Rozhovor s Martinem Štefkem: „Pořád chci vydávat české autory, kteří píšou horor.“

Spisovatel Martin Štefko není na projektu Čteme české autory nikým neznámým. Už jen díky tomu, že se angažuje sám jako autor a jeho knihy ráda recenzuji nebo že dal vzniknout nakladatelství Golden Dog, které se zaměřuje na vydávání hororu tuzemských autorů. A protože je Martin Štefko celkem akční muž, neunikne ani pozornosti fanoušků hororu kteří do literatury úplně nezabřednou. S autorem – nakladatelem se můžete osobně setkat na různých conech či srazech zaměřených na fantasii a právě horor.

Uvádím seznam knih vydaných pod značkou Golden Dog, které jsme pro vás recenzovali:
Chci koupit knihu!
Chci koupit knihu!
Chci koupit knihu!

Zdroj loga: goldendog.cz



Děkuji Martinovi za příjemný rozhovor a spolupráci. V následujících řádcích přináším unikátní informace jak pro hororové nadšence, tak i zajímavosti pro budoucí autory hororu.


* * *



Martine, hned na začátek přibliž našim čtenářům nakladatelství Golden Dog. Vzniklo prvotně kvůli Tvé vlastní tvorbě, anebo opravdu rovnou s myšlenkou vydávat české autory zaměřené na horor? A co vlastně znamená název Golden Dog, krom překladu? 


První myšlenka byla, abych vydával svoje vlastní knihy pod jednotnou značkou. První knihu, Mrtví kráčí po zemi, jsem vydal čistě samonákladem, tiskárna, která knihu tiskla, si pod to dala ISBN a prodávala přes vlastní eshop kusy navíc, pokud si je někdo objednal. V tu chvíli jsem si začal říkat, že je škoda nemít ty knihy pod vlastní značkou. A tak se zrodila myšlenka vlastního nakladatelství. Už v tom zárodku byla idea, že bych vydával další autory. Znal jsem v té době Honzu Vojtíška, Petra Bočka, v jeho případě jen tvorbu, a další autory a věděl jsem, že zde jsou zajímaví hororoví tvůrci, kteří nedostávají prostor. Ale v roce 2015, kdy Golden Dog vznikl, jsem prostě neměl prostředky, abych takovou myšlenku rozjel. A možná jsem se i bál. Nápad nakonec uzrál někdy na konci roku 2018, abych v roce 2019 konečně další autory se zaměřením na horor začal vydávat.
A proč Golden Dog? Kdysi (když už se ptáš, tak jsem si to dohledal, bylo to v roce 2005) jsem napsal takový fantasy pohádkový příběh, který se jmenoval Zlatý pes a Létající medvěd. Nikdy to nevyšlo, ani jsem to nenabízel, četla ho jen moje tehdejší přítelkyně. Ta mi ze života dávno zmizela, ale ten Zlatý pes ne. Už tenkrát jsem o něm přemýšlel jako o Golden Dogovi, nevím proč, ale někdy hodně přemýšlím v angličtině... A říkal jsem si, že kdybych někdy chtěl mít nakladatelství, bude se jmenovat takhle. Prostě proto, že se mi to líbí a navíc se to vztahuje k mojí tvorbě, kterou – pravda – nikdo nezná, ale pro mě je důležitá.


Je nemožné si nevšimnout, že všichni autoři z Golden Dogu horor píšou, kdežto Tvá díla jsou převážně detektivky, thrillery nebo akční žánr. Proč tomu tak je?


