojnásobný počet stran, ale pokud se budou moje knihy číst, tak neuvažuji, že bych napsala takové dílo…i když, nikdy neříkejte nikdy. 


Hlavnímu hrdinovi Josefovi se dostalo více pozornosti a čtenář se o něm tak dovídá nejvíce. Rozhodla jste se pro to s ohledem na jeho duševní poruchu? Evin příběh podle vás nebyl pro čtenáře natolik zajímavý, aby si zasloužila stejný díl knihy?

Určitě měl být v knize Světlo a tma Josef na prvním místě. On je hlavním hrdinou. Obě ženy Eva a Marie mu postupně přijdou do života a jsou samozřejmě důležitými postavami v románu, ale Pepa je ten, kdo i přes svoji vážnou nemoc má právo na lásku a plnohodnotný život. Jemu patří kniha.😊


Inspirovaly vás k napsání hlavních hrdinů nějaké reálné osoby?

Na toto se mě ptají na každé besedě a v každém rozhovoru. Ano, bohužel nemoc mám v blízké rodině, i když postava Pepy je vymyšlená. Co se týká Evy, znám několik emigrantů, kteří se roky nemohli vrátit do své rodné země díky totalitě, ale její postava je vymyšlená. Můj syn bydlí v Londýně, kde jsem několikrát byla, a tak jsem ji nechala žít ve Velké Británii.


Křest knihy Světlo a tma - zdroj: Danka Šárková


Proč jste se do své knihy rozhodla zapracovat psychologické prvky? Máte s tím zkušenosti nebo to pro vás byla premiéra?

Psychologické prvky jsou v každé mojí knize a díky tomu mám již okruh čtenářů. Studovala jsem nespočet kurzů, včetně psychologie jak západní, tak východní, mám dvě kamarádky psycholožky a velmi mně dala práce u Tradiční čínské medicíny, kde jsem přes deset let působila sice jako ekonomka, ale terapeuti a doktoři mě velmi ovlivnili.


Bylo pro vás obtížné psát pasáže, které působily depresivně, nebo jste se proti tomu obrnila? Já jako čtenářka jsem je vnímala docela silně. 

U některých jsem se vypsala z toho, co jsem opravdu zažila a mělo to pro mě terapeutický účinek. Uprostřed knihy se stalo, že osoba z mého okolí, která je takto nemocná, byla hospitalizovaná a doslova bojovala o život, a to jsem musela psát jiné veselejší pasáže. Myslím, že to, co autor zažije na vlastní kůži a autenticky napíše, může čtenář vnímat velmi silně.


Název hodně vypovídá o knize a nesmírně se mi k ní hodí. Byl to první návrh, který vás napadl, nebo jste zvažovala i jiné možnosti? Prozradíte další pracovní názvy?

Přišli jsme s přítelem z lyží v Itálii a unavená v posteli mu říkám, o čem chci psát knihu. Tehdy jsem neměla ani písmenko, jen nápad. Vyslechl celý můj námět a okamžitě reagoval, že je to super a mám té knize dát název Světlo a tma. Víc už jsem neřešila a světlo světa spatřila kniha Světlo a tma. U ostatních knih to takhle nikdy nebylo, vždy jsem měla několik názvů a rozhodovala se.


Překvapilo mě, že román obsahuje erotické části. Měla jste pocit, že bez nich by dílo nebylo natolik autentické nebo proč jste se rozhodla je do knihy přidat? Určitě nejsou překážkou při čtení, ale ne každý je může vnímat jako klad.

Oproti jiným knihám není v knize Světlo a tma moc pasáží o sexu. Podle čínské medicíny je sex vnímán stejně jako třeba jídlo. Erotické části tedy do románu z mého pohledu patří stejně jako to, že se rodina sejde večer u stolu a společně jí. Mají-li vztahy fungovat, potřebujeme se najíst a pomilovat. 

V recenzi upozorňuji na problém s číslováním kapitol. Stihlo se to včas podchytit, takže má čtenář možnost zakoupit si i verzi se správným číslováním? Nebo je to naopak schválně matoucí? Pak by mě ale zajímal důvod, protože je to velmi nepříjemné a působí to spíš jako chyba nakladatelství.

Bohužel jsme to nezachytili. Tady si sypu popel na hlavu. Vůbec jsem si toho nevšimla. Muselo to být špatně už od začátku. Jste první, která na to upozorňuje. Naštěstí je román čtivý podle ohlasů čtenářů a kapitoly jdou mimo jejich vnímání. S nakladateli jsem o tom vašem zjištění mluvila a prý mi nechtěli zasahovat do mého řadění. U dotisku se tohle musí opravit.


Jak jste se vůbec dostala ke spolupráci s nakladatelstvím AMI Publishing, které založil syn zesnulé spisovatelky Simony Monyové se svou manželkou?

Náhody prý neexistují, tak nevím. Seděla jsem jeden večer u počítače se skleničkou vína a dovolila jsem si je oslovit s tím, že píšu romány většinou pro ženy. Poslala jsem jim své rukopisy, pak následovalo osobní setkání v Praze, a nakonec došlo na podepsání smluv. Dnes mé knihy připravuje do tisku prakticky stejný team jako měla slavná spisovatelka Simona Monyová. Zde nezbývá než poděkovat.😊



Komentáře