Rozhovor s autorkou Lucií Kantorovou: „Nemám ráda knihy bez šťastného konce.“

Českou autorku Lucii Kantorovou jistě znáte díky její knize Nadějné vyhlídky. U nás jste si mohli všimnout hned dvou recenzí. Nedávno vyšlé recenze od TheMellory a trošku starší recenze od Chensie.

Jak ale romantická kniha o druhé šanci na lásku vznikala? To i mnoho dalšího se dozvíte v našem rozhovoru.

Za rozhovor autorce moc děkuji a do budoucna přeji spoustu úspěchů a nových čtenářů.


Jak jste se vlastně dostala k psaní?

Popravdě ani nevím. Jako dítě jsem netíhla ani ke knihám. Povinná četba ve škole byla moje noční můra a slohové práce zrovna tak. Pamatuji si, že jen jednou jsem se jako malá pokoušela o pár nějakých povídek, něco ve stylu Nekonečný příběh, ale to je vše. Až v dospělosti jsem najednou objevila krásu knih a začala číst a číst... No, a poté jsem se jednou jednoho dne probudila, vzala papír a propisku do ruky a pokusila se popsat jednu takovou scénu, která mě napadla. A z toho se nakonec vyvinul celý příběh Nadějných vyhlídek.


Proč jste se rozhodla sepsat zrovna romantický román o lásce... prakticky o druhé šanci na ni?

Čtu nejraději romantické knihy, takže tohle mě určitě ovlivnilo. Ale že to bude o druhé šanci na lásku, to na začátku vůbec nebylo jasné.


Co vás inspirovalo? Nějaké skutečné události?

Nemám žádnou konkrétní věc, na základě které bych příběh psala. Byl to spíš souhrn všeho možného, co jsem do té doby viděla a hlavně četla. Prostě se ten příběh poskládal tak nějak sám.


Jak dlouho kniha vznikala?

Hrubý děj příběhu jsem psala asi dva měsíce. Poté jsem ještě chvíli sama text opravovala a přepisovala a nakonec absolvovala ještě individuální kurz u paní Dočekalové (pozn.: lektorka tvůrčího psaní) a to trvalo asi rok. Takže dohromady asi rok a půl. Než se však rukopis podařilo elektronicky vydat, trvalo to asi čtyři roky.


Měla jste od začátku daný konec knihy, nebo jste v průběhu případné konce měnila?

Na začátku byl konce úplně jiný. Chtěl jsem původně, aby Kristýna jen díky Gabrielovi otevřela oči a pohnula se z místa, ale z Los Angeles se vrátila sama, nezamilovaná, aby její láska k manželovi zůstala "nedotčená". Jenomže čím více jsem v příběhu pokračovala, tím více jsem chtěla, aby nakonec byla zase šťastná. Takže jsem konec změnila. Přece jen nemám ráda, když kniha nemá šťastný konec.


Která z postav vám byla nejbližší?

Příběh jsem psala z pohledu Kristýny, takže svým způsobem určitě ona.


Kristýna je hrdinka, která pochází z Prahy a poté se snaží získat znovu chuť do života v Los Angeles. Proč jste si vybrala právě tato místa?

Tak Praha asi proto, že zrovna v té době jsem bydlela v Praze. A Los Angeles? Nevím, nějak se samo nabídlo. Anebo možná proto, že je to místo, které navštívila moje sestra, a já ho chtěla také poznat? (Popravdě jsem nad tím nikdy příliš neuvažovala.)


Dílo jste vydala v roce 2015. Připravujete si od té doby nějaký nový příběh k vydání? Co od vás čtenáři ještě mohou očekávat?

Právě pracuji na romantickém příběhu odehrávajícím se v kanadském prostředí a doufám, že jakmile ho dokončím, podaří se ho také vydat.


Chystáte se vydat Nadějné vyhlídky i v tištěné podobě?

Momentálně se tištěné vydání nepřipravuje.


Proč jste se rozhodla právě pro takovouto zvláštní obálku? Kdo je jejím autorem?

Obálku připravovalo vydavatelství.

Uvedla jste, že máte ráda romantiku. V jakých románech ji nejčastěji vyhledáváte? Doporučila byste něco našim čtenářům?

Ano, romantiku mám v oddechových knihách opravdu nejraději. Mezi klasickými autory u mě určitě vede Jane Austen nebo Emily Brontё a v těch současných Jojo Moyesová, Julie Garwood, nebo taky Nicholas Sparks.


Jak byste popsala svou knihu a komu byste ji doporučila?

Nadějné vyhlídky je kniha o vyrovnání se se ztrátou životní lásky a novou šancí na ni. A doporučila bych ji každému, kdo by si chtěl na chvíli odpočinout, zasnít se a prožít spolu s hlavní hrdinkou šťastný konec.


Na Mamtalent.cz jste psala příběh Setkání s Medvědem. Hodláte ho vydat jako knihu?

To je právě ten příběh, na kterém nyní pracuji. A jakmile ho dokončím, určitě se o to pokusím.


Vzkázala byste něco svým čtenářkám?

Moc děkuji každé ženě, dívce, která si udělala v dnešní uspěchané době čas, sáhla po mém příběhu a dočetla ho až do konce!


Co si myslíte o našem projektu Podporujeme české autory?

Je skvělé, že takový projekt existuje, že se najde někdo, kdo začínajícím českým autorům podá pomocnou ruku! Takže za něj moc děkuji.



Komentáře