Nemám rád škatulkování. Nechci prvoplánově psát horor, i když třeba ve chvíli, kdy píšu povídky, většinou se o horor jedná. Ale sám sebe považuji za romanopisce, delší forma mi vyhovuje víc. A tam nechci psát v zajetí jednoho žánru. Nikdy si nesednu s tím, že bych chtěl napsat konkrétní žánr. Sednu si, že chci napsat dobrý příběh. A bude obsahovat tohle a tohle a tohle. A někdy z toho vyjde něco jednoznačně žánrově zařaditelného jako western Zatracenci, někdy je to zase žánrový guláš jako Agentura, které sám říkám akční béčko, protože vyjmenovat všechny ty žánry (drama, komedie, sci-fi, horor, fantasy, akce, asi je toho ještě víc) je nesmyslné. Takže jako nakladatel chci podporovat horor, ale jako autor chci psát, jak jsem zvyklý a nenechám se svázat ani svým nakladatelským záměrem. Ale ne, i Golden Dog se bude více zaměřovat na další žánry jako fantasy a sci-fi, ale podpora hororových autorů dál bude hrát prim.


V Golden Dogu se objevují autoři jako například celkem známý Honza Vojtíšek, Miroslav Pech nebo třeba Petr Boček. Je ale možné, abys dal prostor i neznámému autorovi, nebo hraje jméno důležitou roli?


Ano, jméno hraje určitou roli, ale jen v tom smyslu, že tahle trojice byla trojicí autorů, kterou jsem prostě vydat chtěl. Jasně, když se podíváš na jejich jména, tak všichni už mají knihy, Míra dokonce vydával u Arga, ale Mízožraci Petra Bočka jsou jeho prvním románem. U Honzy Vojtíška je to s Kazatelem stejně. Nejdu po tom, že chci za každou cenu jméno, které bude knihy prodávat. Chci autora, který mi představí dobrý rukopis, ten mě zaujme a já ho vydám. V září chci vydat fantasy román Terezy Kadečkové, což bude také její románová prvotina, v říjnu se chystá horor Jirky Sivoka, jeho první větší samostatnou knihu. Takže za mě shrnuto: Pokud mi napíše osmnáctiletý autor, o němž nikdo neslyšel, nebo sedmdesátiletý pán, který nikdy nevydal beletrii, že má rukopis, a já si ho přečtu a zjistím, že mě baví, vydám ho. Mimochodem, u toho staršího pána, co nepsal beletrii, bych jeden rukopis měl, je skvělý a nejspíš vyjde v roce 2021.


Mít nakladatelství asi není úplná legrace. Máš okolo sebe někoho, kdo Ti pomáhá, nebo jsi na to úplně sám?


Jo, myslel jsem si, jak to bude snadné, jaká to bude sranda a... no, pořád mě to baví, ale práce je tam opravdu hodně. Jako autor jsem viděl jen napsání knihy, jako vydavatel už vidím redakci knihy, korektury, řešení obálky a případně ilustrací, řešení sazby, domluvu s tiskárnou a výběr papírů pro obálku i vnitřek, kontrolování toho, jestli je vše v pořádku, zajištění, že se knihy dostanou do distribuce. A pak následuje to nejhorší – propagace. Mám ekonomickou školu, ale tohle je aspekt, který je pro mě pořád nejnáročnější a hlavně nejméně zábavný.
Na začátku jsem většinu věcí dělal sám, kromě grafiky, na tu jsem si nikdy netroufal. Teď už jsem v podstatě jen redaktor, vydavatel a obchodník. Spolupracuji se skvělým grafikem Michalem Březinou, který dal tvář nejen velké části knih, ale tak nějak celkovému konceptu Golden Dog. Mám skvělou korektorku, dobrou tiskárnu, distribuci, s kterou jsem spokojený, i když neovlivním, kam knihy jdou. A propagace... ta pořád padá na moji hlavu, tu jsem zatím nebyl schopen delegovat. Kdybys o někom věděla...
Aktuálně pořád zírám na to, kolik toho zvládne jeden člověk, tedy já, ale stejně tak vidím, kolik bych toho nezvládl a jsem rád, že jsem našel lidi, s nimiž se skvěle spolupracuje, jsou tvůrčí a posouvají moji vizi dál.


Ráda zmiňuji, že obálky Golden Dogu jsou úžasné. Nechtěl bys nám představit tým, který se na nich podílí? A případně jak moc se angažuješ do přípravy obálek? Tedy zda mají volnou ruku, anebo jen realizují tvé představy?


