Zdroj |
Richard Skolek rozhodně nepatří mezi začínající autory. Vyšlo mu již více než pět knih a jak se dozvíte v dnešním rozhovoru, neusíná na vavřínech a pracuje hned na několika dalších. Zaměřuje se převážně na knížky pro děti a humoristickou literaturu. Není ale vyloučeno, že se v budoucnu dočkáme i románu ze zcela odlišného žánru.
V rámci našeho projektu jsme recenzovaly knížku Moudré z nebe. Jedná se zábavné nahlédnutí do deníčku malého chlapce, který je z velké části sestaven z autorových zážitků.
RECENZE: Moudré z nebe
* UKÁZKY Z KNIHY *
Podle dostupných informací podnikáte na volné noze. Kromě spisovatele jste také překladatelem a lektorem. Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Během dopoledne většinou píšu, odpoledne překládám. Právě kvůli kurzům a kvůli improvizačnímu divadlu, kterému se zvláště v poslední době věnuji poměrně intenzivně, je ale často všechno jinak.
Mohou se čtenáři s vašimi texty setkat i v nějakých periodikách?
Dříve jsem psal do Deníku Rovnost, do Blanenského deníku a do časopisu L'amour, v tuto chvíli nikam nepřispívám. Čas od času ale v rozhlasu reprízují mé pohádky.
Kolik času vám zbývá na psaní vlastních knih?
Snažím se, abych psaní každý den věnoval aspoň hodinu, když si to můžu dovolit, tak i víc.
Na střední škole jste vyhrál v literární soutěži Skrytá paměť Moravy, do které jste se přihlásil na popud své tehdejší učitelky češtiny. Vzpomenete si ještě, jaké téma jste v povídce musel zpracovat? Zastáváte názor, že by začínající autoři měli nejdřív projít alespoň nějakou literárních soutěží, než se pokusí oslovit nakladatelství?
Ten příběh byl trochu komplikovanější, jednalo se o úplně cizí učitelku, kterou jsem vůbec neznal. 😊 Ale to je vedlejší. Tématem byla v prvním ročníku právě „skrytá paměť Moravy“, já jsem psal o fiktivním dědečkovi, který byl zavilým moravistou.
Co se týče literárních soutěží a vydávání knih, nijak bych to nespojoval, nesouvisí to spolu. (Výjimkou mohou být žánry, které u nás nejsou příliš zastoupeny a jsou na okraji, třeba fantasy a sci-fi, ale ty jsou netypické i v dalších věcech.)
Jaká je vaše zkušenost při jednání s českými nakladateli?
Až na výjimky velice špatná, je naprosto běžné, že nakladatelství vůbec nekomunikuje, nevyplácí honoráře a podobně. Nakladatelství Laser-books mi dokonce ukradlo a přepsalo povídku, ani to bohužel není až tak výjimečné.
Pokud se nepletu, máte na kontě už šest knih. Je pro vás některá z nich srdcovou záležitostí, nebo si při psaní dokážete od hrdinů a vývoje děje udržet patřičný odstup?
Myslím, že pokud na tom člověk pracuje poctivě, má to takový přirozený cyklus. Máte skvělý nápad a píšete, co to jde, pak musíte text pročítat znovu a znovu, čímž se vám zákonitě trochu znechutí. No a s odstupem zjistíte, že ten nápad vlastně tak skvělý nebyl a že ta výsledná kniha zdaleka není tak úžasná, jak jste si mysleli. A tak jdete napsat další a celé se to opakuje.
Nicméně pokud bych měl vybrat tu, kterou mám nejraději, pak by to určitě bylo Moudré z nebe.
Zdroj |
Víte předem, kam se knížka bude ubírat, nebo vás samotného občas překvapí, jak moc se příběh dokázal odklonit od vaší představy?
Když začínám psát, mám celý příběh naplánovaný a vymyšlený, zároveň ale člověk často při psaní objeví lepší cestu. Většinou jsou to spíše drobnosti, myslím ale, že je velmi důležité tu kreativitu nepřiškrtit úplně a neuzavřít se novým nápadům.
Je pro vás náročnější psaní knih pro dospělé nebo pro děti?
Každá kniha je jiná, nelze to takto rozdělit.
