Úryvek: Erian - Petr Malich

Na blogu jste si předčasem mohli přečíst, že jsme navázaly novou spolupráci s autorem Petrem Malichem. Ten nám k recenzi zaslal svou fantasy prvotinu s názvem Erian. Dnes vám přinášíme úryvek z jeho knihy, kterou jsem měla možnost recenzovat. Více v recenzi...

A to ještě není vše! V brzké době se můžete těšit i na rozhovor s autorem!

Uskočila. Právě včas. Do místa, kde ještě před chviličkou stála, se zabodlo několik ledových jehlic. Jeho rychlost ji nikdy nepřestávala ohromovat. Útočil tak rychle, že se musela bránit na úkor své vlastní ofenzívy. Už ji to štvalo, že pořád jen utíká jak vyplašený zajíc. Rozpřáhla ruce a hladina kolem ní se rozestoupila. Vklouzla do prohlubně, již si vytvořila a voda se nad ní zavřela. Vyrazila vpřed. Bublina vzduchu kolem ní neslyšeně plula přítmím jezera. Věděla, že jí tenhle manévr nevydrží na dlouho, proto měla v plánu jednat rychle. Navíc z podobných věcí nikdy neměla dobrý pocit, ačkoli jí to její moc umožňovala.

Uviděla nad sebou stín. Teď! Vystřelila dlaně vzhůru. Okamžitě vyletěla na hladinu jako šipka. V úrovni, kde tušila břicho, vykopla pravou nohou. I přes sníženou viditelnost zahlédla, jak se zapotácel a udělal pár kroků nazad. Skvěle, znejistěl. Udělala neznatelný pohyb levou rukou a v tom okamžiku se muži před ní začali kolem nohou otáčet ledoví hadi, bránící jí v dalším pohybu. S hlasitým čvachtnutím dopadla na povrch jezera. Rychlost teď hrála hlavní roli. Prudce máchla pravačkou vpřed a od ní vyletěl proud vody.

Nevzrušeně ji napodobil, jen s tím rozdílem, že o jeho dlaň se voda tříštila. Okamžitě na velké kapky začala tlačit, aby je střelila proti němu. Narazila na odpor. Snažil se o to samé. K mysli přidala ruce, aby zvýšila sílu. Choval se jako její kopie, takže se ocitli v další bezvýchodné situaci, kdy se přetlačovali navzájem. Na tváři se jí usadil škleb a v hlavě se zrodil plán. Zatlačila celou svojí silou a pak ve vteřině přestala a vrhla se tělem vpřed. Vodní projektily ji jen těsně minuly. Teď se ocitla těsně u něho a bojovat s pomocí okolního živlu by nemělo smysl. Ještě by mohla ublížit sama sobě.

Člověk by řekl, že malá a drobná dívka bude mít v tělesném souboji s dospělým mužem značnou nevýhodu, ale nedostatky její postavy jí vynahrazovala hbitost. Otočila se proti němu a zuřivě vykopla. Úderu se ladně vyhnul a sám zaútočil. Pravá ruka, levá ruka… měla co dělat aby se tomu všemu vyhnula. Pak přešla do protiútoku. Doslova cítila, jak jí adrenalin proudí žilami a tenhle boj si možná i malinko užívala. Její otočkový kop zablokoval překřížením paží. Příliš ji to nebolelo. Na podobné rány a ještě tvrdší si zvykla z trénování. Bleskurychle ji stáhla, protože jinak hrozilo, že by to pro ni špatně dopadlo a vyrazila rukou. Ten výpad odrazil svojí rukou a sám se taky pustil do ní.

Stalo se z nich klubko míhajících se rukou a nohou, jehož jedna či druhá polovina co chvíli povyskočila, aby mohla lépe bojovat a dělat účinnější pohyby. Za chvíli už byla celá propocená, udýchaná a celkem i unavená. Stál proti ní důstojný soupeř a ani léta tréninku jí v tomhle ohledu moc nepomohla. Měla by to skoncovat.

Během několika sekund ji obklopil mohutný hučící vír. Okolí jí zmizelo z očí. Na tom však nesešlo. Tenhle typ útoku sloužil zároveň i jako štít. Udělala krok vpřed. Vír se pohnul s ní a rozšířil se. Pokračovala dál. V tu samou chvíli se točící vodní masa začala měnit v led a potápět se. Nezvykle rychle. Její ochrana zmizela a ona zjistila, že stojí jen krok před ním. Chtěla něco udělat, jenže nemohla pohnout ani rukama, ani nohama. Vyděšeně pohlédla na své tělo. Celou ji omotal vodními provazy, bránícími jí v pohybu.

„Zatraceně!“ ucedila.

„Skončilas,“ oznámil jí suše. Mávl rukou a ona cítila, jak je tlačena pod hladinu. Takže přeci jen vyhrál.

Text © Petr Malich
© Má kniha.cz, 2015