 |
| Zdroj |
BARBORA DVORECKÁ: Webové stránky
Barboru Dvoreckou vám určitě nemusíme dlouze představovat. Nadějná začínající autorka, jejíž sbírka povídek Doteky života nadechne nejen všechny, kteří mají blízko ke zvířatům a přírodě, ale také ty, jež vyhledávají příběhy z každodenního života; na první pohled obyčejné, ale ve své podstatě hluboce lidské. Pokud mezi ně patříte, nenechte si ujít možnost tuto knížku VYHRÁT!
RECENZE: Doteky života (Chensie), Doteky života (Wish)
Paní Dvoreckou jsme vyzpovídaly a vy se v první části rozhovoru mimo jiné dozvíte, jak ve vydání knihy pomohly autorce účasti v literárních soutěžích, kolik času věnuje úpravě první verze textu, a jaké nečekané přátelství díky svojí prvotině získala.
Velmi děkujeme za rozhovor i možnost poznat její krásné kvalitní dílo, které nás obě oslovilo a rozhodně doporučujeme.
Vydání vaší prvotiny předcházelo publikování jedné z povídek ve sbírce Říční polobozi, která byla sestavena z vítězných děl literární soutěže Kenyho VOLEJ. Bylo toto umístění tím prvotním impulzem k sepsání vlastní povídkové knížky?
Vysloveně prvotním ne, povídku Patron řeky jsem napsala v době, kdy už vlastní kniha získávala svoji současnou podobu, ale úspěch v téhle soutěži hodně přispěl k definitivnímu rozhodnutí Doteky života vydat.
Účastnila jste se i jiných literárních soutěží?
Ano, v knize jsou zařazené i některé další oceněné povídky – například Hříbě nebo Snít je dovoleno.
Pomohla vám literární soutěž Kenyho VOLEJ při navazování spolupráce s nakladatelstvím KLIKA?
To byla jedna z takových těch šťastných náhod, jaké se občas stávají - díky soutěži jsem si vlastně Kliky všimla a hodně mě zaujalo.
Bylo nakladatelství Klika prvním vydavatelství, které jste oslovila, nebo jste své dílo zkoušela zasílat i jinam? Jak spolupráce s Klikou probíhala? Vaše zkušenosti by mohly pomoci i jiným začínajícím autorům.
Vzhledem k tomu, že jsem od začátku plánovala vydat Doteky vlastním nákladem, nešlo o klasické nabízení rukopisu, spíš o srovnání podmínek několika nakladatelství, která tuto službu provozují. Svojí roli samozřejmě sehrálo i to, že jsme se s panem Noskem už trošku znali, ale především rozhodl rozsah toho, co Klika nabízí. A byl to jednoznačně šťastný výběr – od začátku (nemůžu říct do konce, protože pro pana Noska spolupráce vydáním knihy nekončí – jsme stále v kontaktu a stále mi pomáhá především s propagací) byla spolupráce úžasná, pan Nosek je nejen vynikající odborník, ale na knize mu skutečně záleží – vážím si toho, že na některé moje návrhy ohledně vzhledu knížky bez váhání řekl, že nejsou dobré – a bez výjimky měl pravdu. Shrnuto – báječný zážitek se skvělým výsledkem.
Doteky života jsou velmi emotivní kniha plná příběhů ze života. Mají všechny reálný základ?
Některé jsou přesazeny do jiného prostředí, ale reálný základ mají bez výjimky všechny, většinu z nich jsem i osobně prožila…
Jak dlouho jste na povídkách pracovala?
Od první mlhavé myšlenky na vydání knihy přibližně dva roky – na poměrně útlou knížku je to dlouhá doba, ale neustále bojuju s nedostatkem času a hlavně každou povídku přepisuju tak dlouho, dokud nemám pocit, že je na svém místě to jediné správné slovo, které tam patří. Asi bych to ani neměla přiznávat, ale o jedné větě dokážu přemýšlet týden i déle.
Vašimi hrdiny jsou často němé tváře. Máte ke zvířatům obecně blíže než k lidem?
Zvířata jednají mnohem přímočařeji a srozumitelněji, takže ano, blíž k nim skutečně mám…
Můžete nám prozradit něco o skutečných hrdinech, kteří ve vašich povídkách vystupují? Jaký byl jejich osud po dopsání knihy?
Většina povídek je psaná jako vzpomínky, osudy mých zvířecích přátel v nich začínají i končí… Ale o tom, že hrdinové mých povídek jsou skuteční, se čtenáři mohli přesvědčit v příběhu, který přesáhl do současnosti. Mnozí sledovali Dustyho neuvěřitelně statečný boj s těžkou nemocí, boj, který jsme před několika málo týdny prohráli. Je to ještě příliš čerstvá bolest, ale chtěla bych poděkovat všem, kdo nás podporovali.
Na některé příběhy jsem volně navázala v druhé knize, takže další osudy jejich hrdinů zatím prozrazovat nebudu. :)
 |
| Dusty |
Máte velmi blízko k přírodě, což je vidět z vašich fotografií na sociálních sítích i ze samotných povídek. Myslíte si, že lásce k přírodě se musí člověk učit, nebo ji má prostě v sobě?