Moudré z nebe je deníkem malého chlapce. Myslíte si, že napsat knížku z pohledu dítěte je těžší než psaní pohádkové knížky pro děti?
Rozhodně. Pohádkové knížky se mi píšou dobře a poměrně lehce, u Moudrého z nebe jsem zhruba dva roky hledal ten správný tón a styl a byl to velký boj.
Minulý rok se Moudré z nebe dočkalo nového vydání u nakladatelství XYZ. Oslovili vás oni, nebo jste věřil knize natolik, že jste hledal známějšího nakladatele sám?
Oslovil jsem je sám.
Doprovodné ilustrace zajišťovalo nakladatelství, nebo jste byl už předem v kontaktu se Štěpánem Janíkem?
Ilustrace jsou v kompetenci nakladatelství, já jsem s panem Janíkem nikdy ani nemluvil. U knih pro děti se tomu snažím předcházet tím, že si ilustrátora hledám sám a nakladatelství oslovujeme společně a teprve v okamžiku, kdy jsou obrázky ke knize hotové. Vydání knihy se tím sice pro mě jako autora dost komplikuje, ale u dětských knih jsou ilustrace zásadní.
Má vůbec autor nějakou možnost ovlivnit výslednou podobu knížky? Myslím tím právě ty ilustrace, jejich rozmístění, obálku apod.
Nemá. Ve chvíli, kdy odevzdáte text, nad knihou ztrácíte veškerou kontrolu. Někdy se dokonce stává, že rok po podpisu smlouvy náhodou zjistíte, že kniha už je v knihkupectvích, a tak si ji jdete koupit. A v horším případě se nestačíte divit.
Co byste chtěl vydat dál? Na sociálních sítích jsem zahlédla přípravy další dětské knížky…
Do Vánoc by měly vyjít veršované pohádky, které se pravděpodobně budou jmenovat O princi Valibukovi a princezně Drobničce, hotová je také pohádková knížka Ňaf a Fňuk, pro kterou teď s kolegou ilustrátorem hledáme nakladatele. V nejbližší době by také měla vyjít elektronická verze knihy Zkraťsifous aneb Pohádky na dobré ráno, která vyšla knižně v roce 2015. Dále píšu strip Ždibřich, který během letoška dosáhne sto dílů – jakmile se tak stane, chtěl bych tu první stovku zkusit vydat knižně.
Zdroj |
Dočetla jsem se, že máte už několik let rozepsaný román s fantasy prvky. Jak to vypadá s jeho dokončením? Můžete nám o něm prozradit něco víc? 😊
Je to opravdu velmi dlouhá kniha, takže to pravděpodobně ještě několik let potrvá. Prozradit můžu jen to, že je příběh zasazen do fiktivního světa, který je silně inspirován Havajskými ostrovy a Austrálií.
Jakým způsobem jste se dostal ke spolupráci s blogery? Jak velký pro vás má přínos?
Blogeři většinou spolupracují s nakladatelstvími, nikoliv s autory, a je to logické – pokud kniha vyjde profesionálně, její autor dostane jen několik autorských výtisků, které rozdá kamarádům, žádná spolupráce tedy možná není. U Moudrého z nebe nastala neobvyklá situace, protože kniha vyšla velmi záhy ve druhém vydání, a jelikož původnímu nakladatelství z toho prvního zbylo několik výtisků, které bylo kvůli nové verzi potřeba stáhnout, rozhodl jsem se s nimi oslovit vybrané blogery, aby se o knize dozvěděli další čtenáři.
S jakými nejčastějšími chybami se jako lektor tvůrčího psaní setkáváte u začínajících autorů? Ať už při psaní, sebepropagaci nebo následném oslovování nakladatelů.
Nejčastější chybou při psaní je slabá vnitřní logika textu – často to nevypadá jako jednolitý a dobře promyšlený text, nýbrž jako nesouvisející věty náhodně poskládané za sebe. Dalším rozšířeným problémem je špatná práce s aktuálním členěním větným, ale tady jsou na vině spíše nekvalitní texty objevující se na různých zpravodajských portálech a obecně špatně napsané texty valící se na nás ze všech stran. Když chci na kurz přinést text, na němž bychom si s účastníky mohli ukázat co nejvíc chyb, jdu na novinky.cz, to je velmi spolehlivý zdroj.
Co se týče oslovování nakladatelů, je potřeba vydržet a mít trpělivost. Obvyklý scénář, se kterým se setkávám, zní takto:
Oslovil jsem jednoho nakladatele, čekal jsem půl roku na odpověď, která nepřišla, a pak jsem to vzdal a vydal jsem si to sám. Knížka se tak nedostala do knihkupectví, koupilo si ji jen pár kamarádů a já mám doma ve skříni sto výtisků, které nikdo nechce.
Chce to zkrátka vydržet a nakladatelů obejít tolik, kolik je zapotřebí.
Zároveň je dobré nevěřit mnohdy velmi zavádějícím informacím nalezeným na internetu a jít k autorům, kteří s tím mají zkušenosti – často například někdo tvrdí, že platit za vydání knihy je zcela obvyklé, přitom je to naopak naprosto výjimečné a žádný autor, který si sám sebe alespoň trochu váží, na nic podobného nepřistoupí. Abych podobné bludy pomohl vymýtit a aby se v tom začínající autoři lépe zorientovali, natočil jsem pro ně tento videokurz.
A k sebepropagaci – s tím zjevně dnešní autoři problém nemají. Třeba na Facebooku najdete spoustu „spisovatelů“, kteří zatím nic nenapsali, ale o svém neexistujícím díle přidají každý den alespoň jeden status. Já bych na to šel opačně – než začnu budovat značku, než si začnu říkat „spisovatel“, tak bych měl napsat pár knih.
Autorské čtení 12. 11. 2014 na ZŠ Svážná |
Máte mezi účastníky kurzů takové, kterým se už podařilo knihu vydat?
Ano, zatím jsou dvě. Další účastník dokončuje fantasy román z českého pohraničí, který vypadá velmi slibně.
Stírá se vám jako podnikateli na volné noze hranice mezi pracovním a volným časem?
U psaní asi ano. Je pravda, že je to koníček i práce – aby to fungovalo, nesmí se z toho (alespoň z mého pohledu) vytratit ta spontaneita a radost, zároveň je však potřeba tvrdá disciplína, jinak člověk nikdy žádnou knihu nedokončí.
Čemu se ve volnu nejraději věnujete?
Poslední dobou je volna opravdu málo, z velké části ho vyplňují improvizační tréninky a představení, a také čtení.
Čtenáři vás mohou kromě autorských čtení potkat i v improvizační skupině Meandry. Mohl byste tento projekt přiblížit a třeba nás na něj i nalákat?
Meandry jsou divadelní improvizační skupinou, kterých je u nás v republice zhruba dvacet. Snažíme se dělat kvalitní improvizační představení. Vysvětlit, jak vypadá divadelní improvizace, by zřejmě bylo nad rámec tohoto rozhovoru, tak alespoň jeden příklad – tady je ukázka kategorie „Love song“, kde se z publika vybere dobrovolnice, které se dva vybraní herci zeptají na jméno a několik dalších věcí. Pak začne hrát hudba a oni jí zpívají milostnou píseň, která by se ideálně měla alespoň občas rýmovat, měla by zahrnovat údaje, které jim dívka sdělila, a když budeme velmi nároční, měla by dávat smysl. Není tam žádná příprava, žádné pauzy, vše vzniká přímo na místě.
Pokud by se na nás někdo chtěl přijít podívat, nejbližší představení jsou 15. 3. v Brně (dokonce na literární téma) nebo 19. 3. v Praze.
Moudré z nebe zrovna čtu :-) Autor mi nedávno poslal jeden výtisk i s věnováním :-)
OdpovědětVymazatVěnování jsem nedostala! No teda... :D A jak se ti líbí? Mě fakt bavilo. Určitě se k němu zase vrátím a chtěla bych si dokoupit i to nový vydání. :)
VymazatPěkný článek, knihu jsem četla, bavila, ale na mě to bylo to samé stále dokola. Ale jak říkám, bavila. Spíš jsem teď tedy slušně paf z toho "incidentu", který se týká LB. Už je to tedy značně vyhrocené, ale na jednu stranu autora opravdu chápu. Ať žijí boje s "větrnými mlýny"!
OdpovědětVymazat