Recenze: TI NEPOHŘBENÍ (Kristina Haidingerová)

Peklo, ze kterého není úniku

 Za recenzní výtisk děkuji autorce Kristině Haidingerové

Chci zakoupit tento titul!

Metalová hudba, hororová literatura, pořádání HorrorConnu, tím vším se dá popsat autorka Kristina Haidingerová (Trefilová). V roce 2014 se projevila svou prvotinou Ti nepohřbení, pro kterou neváhala a vytvořila vlastní videoupoutávku, navrhla záložky a jiné reklamní podklady. Kniha vyšla pod nakladatelstvím Netopejr. Konkrétně v tomto nakladatelství se spisovatelka cítí dobře, neboť v roce 2016 pod jeho značkou vyšel erotický thriller Richardovy živé hračky a v roce 2019 pokračování díla Ti nepohřbení – Děti Raumy. Kristina Haidingerová se u svých románových hrdinů často zdržuje. Povídky, vydané v antologiích nebo v internetovém hororovém časopise Howard, se stále vrací s motivem Violetů a ukazují další části ze života těchto bytostí. Pojďme se v recenzi seznámit s prvotním dílem Ti nepohřbení a ochutnat trochu krve. 

Příběh nás zavede do roku 1640 na západní pobřeží Finska. V Raumě se seznámíme s lamačem dívčích srdcí Samuelem Seghetem. Mladík spolu se svým malým bratrem Adamem a otcem jen neradi mluví o tom, co se děje v jejich skromném domě. Tajemství, které střeží Samuelova matka, je tak děsivé, že nutí rodinu Seghetů cestovat a rozhodně se nezdržovat na jednom místě. Ve chvíli, kdy se Samuel rozhodne, že již nechce dále utíkat před bludy své matky, jak si její stav vykládá, a hodlá se v Raumě usadit se svou budoucí ženou Katiou, se Rauma ocitá v plamenech a smrti.

Dílo v sobě ukrývá dvě časové linie. Jednu ze sedmnáctého století a druhá se odvíjí v současném století. Dominantou je však minulost, a to v tak drtivé převaze, že současnost čtenáři v paměti uvízne velice pramálo. Kapitoly jsou nadepsány a doplněny o časové období, ve kterém se román odehrává. Tyto části jsou od sebe oddělené celkem jasně, a to výňatky textů metalových skupin. Ty ke vzniku Ti nepohřební autorku i motivovaly a dávaly zdroj inspirace. Autorčiny černobílé celostránkové ilustrace v knize skvěle dokreslují celkový obraz a pomáhají v představivosti.

Hlavní postavou, okolo které se celá krvavá řež točí, je Samuel Seghet. Nejprve jej poznáváme jako celkem bezstarostného a vášnivého mladého člověka, za několik stran se z něj však stává někdo, kdo je cizí i jemu samotnému. I když je zvolen jako hlavní postava, často se setkáváme s tím, že je utlumen do pozadí a na scénu vychází hned několik dalších stěžejních postav. Vždy jsou to ženy. Ty jsou pro Samuela určitým způsobem důležité, ale jejich role jsou pak ze scény zase odsunuté a přichází další ženská postava, která přebírá otěže hlavního hrdiny. Kdo je tedy tím tahounem příběhu Ti nepohřební? Samuel nebo dámské osazenstvo. To se mění jako na houpačce. Je to o trochu jiný styl, než jsme zvyklí, ale autorce se povedl podat tak, aby byl čtivý, a tedy ukázal knihu v dobrém světle.

Atmosféra díla je temná a s ní i příběhy jednotlivých postav. K. Haidingerová ve svém románu nemá ani jednu kladnou postavu. Všechny tíhnou k temné straně, ale ani tak nejsou prostě zlé. A to bych hodnotila velkými plusy. Každý charakter v knize má ke svému jednání motivaci. 

Děj „našich nepohřbených“ je čtivý. Kristina má cit pro popisování, vládne širokou slovní zásobou a některé pasáže prostě vtahují a ukazují přesně to, co chtěla popsat. Ve vypravování jdeme krok za krokem se Samuelem, než se objeví slabina díla. Časové skoky, které přeskočí o několik hodin či snad dnů, jsou hodně zavádějící a čtenář je nucen se vracet v textu, aby zjistil, zda něco neprošvihl. V časové propasti se ztratí spousta důležitých zvratů a okamžiků, které se dohánějí v následujícím příběhu. Je to velká škoda, neboť by stačilo mezery vyplnit textem a nedotahovat to pak v dalších kapitolách. Autorce se však nedá odepřít, že dějové linie do sebe zapadají naprosto neuvěřitelně. Dokonce i povídka, vydaná v hororové antologii Uchovej mou duši, s názvem Vy, lidé krásně dokresluje celkový obraz a čas předtím, než se ocitneme v Raumě v roce 1640. 

To, že se jedná o horor, je jasné. Co je tedy tím hlavním motivem hororu v Ti nepohřbení? Čtenář má tu čest poznat nová strašidla. Říkají si Violeti a jsou velice podobní upírům. Mají tolik společných znaků, že je čtenáři upíry prostě nazývají. Není to žádný handicap, upíry má každý rád. Dalším motorem hororového příběhu je krev. Doslova hektolitry krve na nás cákají z každé strany a je jedno, odkud ta krev je. Hlavně že je jí dost. K tomuto románu to sedí. Krom pár scén, které jsou hodně samoúčelné. Tyhle scény se vždy týkají sexu a bohužel vůbec nefungují. Vyvolávají otázku – Proč?

Celkově knihu hodnotím velice kladně. Plní svůj účel románu, který nechceme pustit z ruky a dočítáme ho v ranních hodinách. Postavy jsou velice uvěřitelné a dostanou se pod kůži díky svým temným stránkám. Jsou prostě nebezpečně přitažlivé. Kristina Haidingerová ovšem myslela na své fanoušky a v roce 2019 vydala pokračování, Děti Raumy. S druhým dílem vás však seznámím v následující recenzi.

Knihu Ti nepohřbení bych doporučila převážně osobám plnoletým, přece jen některé obrazy jsou drastické a trochu znepokojující. Rozhodně patří ovšem do ruky fanouškům hororu a příznivcům monster.

Obal a přebal knihy přitahují pozornost. Na jednu stranu se může zdát, že je ilustrace nedotažená nebo moc jednoduchá. Ale díky těmto aspektům zůstává zarytá v paměti a s ní i příběh z pera K. Haidingerové. 

Anotace:

Roku 1617 objevují ztroskotalí velrybáři v severních pustinách neznámou hmotu. Roku 1620 je ve vší tichosti ukončen poslední čarodějnický proces na Moravě. Roku 1640 je ve finském přístavu Raumě uvězněn nic netušící mladík. Hned nato celé město pohlcují plameny. Jak všechny tyto události pojí současný nález zmrzlého muže nedaleko polární základny Barneo? Pro odpovědi je potřeba projít očistcem, kde nenávist má svrchovanou moc, láska cenu smrti, krutost je přirozeností a bolestná agónie požehnáním.

Nakladatelství: Netopejr

Rok vydání: 2014

Žánr: Fantasy, horor

Počet stran: 274

Vazba: brožovaná