Silný příběh o ženě, kterou osud nešetřil
Za poskytnutí recenzní výtisku děkuji autorce Věře Kadlecové.
Knihu si můžete zakoupit ZDE.
Novinářka a překladatelka na volné noze Beáta žije po rozvodu na maloměstě se svou matkou. Nemá děti, o které by se mohla starat, a stereotyp všedních dní ji začíná ubíjet. Po bezvýsledném zkoušení různých způsobů trávení volného času, ji osvítí nápad napsat vlastní knihu. Ta myšlenka ji nadchne natolik, že jí okamžitě začne dodávat konkrétní obrysy. Rozhodne se zpracovat příběh ženy Evy, který svého času rozčeřil víceméně klidné vody života na malém městě a pro jeho obyvatele se stal chutným soustem vhodným na přetřes za každé situace. Jenže realizace Beátina nápadu nebude tak snadná a rozhodně se neobejde bez následků…
Beáta je sebevědomá hrdinka, která se po rozchodu s manželem stala samostatnou a nezávislou ženou. Nehodlá se znovu spálit, takže i když naváže vztah s kolegou Milanem, bere ho velmi volně, nic od něho neočekává, neplánuje, a dál si jede po své jednokolejce. Nic nenechává náhodě, je to žena činu, a pokud je s něčím nespokojená, dělá všechno proto, aby to změnila, než aby seděla někde v koutku a hořekovala nad svým životem. Svým zarputilým obhajováním Evy mě někdy vytáčela. Jediným člověkem, před kterým si dokáže připadat zase jako malá holka, je její matka – vnímavá žena, jež má často potřebu vyjádřit se k Beátiným rozhodnutím.
Eva je žena s temnou minulostí. Kvůli zaslepené lásce k problémovému muži opustila manžela a dvě děti, aby po jeho boku spadla do drog. Teď, vlastní rodinou zavržená a zbavená svéprávnosti, přežívá v soukromém ústavu, kde se dennodenně potýká s psychickými i fyzickými následky drogové závislosti. Ale bylo všemu tak, jak se mezi lidmi vypráví? Takhle zjednodušeně to vyznívá jako příběh někoho, kdo si jeho přenesení na papír ani nezaslouží. Jenže pravda je tvořená z mnoha vrstev a mnoha úhlů pohledu. Teprve pomocí nich lze sestavit věrohodný obraz. Osobně jsem měla její postavu radši než Beátinu.
Evina dcera Ester se sice v Panence tolik neobjevuje, ale když už se jí dostane prostoru, vždy nějak ovlivní děj. Vůči matce chová silnou nenávist a to poslední, co by chtěla, je všetečná novinářka píšící knihu podle vzpomínek někoho, koho Ester nemůže vystát.
Beátin život je v knize jenom naťuknutý. Vše se točí kolem Evy. Nevystupuje zde ale jako přímá vypravěčka. To vše se odehrává prostřednictvím Beáty pilně přepisující každý rozhovor. A čím více jejímu vyprávění podléhá a odsouvá vlastní existenci do pozadí, tím častěji se Evina minulost v ději objevuje, až prakticky přebírá vládu nad celým příběhem. Beátinu linku v ich-formě vystřídá Evina psaná er-formou a vy tak místo knihy Věry Kadlecové, držíte v rukách biografický román Beáty Budařové.
Panenka má trochu pomalejší začátek, ale pokud vydržíte a přehoupnete se přes něj, určitě vám to vynahradí. Evina linka mě chytla více, než jsem čekala, zvláště pak část popisující roky strávené s charismatickým Richardem, které pro ni znamenaly nezapomenutelné vrcholy a o to tvrdší pády až na samotné dno. A i když vlastně víte, jak a kde potom všem skončila, nemůžete se odtrhnout. Chcete znát celé pozadí, všechny ty často dost drsné detaily, jež vás utvrdí jenom v tom, že do pekla se může dostat opravdu každý z nás. A to uvědomění, že už v něm jste a že vlastně ani netušíte, kdy jste se v něm ocitli, přichází dost pozdě. Většinou v momentu, kdy už se cesta zpět hledá hodně těžce.
Pak už je jen na vás, jestli Evu odsoudíte nebo ji pochopíte. Ani jedno nebude podle mě lehké. Postavy jsou povedeně vykreslené, mají své klady i zápory, a soudy o nich nejde vynášet jednoznačně a bez rozmyslu. Prvotina Věry Kadlecové je čtivá, a i když sem tam obsahuje větu, která by podle mého zasloužila o něco větší pozornost korektorky, jde spíš o vyladění jinak velmi dobrého textu. Autorce se podařilo napsat autentický psychologický román, který vás neopustí ani po jeho dočtení. Věřím, že se k němu v mysli budete vracet podobně jako já. Ostatně já jsem to nevydržela a ihned rozečetla volné pokračování s názvem Vina. Troufám si říci, že Věra Kadlecová je nadějnou začínající autorkou. A její román bych vzhledem ke všudypřítomné tíživé atmosféře, vykreslení vztahů a života jedné ženy, která byla (nejen) pro své dva osudové muže pouhou loutkou, přirovnala ke knihám Simony Monyové, i když Věra Kadlecová zachází v následcích vztahových přešlapů a životních omylů ještě dál…
Titulní ilustrace na obálce od Regíny Čtvrtlíkové na mě působí dost mrazivě. Ten přeškrtnutý, respektive vymazaný obličej je děsivým znázorněním Evy, která jako by nebyla, přestože stále žije...
Anotace:
Proč Eva šňupala kokain a dopustila, aby její mozek vplul do míst, odkud není návratu? Spoléhá na novinářku Beatu, kterou její příběh nadchl natolik, že společně napsaly knihu. Zapomenutá a zbavená práv rozhodovat sama o sobě vypráví Beatě poctivě svůj příběh.
Okouzlená Beata hltá každé její slovo a píše tak, že zapomíná na vlastní soukromí. Eva má však dceru Ester. Ublíženou, do ulity zavřenou dívku žijící za vysokou zdí nenávisti a hořkého pohrdání.
Dokáže pochopit matčin život a přijmout její zpověď?
Věra Kadlecová: Panenka
Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2016
Počet stran: 284
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat