Recenze: … A PAK HO SPOLKNUL ESKALÁTOR (Klára Mayerová)

Být jiný neznamená být divný, ale výjimečný


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alten-berg.
Chci zakoupit knihu … a pak ho spolknul eskalátor.

Klára Mayerová je mladá a nadaná česká autorka a ilustrátorka, kterou jsme vám v projektu již představovali recenzí titulu Kdy má králík bobky?, zaměřenému proti šikaně. V roce 2020 vydala v nakladatelství Alten-berg svou druhou knížku s tajemným názvem … a pak ho spolknul eskalátor. Výraznější propagaci titulu zhatil nástup koronaviru, proto bohužel není tak známý. A to je velká škoda! Jedná se o silný, lehce humorný a napínavý dobrodružný příběh, mísící realitu s fantazií, který se zamýšlí nad důležitými tématy jinakosti, hendikepu, jedinečnosti a svobody.



Krásná, chytrý, talentovaný nebo roztomilá – celkem sedm sourozenců a každý z nich v něčem vyniká, jen třináctiletý Damián si mezi nimi i ve škole připadá jako outsider a trpí komplexy méněcennosti. Možná by bylo lepší, kdyby se jednoduše ztratil ze světa… A to se také stane. Při jedné procházce ho spolkne eskalátor a vyplivne do podzemního světa zvaného Podúdolí, místa, kde žijí podobní lidé jako my, ale oplývají zvláštním vzezřením a schopnostmi. Damián se například seznamuje s místním klukem Quidem, který umí létat, a dozvídá se od něj, že místní obyvatelé žijí v nesvobodě a ve strachu pod útlakem krutého Vládce. Podaří se oběma dostat se na povrch ke své rodině a osvobodit porobenou zemi? Čeká je nebezpečná, náročná a ostře sledovaná mise, kde budou hrát velkou roli tři cizokrajné kytky se zvláštními schopnostmi a obrovský chlupatý pes… Milovníci silných příběhů, v nichž se prolíná reálný svět s fantaskním, se mají na co těšit!


Bylo mu zvířete tak líto, že se na to nedokázal koukat. (…) To, jak se na něj pes díval, bylo zvláštní. Jako by se snažil Damiánovi něco říct... 

A potom ho z úvah vytrhlo něco ještě podivnějšího. Šlo o Damiánův stín. Ten se odmítl chovat normálně – divoce na Damiána mával rukama a posunkoval. A nakonec, když tohle snažení evidentně neneslo kýžené ovoce (Damián stál na eskalátoru jako přikovaný a zběsile svíral gumový lem zábradlí), se zoufale plácnul do čela stylem „bože, to je ale blbec!“. A v tom Damiána eskalátor spolknul. (str. 22)   


Klára Mayerová
už předchozím titulem o šikaně Kdy má králík bobky? ukázala, že se nebojí psát o nepříjemných tématech neotřele, ale přitom záživně, s lehkým humorem a pro dospívající velmi přitažlivě. Tytéž atributy splňuje i tento příběh. Tentokrát v něm nehraje hlavní roli šikana, ale jinakost, odlišnost od celku, což k šikaně v důsledku také často vede.

Autorka vytvořila fantaskní zvláštní a originální svět s názvem Podúdolí – jeskyni s džunglí i lesem, kde vedle sebe pokojně žijí antilopy s aligátory a domácí rostliny s cizokrajnými. Každý obyvatel této země je nějakým způsobem „jiný“. To, co je pro nás divné, může být pro jiné přirozené (např. netopýří křídla, mimikry). Existují ale i tzv. velkodifrenti se superschopnostmi (umí zakřivit realitu, v něco se proměnit…), ale daň za to je veliká – už na první pohled nepůsobí lidsky (např. jim chybí nebo přebývá nějaká část těla). A najednou je to Damián, který se v Podúdolí liší, což se pro něj stává nebezpečné. 

(…) tady u nás jsou neobvyklí lidé, jako jsi ty. Ty bys je označil asi jako normální. Zkrátka bez viditelných odlišností. Já nahoře několikrát byl. Vím, jak to tam vypadá. Jste jeden jako druhý, a když se někdo odlišuje, hned je podezřelý a divný a cizí. Nezapadá. Stačí třeba, aby měl člověk o nohu míň nebo nedej bože víc, a říkáte tomu postižení. Hendikep. Vada. Mutace. Ale tady dole má takový ‚hendikep každý. Jinými slovy, každý se opravdu výrazně liší od ostatních. My tomu říkáme hovorově ‚jinost. (str. 44)  



Autorce se podařilo vytvořit v jádru uvěřitelné postavy se záporným i kladným charakterem, u kterých je ale i trochu místa pro slabosti, pochybnosti či obavy. 

Damián je prototyp průměrného obyčejného dospívajícího kluka, který zdánlivě ničím nevyniká. Nemá holku, kamarády, je šikanovaný… Ale na druhé straně je dobrosrdečný, citlivý a odvážný. Rád by mezi ostatní zapadal, ale nenarazil na ty správné lidi. V průběhu děje bude jeho svědomí vystavěno náročné zkoušce  to, jak se zachová, bude pro děj příběhu klíčové. Rozhodne se ve vlastní prospěch, a zmaří tak několik lidských životů, nebo pomůže jiným, ale přijde tak o to, co si vždycky přál? 

Do jisté míry je Damiánovým protipólem Quido – jeho vrstevník z Podúdolí, odvážný, ale sebevědomější, přímější, zkušenější a zvyklý spoléhat se sám na sebe. Ale i jeho svědomí bude v jednu chvíli podstoupeno zkoušce. 

Kromě těchto výrazných hrdinů autorka vytvořila celou řadu zajímavých vedlejších postav, např. chytrého, ale bláznivého staříka Nubice, mladou ženu Aničku reprodukující cizí myšlenky, albína metajícího oheň, lidského červa ovládajícího zvuk a vozíčkáře s chameleoním jazykem.



Příběh je čtivý, napínavý, skvěle promyšlený, střídá humorné i vážnější pasáže, někdy si přijdou na své spíše dospělí než mládež. Zdánlivě nesourodé pasáže v průběhu děje zapadly do správných míst a nechyběly ani zvraty. Občas jsem se sice v ději ztrácela, poslední třetina knihy se mi zdála zbytečně protahovaná a některé situace „přitažené za vlasy“ (i když Quido svou matku viděl naposledy jako batole, bez problémů se poznávají), ale jinak to byl velmi příjemný čtenářský zážitek týkající se závažných témat, která ve mně ještě nějakou dobu rezonovala. Věřím, že příběh bude zejména pro mladé čtenáře inspirací k řešení problémů, se kterými se možná ve svém životě potýkají podobně jako jejich hrdinové. Příběh se totiž dotýká také kamarádství, strachu, poznání, že s některými věcmi se musí každý vypořádat sám a že pravé hodnoty objevíme, až když je ztratíme. 

„Tajíme to, protože vy shora nesnášíte, když se někdo něčím liší. Jistě jsou výjimky, ale i ti ty „jiné“ často spíš litují, než aby je brali jako sobě rovné, a proto se k nim chovají hezky! A jak se vás někde sejde víc, upalujete čarodějnice, provádíte ΄výzkumy΄, stavíte pojízdná obludária a hltáte dokumenty o stromovém muži!“ (str. 48)  


Vyprávění vyvolává spoustu otázek a přináší zajímavý úhel pohledu na hendikep, odlišnosti a jedinečnost člověka. Co je normální, co už divné a proč? Jak se dívat na hendikep? Je to něco špatného, nebo naopak výjimečného? Nebylo by lepší, kdybychom byli všichni stejní?

Do děje jsou zakomponované i zajímavé myšlenky pro život:

Když nikdo neví, co přesně umíme, nemůže nás zneužít a ani najít naši slabinu (…). (str. 37)  „(…) každý z nás dole je úplně jiný, naše odlišnosti nás nerozdělují, spojují nás.“ (str. 46). (…) pravá krása tkví v jedinečnosti (str. 144)


Nastolený vládní režim v Podúdolí připomíná paralelu na komunismus:

„Tady je to ztracený. Lidi už se bojej pomalu i uprdnout, aby nepřišli o život. Jediná šance, jak se zachránit, je, že nikdo pořádně neví, kdo seš a jak se jmenuješ, co děláš nebo kde bydlíš. Takže tě tady nikdo nemůže napráskat ani vyhmátnout.“ (str. 56)


Vypravěč
oplývá sebeironií a vtipnými narážkami, často vstupuje do děje a obrací se na čtenáře, nemůžete si u něj být vůbec ničím jistí a těšíte se, jaká perla z něho vypadne a čím vás překvapí. To oživuje děj a pobaví, někdy však lehce vysvětlí a naťukne filozofické otázky. 

Že jste od hrdiny příběhu čekali nějakou lepší první větu? No, povím vám to na rovinu, já jsem si to taky představoval jinak. Kdybyste měli opravdu dobrého vypravěče, něco takového by se samozřejmě nemohlo stát. (Str. 9) Ale ano, samozřejmě že neřekl pokakal! Já vám to přece furt nebudu vysvětlovat. Jestli má tahle knížka zůstat mládeži přístupná, nemůžu do ní prostě napsat TO slovo, chápete? No, to jsem rád. (Str. 162) 


V příběhu hrají důležitou roli promluvy a myšlenkové pochody postav. Forma je přizpůsobena slovníku dospívajících, což podporuje čtivost, autentičnost a živost. Autorka si pohrála se slovy, používá trefné přezdívky (Tupoň, Brejloun, Rybí oběd), úsměvná jména postav (Damián Hrozný, Quido Strašný, Bonifác Brebentil), nečekaná slovní spojení (myšlenkový průjem, o šneka bolestivější než pro mě, zmatenej jak vážka v čepici) i novotvary (muchholubinky – jídlo z hub, pesemeska – psí esemeska).

Až na výjimky každou kapitolu předznamenává ilustrace v podobě abstraktní variace na otisk ruky – při bližším zkoumání zjistíte, že nejsou všechny stejné, ale liší se drobnými detaily, které souvisí s příběhem. To sice podporuje fantazii čtenáře a působí to nápaditě a tajemně, ale myslím si, že by větší ohlas sklidily konkrétnější a barevnější ilustrace podobné těm, které autorka v konceptu původně plánovala a zmínila je na svých fb stránkách. Škoda.

Nebýt tajemného názvu a anotace, na první pohled by ve mně nepříliš nápadná obálka evokovala spíše žánr hororu nebo sci-fi. To může podle mého názoru potencionální čtenáře zmást či odradit a to si tento titul opravdu nezaslouží.

Troufám si tvrdit, že svým neotřelým způsobem vyprávění i napínavým a originálním dějem se může knížka trefit do vkusu mládeže i dospělých. I když žánr fantazy zrovna nepreferujete, nebojte se po titulu sáhnout, protože se jedná o lehkou fantazy, kde se reálný svět s tím nereálným prostupuje. Doporučila bych jej dětem od dvanácti let výš, učitelům pro využití do výuky a všem milovníkům silných a napínavých příběhů, které skrývají důležité myšlenky pro život, a právě o těch je třeba mluvit.


Anotace:
Damián je úplně obyčejný kluk. A právě to je zdrojem mnoha jeho komplexů, vzhledem k tomu, že sourozence má buď krásné, chytré, talentované, anebo alespoň roztomilé. Se spolužáky si taky nerozumí, kamarády nemá, holku nemá, prostě všechno v jeho životě stojí, stručně řečeno, za prd. Pozor, to nejsme vulgární, jenom vám autenticky zprostředkováváme Damiánovy myšlenky. Samozřejmě si hodně brzy uvědomí, že není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Stane se to asi tak tři vteřiny poté, co ho z ničeho nic spolkne eskalátor.

Nakladatelství: Alten-berg
Rok vydání: 2020
Žánr: literatura pro děti a mládež
Počet stran: 267
Vazba: brožovaná

Komentáře