Myslím, že skutečnému vztahu k přírodě se naučit nelze, s ním se asi musí člověk narodit. Ale určitě není nemožné naučit se vážit si jí.
V rozhovoru pro plzeňský rozhlas jsme zaslechly, že píšete svou druhou knihu. Prozradíte nám, o čem bude a jak zatím psaní pokračuje?
Můžeme použít přítomný čas – knížka je v podstatě hotová, momentálně jsem ve fázi oprav, která mým tempem potrvá několik měsíců, ale nějaké zásadní změny už nepředpokládám – je napsaná podobným stylem jako Doteky, jen povídky jsou trošku rozmanitější – ale opět převažují zvířecí hrdinové. :)
Na vlastní kůži jste si už zkusila i autorské čtení. Jaké dojmy ve vás zanechalo? Plánujete podobné setkání se čtenáři i po vydání druhé knihy?
Tady musím přiznat, že jsem tvor bytostně plachý, a z jakéhokoliv veřejného (rozumějte víc než dva lidé) vystoupení mám úplně neskutečnou trému, ale pokaždé to nakonec byl úžasný zážitek. Věřím, že se podobná setkání povede uspořádat i s druhou knížkou.
Napsala jste opravdu kvalitní sbírku povídek. S jakými ohlasy se setkáváte? Máte pocit, že čeští čtenáři domácí autory spíše odmítají a začtou se raději do zahraniční tvorby?
Děkuji. Z ohlasů (a já jsem překvapená a hlavně šťastná z jejich množství) si dovolím ocitovat dva:
„Opravdu krásná kniha povídek, čtivá, upřímná, dojímavá, humorná... Mezi řádky: soucit se vším živým, stářím, nemocnými, láska k životu a všemu živému a neskutečná pokora k témuž. Nepranýřuje, nepoučuje, nepoukazuje... Přesto ji člověk zavírá se slzami smíchu i dojetí v očích, novým pohledem na život, novým elánem a povzbuzením. Knížka, po které člověk sahá podruhé i posté. Mezi věhlasnými romány možná trošku ztracená, ale pokud ji čtenář objeví a přečte, rovná se to otevření perlorodky.“ (komentář od "papa65" v databázi knih)
Pavel kalina (20.05.2016 9:18) 100%
„Objevil jsem, přečetl a žasl, psané srdcem, duší, citem. Nasmál jsem se a ač chlap jihnul. Až si budu zase potřebovat připomenout, co je život a co v něm má cenu, sáhnu opět po této knize. Útlá tiskem, OBR obsahem.“
Nemyslím, že by čtenáři domácí autory vysloveně odmítali, podle mého názoru je problém spíš v nedostatečné propagaci české literatury, o mnoha opravdu kvalitních knihách se ví jen málo nebo vůbec.
Vaše dílo doplňují velmi osobité a krásné kresby ilustrátorky Ivety Autratové. Jakým způsobem jste se vlastně seznámily a domluvily se na spolupráci?
Jedna z věcí, o kterých jsem měla jasno od začátku, byl styl ilustrací. Když jsem přes portál Na volné noze našla ukázky tvorby paní Autratové, věděla jsem, že jsou ty jediné pravé. Oslovila jsem ji a na štěstí pro Doteky života i pro mne osobně i přes značné pracovní vytížení souhlasila. Tím začalo moc hezké období – hodně jsme se spolu nasmály a opravdu si porozuměly, máme hodně společného – včetně lásky ke zvířatům.
Diskutovaly jste s paní Autratovou nad jednotlivými ilustracemi, nebo jste ji při tvoření nechala volnou roku?
Na začátku jsme probraly některé moje návrhy, ale Iveta má mimořádný dar vcítit se do textu, takže konečné ztvárnění mých i jejích představ jsem nechala úplně na ní. Spolupráce s Ivetou byla jedním z nejhezčích období tvorby knihy, a já si velice vážím přátelství, v které přerostla.
Bude i vaše další kniha doplněna ilustracemi?
Bude, a k mé velké radosti se jich opět ujme paní Autratová.
Chtěla byste něco vzkázat svým čtenářům a zároveň nalákat ty, kteří vaši knížku ještě nečetli?
Mým čtenářům chci především poděkovat, mezi jiným i za odvahu sáhnout po prvotině neznámého autora, vážím si všech, kdo Doteky života přečetli a mám obrovskou radost, že se k nim někteří vracejí, že znají hlavní aktéry povídek jmény a především - že jim moje knížka opravdu něco dala… Pro tohle má smysl psát…
Co si myslíte o našem projektu Podporujeme české autory?
Máte můj hluboký, upřímný obdiv. Je to nedocenitelná pomoc nejen začínajícím autorům, ale celé české literatuře. Umím si jen vzdáleně představit, jak obrovský kus práce se za celým projektem skrývá, ale ráda bych vám oběma za mě i ostatní autory vyslovila velký dík a uznání.
Komentáře
Okomentovat