Jak obstát v prostředí, kde po generace dominují muži?
Les sám o sobě nikdy nikoho neodmítal. Strom nepozná, jestli o jeho osudu rozhoduje muž, nebo žena. Zvěř neřeší, kdo sedí na posedu. To jsou naše představy, ne zákony přírody. (str. 51)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Když se řekne hajný, většina z nás si nejspíš představí muže v zeleném oblečení. I v tomto oboru však najdeme ženy, které mají k lesu stejně hluboký vztah a věnují péči o něj čas i energii. Jednou z nich je Lucie Marunová, která v debutu Hájná ze Šumavy otevírá svět myslivosti ze svého pohledu. Vypráví o lásce k přírodě, ale také o práci, která rozhodně není jednoduchá, přesto je pro péči o naši krajinu nesmírně důležitá.
Tehdy mi znovu došlo, že myslivost není jen o chvílích v lese a samotném výstřelu. Patří k ní i to, co přichází potom. Práce, odpovědnost i realita života v přírodě bez příkras (str. 152)
Třicet osm krátkých kapitol zachycuje autorčin život od dětství až po současnost, kdy pracuje jako hájná v Národním parku Šumava. Vyprávění je z velké části chronologické, přesto se vlivem vzpomínek a různých témat občas vrací zpět v čase. Nechybí množství popisných pasáží věnovaných každodenní činnosti o hvozd. V textu se objevuje řada odborných mysliveckých pojmů, které jsou však vždy srozumitelně vysvětleny, takže se v nich neztratí ani ti, kteří se v tomto prostředí běžně nepohybují. Z četby si tak člověk kromě samotného příběhu odnese i spoustu nových poznatků.
Poněkud odlišně jsou zpracovány dialogy, jenž se vyznačují spíše formálním způsobem vyjadřování a jejich replikám někdy chybí přirozenost běžné mluvené komunikace. Často slouží především k předání informací nebo posunutí vyprávění, což v některých pasážích narušuje jeho plynulost a ubírá rozhovorům na spontánnosti.
Jedním z výrazných témat knihy je ženský element v oboru, který je stále vnímán především jako mužský. Marunová přibližuje nejen krásu tohoto zaměstnání, ale také fyzickou náročnost, zodpovědnost a fungování v drsných podmínkách Šumavy. Prostřednictvím vlastních zkušeností ukazuje cestu k tomuto povolání i překážky, se kterými se během ní setkala. Čtenáři tak získává bližší pohled na profesi, která může být pro mnohé poměrně vzdálená, a zároveň na ženu, která si v tomto prostředí vybudovala své místo.
I my bychom se měli učit, přemýšlet nad tím, co děláme, a nezůstávat na místě jen proto, že se něco dělalo vždycky. Les se totiž neptá na náš názor. Jen nese následky. (str. 206)
Publikace je doplněna také o nádherné fotografie Marka Drhy a Václava Sponara, které vhodně dokreslují atmosféru šumavské přírody a prostředí. Nechybí ani ilustrace samotné Lucie Marunové, jenž s celkovou grafickou úpravou tvoří velmi zdařilý vizuální doprovod.
Knížka je osobitá, originálně a citlivě napsaná. Pokud toužíte na chvíli vypnout, uniknout od každodenního shonu a prostřednictvím stránek se vydat do šumavských lesů, Hájná ze Šumavy vám k tomu nabídne příjemnou příležitost.
Lucie Marunová pochází z Českých Budějovic. Vystudovala lesnictví na Střední lesnické škole Bedřicha Schwarzenberga v Písku a následně obor Myslivost a péče o životní prostředí zvěře na České zemědělské univerzitě v Praze.
Osobně mě titul mile překvapil a při jeho čtení jsem si příjemně odpočinula. Bavilo mě nahlédnout do života člověka, který si dokázal najít cestu k tomu, co ho skutečně naplňuje. Z vyprávění je cítit upřímnost a nadšení, které se přirozeně přenášejí i na čtenáře.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Lucie Marunová, hajná ze šumavského národního parku, otevírá svět myslivosti a života v lese z perspektivy, která tu dosud chyběla. Každý den hlídá, co se v revíru děje – od zvěře a mladých porostů až po lidské zásahy, které do lesa nepatří. V osobních příbězích i tichých pozorováních zachycuje práci, která vyžaduje zkušenost, rozhodnost a cit pro krajinu. Průvodce plný příběhů pro všechny, kdo se chtějí dostat blíž k přírodě.
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2026
Počet stran: 232
Žánr: přírodovědná monografie
Ilustrace: Lucie Marunová
Fotografie divoké přírody: Marek Drha
Další fotografie: Václav Sponar a archiv Lucie Marunové
Komentáře
Okomentovat