Odhalí karty budoucnost, nebo minulost?
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fantom Print.
Autorka knihy Síť snů Petra Kubašková o sobě říká, že je narozena ve znamení střelce s ascendentem lva, takže prý je někdy lepší se jí vyhnout. Jejímu debutu se však vyhýbat nemusíte.
Prvotina vyšla u nakladatelství Fantom Print v roce 2017 a máte-li v oblibě městskou fantasy s příchutí pradávné historie, zbystřete.
Jde o městskou fantasy s přesahem do pradávné historie, podané živě a se znalostí souvislostí a pravěké kultury.
Příběh začíná v muzeu, kam Monika, ilustrátorka
a ve volném čase také vykladačka karet, vyrazí za inspirací pro nový výtvarný
projekt. Monika totiž ilustruje především dětské knihy a ze všeho nejraději
spolupracuje se svým bratrancem a nejlepším kamarádem Danem, publicistou a
spisovatelem. Právě se spolu pouští do nového populárně-naučného komiksu o době
bronzové v našich zemích. Jeden z exponátů ji nebývale osloví, a to
tak, že ne jen v přeneseném významu, ale doopravdy. Z muzea si odnese
nečekaný suvenýr v hlavě a ten ji ve snech začne strašit.
O pomoc požádá spřátelenou věštkyni. Ta jí z karet vyčte tajemného muže, který jí může pomoci a také se má stát láskou jejího života. Krom téhle záhadné informace pošle Moniku překvapivě pro další radu za farářem. Protože Monika hledá řešení, kde se dá, a občas i tam, kde se nedá, na faru se vypraví, přestože se jí jinak od puberty vyhýbá. Následuje řetězec nečekaných seznámení s velmi zajímavými a trochu záhadnými lidmi, díky nimž se dozvídá zajímavé věci i o sobě samé.
„Jůlinko... Neměla bys tu něco o únětické kultuře?“
„O čem?“
„Pravěk. Doba bronzová. Únětická kultura.“
„To je do toho vašeho komiksu?“
„No... skoro. Poradíš mi?“
„Ten Dan tě úplně zkazí. Pravěk,“ zakroutila hlavou. „Nemůžete dělat něco o gotice, rokoku nebo tak? Aby to zajímalo taky holky?“ (str. 28)
Vedlejší příběh z doby bronzové vypráví o pravěké kultuře. Prostřednictvím sympatické Nahu, manželky náčelníka, silné a krásné ženy, matky tří dětí, která miluje svého muže a svůj rod, se jaksi mimochodem a velmi živě a poutavě dozvídáme mnohé o pravěké kultuře.
Tyto dvě linie se střídají zhruba po jedné až dvou
kapitolách, oddělení je zřetelné a slouží k němu i přechod mezi ich- a er-formou. Zatímco Monika své zážitky vypráví v první osobě jednotného čísla,
uvolněnou, svěží, moderní češtinou, proloženou hravými či expresivními výrazy
blízkými těm z nás, kdož se narodili někdy kolem sametové revoluce podobně
jako autorka, příběh Nahu je veden ve třetí osobě v minulém čase a o něco
neutrálnějším jazykem a prostším stylem, který podporuje dojem nekomplikovaného
pravěkého života.
Postavy Moniky i Nahu jsou velice sympatické, každá je
trochu jiná, ale mají mnohé společné. Například snahu pomáhat svým blízkým
a chránit je, odhodlání, hrdost a další vesměs imponující rysy. Monika je o
něco akčnější. Mladá žena dvacátého prvního století s touhou po lásce a
přijetí. Nahu je spíše vážná, jak si žádá její postavení v kmeni a
v rámci našich představ o pravěkém životě i o něco jednodušší. To je
mimochodem také jeden z aspektů, které jsou zajímavě nahozeny
– kontrast mezi dnešní složitou dobou, v níž každý hledá své místo a
miliony možností někdy člověka matou, a drsným pravěkem, kde na podobné bádání
nebyl prostor. Tento námět se možná dal vytěžit víc.
Lid se vrací do vesnice, tenokrát jdou napřed ženy a vedou Asu která se sotva vleče. A není sama. Nahu jako by měla na každé noze přivázaný kámen. Vari už jí nebude vyhrožovat, nebude na ni číhat, tak proč necítí úlevu? Proč nejde krokem lehkým jako laň? (str. 30)
Záporák se zpočátku jeví hodně ohavně, asi do dvou třetin knihy jeho fluidum zla stále stoupá, potom už ale stagnuje. S tím souvisí jeden z mých negativně zabarvených postřehů: Ve svém debutu autorka úplně neukočírovala tempo příběhu. Stránky příjemně a snadno plynou a čtenář má chuť číst dál… Jenže po docela dlouhém úvodu následuje velmi dlouhá střední část a pak jen pár stránek závěru, v němž emotivní finále bylo shrnuto na pouhých několika stranách a mnoho z naznačených linek zůstalo nedotažených. Snad autorka kdysi uvažovala o pokračování, které dosud nepředstavila veřejnosti, ale pocit neukončenosti mě obtěžoval ještě několik dní po dočtení.
