Ačkoliv jsem knihu Příliš divoka zem, kterou napsal Ladislav Klimeš se svým kolegou Antonínem Kuttmanem, recenzovala již před nějakým časem, teprve nyní máte možnost začíst se do rozhovoru s autorem Ladislavem Klimešem.
Tímto velice děkuji za rozhovor a vřelé odpovědi, které vás určitě zaujmou. Dozvíte se něco nového nejen o knize, ale také o autorovi.
 |
| Zdroj: Ladislav Klimeš |
Proč ale rozhovor vychází v tuto dobu? Protože od 23. 10 vás na Podpoře (začínajících) českých autorů čeká soutěž o tištěné i elektronické knihy Příliš divoká zem!
Co vás inspirovalo k napsání
knihy Příliš divoká zem?
Kdysi
za mnou v hospodě přišel kamarád s návrhem na post apo z České
Republiky, po pár návrzích z toho ale sešlo a já na text jako takový zapomněl.
Po několika měsících jsem si zahrál hru Homefront a napadlo mě, proč by něco
obdobného nemohlo být i u nás. Nakonec z toho vznikl krátký příběh
publikovaný na netu a později se mi ozval Tonda Kuttman s tím, jestli může
vymyslet něco z mého univerza.
Tadá
a cesta k PDZ, jak ji znají čtenáři, byla na cestě.
Kolik dílů tohoto románu
plánujete?
Všeho
všudy měl být jen jeden, ovšem po tom, co mi text drobátko nabobtnal, jsem se
rozhodl jej rozdělit na dvě části, obdobně, jak to třeba praktikoval Jiří
Kulhánek. Poté bych zkusil napsat ještě nějaké povídky, ale to je opravdu ve
hvězdách.
Některé scény jsou dost násilné a
jdou až na dřeň, neměl jste obavu, jak to čtenáři přijmou?
Toho
jsem se opravdu nebál, ty opravdu násilné jsem pro jistotu ještě cenzuroval anebo
rovnou vyškrtl.
Příběhy jsou v knize dva. Který
je vám bližší?
Ládisův. Jednoznačně, protože jsem jej psal já. (Smích)
Proč jste se rozhodl dělit
vlastně knihu na dva příběhy?
V podstatě
oba jsme s Tondou měli pár nápadů na postavy, lokace a příběh. Hlavním
autorem základní dějové kostry jsem byl já a on zas vymýšlel pozadí a pár
hlášek. Poté jsme z toho udělali dva příběhy z pohledu dvou lidí. On
se spíše zaměřoval na „špionážní“ tématiku, já si vzal na paškál tu „vojenštější“
část.
Bylo složité tyto části propojit?
Popravdě
vůbec ne, od začátku jsme se s Tondou dohodli na tom, co chceme udělat a
jak to vymyslíme. Já mu řekl dějovou linku a časovou osu a podle toho jsme pak
oba samostatně psali.
Knihu Příliš divoká zem jste psal
s autorem Antonínem Kuttmanem, jak probíhala spolupráce? Bylo složité se
dohodnout nebo jste byli na stejné vlně?
Od
začátku jsme měli více méně stejnou ideu, ale rozdílný nápad na zpracování,
proto jsme se rozhodli pro variantu dvou rozdílných příběhů.
Proč jste se rozhodl psát tento
román s jiným autorem?
Protože
Tonda se ho rozhodl napsat se mnou. (Smích.)
Podle mého je to rozhodně plus
knihy, že se na ní podíleli dva autoři. Čekal jste, že si v díle vaši hrdinové
natolik sednou nebo jste měl trochu strach, že budou ty přechody až moc znát a
kniha bude působit až příliš nejednotně?
Právě
to bylo zamýšleno. Chtěli jsme čtenáři nabídnout pohled na určitou událost
vícero způsoby. Já měl o své části své mínění a plány s ní, Tonda také
s tou svou, tak jsme se rozhodli pro vyprávění jednoho příběhu z dvou
stran.
Jak jste přicházeli na přezdívky,
které se v knize objevují?
Valná
většina postav je založena na reálných lidech z mého okolí, víc
k tomu bohužel nemůžu říci.
V první části byl hrdina trochu
divočejší a prostší, o to více také namáhal svůj žaludek, když nedokázal udržet
jídlo při pohledu na spoušť, která po něm někdy zbyla. Nebylo vám samotným z
těch scén trochu špatně? :o))
Tonda
to psal, já u toho svačil a korektorka si u toho vychutnávala svoji večerní
kávu. (Opět smích)
Líbil se mi občas až brutální
humor a provokace, které jste do příběhu vložili. Bylo to působivé a přitom
autentické, brali jste někde inspiraci, nebo vás prostě takové hlášky napadaly
přímo při psaní?
Speciálně
v Ládisově části příběhu se kromě válečných scén v reálném životě
většina z událostí skutečně odehrála. Šlo hlavně o ty nejabsurdnější.
Jak dlouho jste na svém románu
pracovali?
Cca 1
rok čistého psaní. Pak nastala fáze dolaďování a upravování. Následovala
korektura a oslovení nakladatelství.
Plánujete ještě jiné knihy,
kterými své čtenáře potěšíte?
Tak
kromě dokončení druhého dílu mám v záloze ještě jeden román z daleké
budoucnosti. Ten je však nyní tak trochu u ledu a leží na stole korektorce.
Čemu se vy sám ještě věnujete
mimo psaní knih?
Hraní
her, natáčení na Youtube, občas Airsoftu a historickému šermu a hlavně lezení
na nervy své drahé přítelkyni. (Smích)
Chtěl byste své vlastní military
dobrodružství zažít, nebo to na vás bylo moc už při psaní?
Ty
lechtivé určitě, ty válečné možná. (Smích)
Chtěl byste o své knize čtenářům
něco povědět, nějak je navnadit?
Pokud
máte rádi akci a ujetý černý humor ve stylu Jirky Kulhánka, vojenství, zbraně a
počítačové hry, knížka je přesně pro vás. A pokud to rádi nemáte, tak si ji
stejně vezměte, protože by mohla bavit i tak.
Co si myslíte o našem projektu
Podpora českých autorů?
Nápad
velice dobrý, dáváte začínajícím autorům šanci se někde prosadit a poukážete i
na jiné než zavedené tvůrce. Za mě jednoznačně palec nahoru.
 | |
|
Komentáře
Okomentovat