Finální slovo mám já, já musím být spokojený s obálkou. Ale s grafikem Michalem Březinou jsme si natolik sedli, že dolaďujeme většinou jen detaily, základní koncepce totiž od začátku, pokud se pro ni rozhodneme, funguje skvěle. Některé obálky dělal Michal sám (Kazatel, Mrtvé ženy, Vostrá krása), u jiných jsem chtěl mít použitou ilustraci (Dítě tmy dělal skvělý polský ilustrátor Dawid Boldys), případně fotografii (fotografii na obálku knihy Mízožravci jsem chtěl od svého kamaráda, který dělá skvělé černobílé fotky, převážně urbex, mimochodem dělal i fotografie pro druhou Agenturu). Když chci použít ilustraci nebo fotografii, nechávám na autorovi, aby vytvořil něco, co bude jeho. Dám mu instrukce, popis postav, scény, o co si řekne, ale chci, aby z toho bylo cítit, že to tvořil někdo, kdo má vlastní umělecký pohled, vlastní styl.
Vzhledem k tomu, že je pro mě obálka prostor, který neslouží jen k tomu, aby zaujal, ale aby se na něm prezentoval zajímavý umělec, rád bych pro následující knihy využíval různé ilustrátory a prezentoval právě jejich práci. Samozřejmě s tím, že typografii a finální vyznění obálky bude nakonec dolaďovat Michal.

Zdroj fotografie: fantasyplanet.cz


A teď upřímně, Martine. Co bylo nejhorším zážitkem v Tvé roli nakladatele?


Nevím, jestli to byl nejhorší zážitek, spíš takové vystřízlivění. Nejsem moc optimista, nemaluju si vzdušné zámky, ale měl jsem určitou představu o tom, jaké by mohly být prodeje knih. Realita čísel z distribuce mi tuhle představu hodně rychle vzala. Nemít tohle jako koníček, Golden Dog už neexistuje. Ale už jsem pochopil, co vydávám za knihy, jak je trh malý a vlastně se mi s tím žije dobře. Nečekám, že budu za dva roky milionář, čekám už jen to, že budu moct knihy vydávat dál a dál a že tu bude dost zajímavých kusů, které budou za vydání stát. Zatím jich dost je.
Jo, a redakce knihy Kazatel Honzy Vojtíška, to byla hodně náročná zkušenost.


Jak už jsem zmínila, jsi sám autorem, ale Tvá díla mají různorodé žánry. V jakém z nich se cítíš nejlépe?


Nemám vyhrazený žánr. Ale asi nejlépe se cítím v něčem drsnějším, v příbězích, kde nechybí násilí a dramatické scény. Lépe se cítím, když píšu příběhy, které mě samotného dovedou zasáhnout. V mém případě jsou to tedy příběhy spíše temnější, bez humoru. Pak si na druhou stranu rád sednu k něčemu odlehčenému. I proto vznikla Agentura. Ale kdybych měl vybrat asi jen jeden žánr, tak řeknu thriller.


Série Agentura První tým a Střepy minulosti jsou nejvíc vybočující z Tvých děl. Chystáš se na pokračování, jak jsi říkal v doslovu, anebo už postavy necháš spát?


Ani omylem, tyhle postavy spát nebudou. Když o nich zrovna nepíšu, tak na ně myslím. Pořád se s nimi něco děje. Aktuálně je dopsaný třetí díl, který by se měl jmenovat „Ostrov monster“. Tuhle sérii mám pořád kdesi vzadu v hlavě. Už vím, o čem budou čtvrtý a pátý díl, i když ty jsem tedy ještě nezačal psát. Je to holt moje guilty pleasure, a dokud to bude pleasure, tak to vydávat budu. Teď jen jako vydavatel přemýšlím, co s tou sérií udělat, aby se dostala k více lidem, aby na první pohled víc zaujala a tak.

Zdroj fotografie: archiv recenzentky


Tvůj poslední román Mrtvé ženy, který letos vyšel, je celkem temným a nekompromisním thrillerem. Jak se Ti psal a kde jsi čerpal inspiraci?


Psal se mi skvěle. Tak nějak jsem cítil, že to, co chci vyprávět, je dobré. A jakmile mám pocit, že vyprávěný příběh je dobrý, tak prostě píšu. Nebudu lhát, neměl jsem problém ani s drsnými scénami, i když finále kapitoly Amatérské filmy mnou samotným docela otřáslo, protože jsem to neměl promyšlené dopředu. Ta scéna, kdy se Hank dívá na tři monitory najednou... to byla čistá improvizace. Proto mě trochu šokovalo, co ze mě vylezlo. Ale myslím, že to pořád funguje, nemusel jsem to nijak upravovat.
Inspiraci pro první příběh jsem načerpal na svatební cestě. Co by se stalo, kdyby manžel najednou přišel k místu, kde na něj měla čekat manželka, ale ona už tam nebyla? A pak ji najdou mrtvou. A on je detektiv. Věděl jsem, že nechci psát o obyčejném detektivovi, chtěl jsem trochu psychopata. Nedlouho předtím jsem četl Dívku v ledu a zjistil jsem, že takhle bych knihu nikdy nechtěl napsat. A tak jsem si vytvořil svého detektiva, takového nelidského, ale přitom stále člověka. Geniálního psychopata. A k němu doplnil postavy, protože jsem chtěl funkční tým. Tohle bude asi ještě jakýsi vliv CSI, což není seriál, který bych měl extra nakoukaný, ale ten koncept týmu a popisu policejní práce se mi prostě líbil. A sám jsem chtěl, aby to, jak tým postupuje, znělo realisticky.
Ale těch vlivů je moc. Hank má mít něco ze Sherlocka, ale přitom vypadá jako obrovský boxer. Je tam jedna scéna, která je mou poctou filmu Mlčení jehňátek. Celkově mě zajímá téma snuffu, protože je to asi ta nejodpornější ukázka toho, co člověk dovede jinému člověku udělat, aniž by to šlo omluvit fanatismem, válkou nebo obdobnými výmluvami. A překvapivě je to jedna z mála mých knih, kde není kovboj ani pistolník. Ale King mě tu inspiroval, i když jinak než obvykle. Přečetl jsem jeho sérii s Billem Hodgesem, která začíná Panem Mercedesem. A když jsem ji dočetl, věděl jsem, že já takhle svou detektivní knihu zmrvit nechci, jako to udělal King u druhého a hlavně třetího dílu.


Když jsme u knihy Mrtvé ženy, ta vycházela v době pandemie. Jak nakladatelství zvládá tuto situaci?


Překvapivě dobře. Kromě toho, že kniha Mrtvé ženy měla super předprodeje, zatím nejvyšší ze všech knih vydaných u Golden Dog, tak jsme měli ještě před zavřením knihkupectví silný březen díky novince Míry Pecha Dítě tmy. Hodně nám pomohla Linka 451, kde se za 14 dní prodalo tolik našich knih, jako se nám za tak krátkou dobu doposud nepoštěstilo.


Na Startovači vznikl projekt „Linka 451 aneb Zachraňte knížky!“ Přibliž nám roli Golden Dogu v tomto projektu.


To se mělo tak: Jednoho dne jsem se probudil, začal pracovat a u toho jsem mrknul na Facebook. A vidím, že se rozběhl projekt Linka 451. Řekl jsem si, že to je super nápad, tak jsem rovnou napsal Mikolášovi Tučkovi, jestli by se nakladatelství Golden Dog také nemohlo účastnit. Mikoláš souhlasil, že prý máme jen napsat, co bude v balíčku. Ještě ten den večer, nebo druhý den ráno, to už si nejsem jistý, se balíček Golden Dog objevil v kampani. Říkal jsem si, že bude super, když se pár balíčků prodá, ale výsledek mi vyrazil dech. Jasně, Golden Dog neměl takový úspěch jako větší nakladatelství, ale, sakra, vydávám české hororové autory a sebe! Ten počet je naprosto skvělý a mám tak finance na další projekty, nemusím nic odsouvat. A díky tomu, že je o nakladatelství víc slyšet, ozývá se více autorů, ale mám i jiné nabídky na spolupráci, což by mohlo letos vyústit v asi největší projekt. Nechci předbíhat, ale nemůžu si pomoct, jsem z toho zatím tak nadšený, že musím takhle prázdně naznačovat.


Nakladatelství má už i vyprodané tituly – Mrtví kráčí po zemi, Sešívance (recenze) nebo Hororový magazín Howard. Plánuje se dotisk, když je po tom taková poptávka, anebo se třeba z Mrtvých kráčí po zemi stane druhý Noční klub od Kulhánka?


O dotisku Mrtvých uvažuji dlouho, ale nakonec jsem upřednostnil nové vydání knihy Nikdy se nepřestala usmívat, které by se mělo objevit na trhu před letošními Vánoci. Odsun dotisku Mrtvých je tu i proto, že právě díky tomu, jak je o Golden Dogu více slyšet, se mi ozvalo nakladatelství Čti mi!, které chtělo nějakou mou knihu převést na audioknihu. A tak jsem se rozhodl právě pro Mrtvé. A za mě to vyšlo úplně skvěle!
Co se týká jiných dotisků, Sešívance mě lákají, ale zatím váhám. Howard se dotiskovat nebude, to by se muselo objevit hodně hlasů, které by mě o tom přesvědčily. Ale letos bude druhý Speciál, takže rozhodně nezmizí úplně a beru ho jako dlouhodobý projekt. Rád bych viděl Howarda, tedy jeho čtvrtletní podobu, v tištěné formě, ale tak daleko zatím nejsme.


Řekni mi, s jakou postavou ze svých knih by ses za žádných okolností nechtěl potkat a proč? 


Teď jsem se musel vážně zamyslet, protože mi každá postava, o které jsem psal, přijde nějakým způsobem sympatická. A když ne sympatická, tak divně zajímavá, že bych ji chtěl jen pozorovat čistě z psychologicko-analytického hlediska. Ale pokud bych měl jmenovat jednu, tak to bude Harper, záporák z westernu Zatracenci. To je jedna z mála mých postav, která je čistě hajzl, nic jiného na něm není. Nesnášel jsem ho od začátku, ale psal se dobře.


Poslední otázka zní: Jakou vizi máš s nakladatelstvím do budoucna? 


Ta primární vize je pořád stejná – podpora českého hororu. Chci vydávat české autory, kteří píšou horor. Strašně se mi líbí představa, že když se řekne český horor, půjdou si lidi koupit knihu, která vyšla u Golden Dog.
Tu vizi chci trochu rozšířit i na další žánry, chci vydávat fantasy a sci-fi, ale pořád bych chtěl české autory, nejlépe takové, kteří nejsou příliš známí, ale kteří mají co sdělit a nikdo jiný je nevydá, protože kouká jen na jejich komerční potenciál. Já to nedělám a ani nechci, chci vydávat autory, kteří mě baví, kteří mě osloví.
A... tak jo, přijde mi krásně ironické to říct v rozhovoru pro server, který podporuje české autory. Exkluzivně v tomto rozhovoru poprvé veřejně přiznávám, že chci začít vydávat i zahraniční hororové autory, dostat sem jména, která tu nejsou nebo nejsou v tom hororovém žánru tak známá. A víc k tomu zatím nepovím. I přes tohle však bude platit, že prim budou mít čeští autoři, ti mě pořád zajímají nejvíce, protože sám zjišťuji, že ta podceňovaná česká fantastická scéna, si zaslouží zviditelnit, autoři tu jsou a jsou skvělí, i když je nikdo zatím nezná.


Žádné komentáře:

Okomentovat