Po důkladném bádání jsem došla k názoru, že problémem
jsou právě kapitoly s Nahu, jakkoli právě v nich se najdou ty
nejemotivnější a nejzajímavější momenty celé knihy. Potíž je, že vyzradí příliš
mnoho a čtenáře pak v závěru už nemá moc co překvapit. Snad mělo
k závěrečnému šokování čtenáře posloužit zjištění, co se to se záporákem
vlastně stalo, jenže jako esoterikou nepolíbenému člověku to pro mě nebylo nic
než jen název bez emocionálního náboje.
S různými esoterickými názvy a souvislostmi se v knize
dá setkat docela často, neboť Monika je kartářka. Připadalo mi zajímavé využití
tohoto tématu v rámci urban fantasy a nápad se mi líbil. Za velké plus také
považuji vykreslení do jedné z vedlejších rolí obsazeného faráře, které
nesklouzlo ke stereotypizaci a karikatuře, ale bylo citlivé a zajímavé.
Jiným záporem je podivně do ztracena vyznívající jinak
nádherná romantická linka mezi Monikou a jejím tajemným mužem. To mě poněkud
otrávilo, protože mám prostě ráda happyendy a takový klasicky červenoknihovnový
se tu nekonal, přestože jiné Moničiny záležitosti se uzavřely nad očekávání
pozitivně. Překvapující, ale milé, i když opět trochu nedotažené bylo využití spletitých rodinných a přátelských vztahů a rodinná historie Moniky.
Před pár minutami bych asi chtěla omdlít z toho, že mě ten chlap zve na kafe, protože je „ach, tak hezký“, ale teď jsem byla vděčná, že mě zve kdokoli kamkoli, protože jsem „ach, tak v hajzlu“. (str.107)
Možná by dílo potřebovalo navýšit rozsah, protože všechny
nápady, které autorka nahodila, se do pouhých tři sta dvaceti stran nevtěsnaly
tak, aby dokonale vynikly. Celkový dojem z autorčiny tvorby mám ale
pozitivní. Síť snů se čte příjemně a lehce, člověk se u ní báječně zasměje i
odreaguje a klidně by s ní pobyl i déle, jen ten konec mohl být
propracovanější. Snad je to jen nemocí prvotiny.
Za zmínku určitě stojí obálka, na níž je krásná kresba
ženské postavy v etno ladění, kterou vytvořil Luis Royo. Uškodilo jí ale dle mého
bílé pozadí. A motiv lapače snů stačilo použít jednou a ne jej nacpat, kde se
dalo. I s fontem písma by šlo si více vyhrát, aby se přebal spojil do
funkčního celku a titul působil lákavěji.
Humorným laděním, hrátkami se slovíčky a s nadsázkou mi Síť snů připomínala díla Rusalka nebo Zpackané kouzlo z pera zatím méně známé, ale skvělé autorky Ivany Novákové, která také s gustem protahuje své hrdinky nejrůznějšími prekérními situacemi a malebnými místy matičky Prahy.
Tyč jsem nepustila, ale koukla jsem šikmo pod sebe. Seděla tam Ethel. Její koš byl o trochu níž. Zatím, tušila jsem. Než se kolo otočí a ona se ocitne nade mnou. Vypadala jako by byla mrtvá. Oči nehybné, skelné, rty zmodralé, pod očima temně fialové kruhy, oblečení roztrhané, jako by na tom kole seděla v dešti, mrazu a větru celé roky. (str. 259)
Pevná vazba a integrovaná záložka jsou také jedním z prvků, které dělají ze čtení Sítě snů příjemný zážitek. Mám ráda e-knihy, ale když tuto dobře zpracovanou papírovou knížku držíte v ruce, říkáte si, že to louskání postaru má občas cosi do sebe.
Tuhle sympatickou četbu s klidným svědomím ráda
doporučím každému, kdo si chce trochu odpočinout s lehkou soudobou fantasy
a zajímají jej kouzla na pomezí reality všedního dne.
Anotace:
Monika, pětadvacetiletá ilustrátorka na volné noze a také tak trochu kartářka, si od návštěvy muzea slibovala víceméně rutinu. S čím určitě nepočítala, byla tajemná žena, která se ji snaží varovat před smrtícím zlem, avšak volí k tomu způsob, který Moniku doslova připraví o spánek. Navíc má zachránit někoho, jehož jméno do té doby ani neslyšela. Po nitkách se začíná rozplétat prastarý příběh o lásce a nenávisti, oddanosti a marné oběti. Nyní má zemřít někdo další – nebo už se tak stalo? Moničin život se začíná pomalu a nebezpečně zapřádat do klubka tajemných událostí a osud jí navíc postaví do cesty muže, který jí může ze všeho pomoci ven, nebo ji stáhnout mnohem hlouběji. Příběh dvou žen, které uměly mluvit se zemí, uvízne v zákeřné síti snů a pradávné zlo mezitím sílí a vyčkává; stačí jediná nesprávná myšlenka v tu nejméně vhodnou chvíli a celý svět je najednou proti vám.
Komentáře
Okomentovat