Život nemá správné škatulky
„Jen to zkoušejte dál,“ povzbuzovala je máma liška. „V životě se před vámi často objeví nějaké překážky, které se vám budou zdát veliké, a možná z nich budete mít strach. V tom okamžiku se klidně posaďte, pořádně se rozhlédněte a možná přijdete na to, jak je zdolat. Nebo se vám po čase dokonce nebudou zdát tak strašidelné a vysoké.“ (str. 37)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Martině Urbanové.
Chci zakoupit tento titul!
Eliška a její dva liščí sourozenci se narodili teprve nedávno. Jako jediná holka z vrhu to s nimi mívá leckdy těžké. Má ale chápavou maminku i pozorného tatínka, který se s bratry pořádně vydovádí a ona v klidu sleduje okolní krajinu. Problém nastává, když se začínají učit lovit. Ostatní ze smečky to berou jako hru, se sladkou třešničkou v podobě potravy nakonec. Jenže ona nechce jiným zvířátkům ubližovat; chce je poznávat a kamarádit se s nimi. Ostatně, mnohem víc než maso jí chutnají lesní plody a obilí. Lze se ale přátelit s někým, pro něhož jste stravou?
Dvacet tři pojmenovaných kapitol nás provází liščím narozením, prvním objevováním až k úplné samostatnosti. Přestože vypravěč je nezainteresovaný, stále častěji se orientuje na Elišku a její příhody, až u ní definitivně zůstane. Jako první se rozhodne opustit domácí noru a probádat, co skýtají vzdálenější části lesa. Poslechne maminku a bude se vyhýbat vlkům? Přežije jako vegetariánka první zimu?
Autorka zvolila formát, v němž zvířatům přiřadila lidské vlastnosti a protože Eliška je obdařena darem rozumět i jiným druhům, zjistíme, co se jim líbí a čeho by byly raději ušetřeny. Při svých cestách narazí na zajíce Kryšpína, myšky, mravence, lišáka Felixe, ptáčky aj. Kromě typických obyvatel hvozdu zavítáme na statek i hájovnu. Uvidí ji však lidé rádi?
Vyjma dobrodružství s vlky zažijeme poklidný příběh plný tolerance a pochopení, kde každý může být, kým se cítí. Pochopíme, že tím, co náš život definuje, není původ, ale naše volba. I predátor zvládne jíst kořínky se zrním a přesto být šťastný. Možná více než s flákotou masa.
Text je jednoduchý, srozumitelný, s výrazným řádkováním. V kombinaci se snadno vyslovitelnými jmény, potažmo veškerými slovy, se titul řadí mezi vhodné čtivo pro večerní předčítání, případně pro nepříliš zkušené čtenáře. Pozitivně k tomu přispívá i délka jednotlivých kapitol, jež sice vytvářejí kontinuální příběh v kontextu celé knihy, ale dají se číst i samostatně díky jasně ukončené lince. Plynulé vyprávění se obešlo bez překlepů nebo jiných chyb.
Maminka ji pohladila: „To není zbabělost. Když nebudeš schválně vyhledávat nebezpečí, je to spíš opatrnost. A když je někdo opatrný, není přece zbabělý, ne? Nebo by ses raději s vlky poprala a udělala si z nich nepřátele hned na začátku?“ (str. 54)
Důležitým prvkem je barevný doprovod, jenž má na svědomí Martina Urbanová osobně. Celostránkové ilustrace jsou vedeny jednoduchými tahy pastelkou. Působí roztomile a pro publikaci adekvátně, takže děti mohou mít pocit, že by obrázek zvládly nakreslit i ony samy. Obzvlášť se mi líbila technika využití tmavého podkladu a bílé/barevné kresby, v níž zdařile vynikl kontrast. Náročnější dospělý ale může cítit mírnou infantilnost.
Zdroj: archiv recenzentky
Spisovatelka kromě standardní pohádky využila i prvky bajky, takže zábava poskytne také ponaučení. Témata smíření se s tím, jaký jsem, že v každém je kousek dobra či že život bude takový, jaký si ho udělám, a že neexistuje nic jako předem nastavená linka. Trocha snílkovství, naivity, ale i odhodlání a vytrvalosti. Pokud se chcete ponořit do světa plného přátelství a naděje, vzhůru do toho.
Na druhou stranu by rodiče měli počítat s tím, že hrozí situace, kdy děti budou Eliškou inspirovány natolik, že přestanou jíst maso. Pak nastává chvíle pro vzájemnou diskuzi a podle vašich preferencí dovysvětlit, jestli je její chování správné či špatné. Osobně titul nepovažuji jako ódu na rostlinné stravování, spíš jako snahu představit pestrost. Nicméně někomu by toto téma mohlo vadit.
Maminka se na ni laskavě zadívala: „A protože toho hodně znáš a víš, měla bys také vědět, že nejdůležitější není to, co si o tobě myslí druzí, ale to, co si o sobě myslíš ty. Je to přece tvůj život a ty vněm musíš být spokojená. Nemůžeš se přece přetvařovat, aby byli spokojeni ostatní. Uvnitř by ti brzy bylo smutno a šťastná bys nebyla.“ (str. 87)
Martina Urbanová na poli dětské literatury není nováčkem. Na svém kontě má Kouzelný pokoj, Dubínek a Modřínek a mnoho dalších pohádek k poslechu i k přečtení. Ráda čte, maluje, kreslí, hraje na klavír a jinak tvoří. Jako učitelka na prvním stupni základní školy má k dětem pozitivní vztah a není tedy divu, že i psaní orientovala na ně.
Zdroj: archiv recenzentky
Pokud hledáte něco na rozjitřenou duši a nevadí vám, že se vrátíte do dětských let, Lišku Elišku a její kamarády mohu jen doporučit. Pohlazení plné tolerance a pochopení potěší naprosto každého, kdo se nebojí i v dospělosti ponořit do říše pohádek. Vykreslit lišku jakožto vegetariána mi přišlo velmi originální a zábavné.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Eliška je liška zvídavá, a tak není divu, že se na konci léta loučí s rodným lesem a vydává se do světa. Při svém putování poznává mnoho zvířátek, seznamuje se s lidmi a potkává také lesní skřítky, Dubínka a Modřínka, které znáte z mé první knihy.
Bude svět takový, jak si jej představovala?
Vrátí se zpátky do lesa za svou rodinou a nejlepším kamarádem zajíčkem Kryšpínem?
Ponořte se do příběhu plného odvahy, kamarádství i dobrodružství…
… a užijte si spoustu barevných ilustrací, které celé vyprávění doprovázejí.
Nakladatelství: Jiří Nosek – Klika
Ilustrace: Martina Urbanová
Rok vydání: 2023
Žánr: dětské
Počet stran: 232
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat