Nenáročná oddechovka, která čtenáře pobaví!
Psal se první duben 2021. A ten den se změnil svět... (Str. 217)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Ladislavu Klimešovi
Chci zakoupit titul Příliš divoká zem: Obleva
Ladislav Klimeš se rozhodl sepsat druhý díl série Příliš divoká zem sám. Byla jsem zvědavá, jak to na mě zapůsobí, jelikož se mi v první knize dva rozdílné pohledy líbily a určitě děj ozvláštňovaly. Snažil se to vynahradit více úhly pohledu, ale ty už nebyly natolik odlišené, takže svým způsobem kniha ztratila kouzlo, ale získala celistvost a tohle nenáročné post-apokalyptické dobrodružství se tak dá přečíst takřka jedním dechem.
Styl psaní v ich-formě z úhlu pohledu hlavního hrdiny Ládise i v er-formě ze stran různých postav je čtivý, akční a věrohodný především díky použití nespisovné češtiny. K takovému dílu se tento styl víc než hodí a čtenáře, kteří hledají právě četbu, u které si odpočinou, zaujme.
Kniha navazuje na Ládisův příběh z prvního dílu Příliš divoká zem: Zimní válka (recenze), který končil desátou kapitolou. Z toho důvodu také druhý díl s názvem Obleva začíná kapitolou číslo jedenáct a pomalu vtahuje čtenáře do pokračujícího dobrodružství ústřední postavy.
Před námi byla až příliš divoká země... (Str. 25)
Hrdinové, se kterými se čtenář seznámil už v prvním díle, nadále vedou svůj boj. Čtenář už od začátku má pocit, že pronikl do nebezpečného prostředí, ve kterém musí být neustále ve střehu. Nikdy totiž netuší, co se může stát a kdo může zaútočit. Nepřátel je totiž stále dost a nezáleží jim na nikom jiném, než na sobě.
Ládis je zpátky a mění se na něm pouze odhodlání, protože tenhle ústřední hrdina se zkrátka nikdy nevzdává. Stále má nabito a střílí ostrými. Po ruce má vždy krabičku cigaret a nějaký ten vtípek nebo vulgární zakletí, když se nedaří.
Čtenář nemá možnost postavy moc poznat, jelikož je tohle spíš hon za akcí a prostřeleným hrudníkem, ale i tak působí hrdinové téměř reálně v rámci možnost začínajícího autora. Rozhodně se do nich dokážete vžít a prožít vše s nimi, což je důležité.
„Lidi, jezte co nejrychleji!“ rozkázal Křeček. „Než vám to Ládis sežere!“Já mu díky plné puse neodpověděl, tak jsem ho prostředníčkem poslal do patřičných mezí. Opět se vše vracelo do starých kolejí. Já i Křeček jsme se permanentně posílali do prdele. (Str. 181)
Děj je přímočarý a týká se především stále toho jednoho a samého, což může působit monotónně. V českém prostředí s opakujícími se zvraty přesto autor dokázal zaujmout a přenést válečnou atmosféru na svého čtenáře. Tato kniha hodnotnou myšlenku nemá, ale pokud to od ní neočekáváte, dokáže zabavit.
Surové popisy střelby a zabíjení si Ladislav Klimeš prostě neodpustil, což je rozhodně dobře. Bez nich by post-apokalyptický svět působil stroze a nedomyšleně. V případě, že vám vadí hromada mrtvol s prostřelenými hlavami, krev a další military radosti, zřejmě byste román měli odložit bez otevření, jelikož masakrální šrumec začíná pěkně zostra už od prvních stran.
Vulgarity opět nepotěší každého, ale ve světě, kde se Ládis objevuje, by si každý rád z plna hrdla zaklel, protože to už je prakticky nejmenší hřích, kterého se se zbraní v ruce dopustí. Ti, kteří jsou na tento žánr zvyklí, by byli překvapení, kdyby tomu tak nebylo.
Autor už od začátku poukazuje na to, že sepsal dílo za účelem odlehčení a pobavení, což rozhodně splňuje svůj účel. S ohledem na to je i stránka promyšlenosti dostačující a je dobře, že zbytečně nezahlcuje politickou scénou, ale spíše informuje o důležitých údajích, aby byl čtenář se vším srozumění.
Drsný humor nebo spíš odsekávání, chlapské řeči a házení ramen doplňuje obvykle charaktery postav a nadlehčuje pro někoho brutální děj. Někdy se dá zařadit do amerického stylu, jindy jde o ryze české rýpnutí.
Závěr knihy je napínavý, ale jelikož jde o linii, která neustále slibuje pocit ohrožení a akční děj, není to finále až natolik rozlišené. Nejvíce čtenáře potěší epilog na závěr, kdy se autor snažil o všech hrdinech napsat ukončující odstavec. Ladislav Klimeš trošinku i zafilozofoval. Snažil se navnadit k přečtení třetího dílu takovým lehce zvláštním koncem, ale záleží na čtenáři, jak to přijme.
Já mám tento žánr ráda a už první díl mě jako zábavná četba zaujal. Druhý díl mě nezklamal právě proto, že se odehrával ve stále stejném akčním duchu a hlavní hrdiny mi zas o trochu přibližil. Akční oddechovka Ladislava Klimeše mi určitě přišla vhod.
„Hoši,“ zoufale jsem si odfrkl. „Zdá se mi to, nebo jedeme válečnou zónou na kolech?“„To víš,“ okomentoval to Vinc. „Mariňáci mají Semper Fidelis a my Semper Fitness!“ (Str. 146)
Co může čtenářům vadit?
* Nepotěší překlepy a chyby, které korektura přehlédla.
* Přehršel mrtvol, podobných akčních scén a vulgarit nemusí být pro každého.
* Pravda je, že by titul mohl být stručnější, ale to už záleží na názoru samotného čtenáře.
Komu bych knihu doporučila?
V případě, že ke knize budete přistupovat tak, jak si Ladislav Klimeš přeje - tedy jako k oddechovému titulu, který vás má pobavit - tak určitě nebudete zklamaní. Především zaujme čtenáře military a post apo sci-fi, kteří nepohrdnou méně náročnou četbou, která jim nabízí jejich oblíbené prvky.
Knižní obálka:
Autor knižní obálku směřuje spíše k americkému stylu, což je pro mě vyhovující. Zaujme, vypadá zajímavě, i když možná trochu přehlceně, ale svůj účel plní. Ilustrace prvního dílu se mi líbí mnohem víc, je nápaditější.
Anotace:
Obleva začíná přesně tam, kde Zimní válka skončila. Čáslavské komando je rozprášené, Anderson dorazil i s posilami a démonická Zmije se představuje v plné síle. Každý účastník téhle občanské války podniká vlastní cestu za svým osobním cílem. Dlouhá, vleklá válka se pomalu ubírá ke svému konci s nejasným vítězem. Pouze jedna věc je jasná. A to, že v téhle opuštěné a zmrzlé zemi bude brzo proklatě horko...
Nakladatelství: E-knihy jedou
Rok vydání: 2017
Žánr: Thrillery, Sci-fi, Post-apo
Počet stran: 290
Komentáře
Okomentovat