Recenze: POZDRAVY ZÁHROBÍ (Veronika Fiedlerová)

 Se záhrobím si není radno zahrávat
Stejně jako s Benediktem

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Golden Dog.
Chci zakoupit tento titul!

Veronika Fiedlerová se ke psaní vrátila po několikaleté tvůrčí pauze. Návrat ke psaní vzešel z hecu a skončil vítězstvím v soutěži Vidoucí 2017 s povídkou Kozlí pramen. V roce 2018 vyšel Benediktův běžný případ ve sborníku Mlok. První literární pokusy autorka publikovala pod svým dívčím jménem v Pevnosti, Ikarii či sborníku Imladris. Pozdravy záhrobí jsou její první román.

Zdroj: archiv recenzentky

Benedikt Klausner pracuje jako speciální vyšetřovatel pojistných událostí. Náplní jeho práce je odhalovat podvodníky, kteří se pouze snaží od pojišťovny shrábnout pojistné plnění. Zaměstnali jej i přesto, že nemá žádnou specializaci, protože jim po několika úspěšných odhaleních připadalo, že musí mít z pekla štěstí nebo šestý smysl.

Daleko od pravdy ale nebyli. Je totiž nekromant, což znamená, že hovoří se záhrobím. Dokáže listovat pamětí určitých míst a vidí do jejich minulosti. V případě, že se nešťastná událost stane například v domě, vidí zpět až do momentu, kdy byl postaven. I když jej tato schopnost živí, představuje pro něj spíše prokletí. Ovlivňuje totiž každý aspekt jeho života. 

Benedikt neměl žádnou stopu, kam dál pokračovat. Udělal tedy to, čeho se chtěl co nejdéle vyvarovat. Vstoupil do záhrobí. Svět získal hrubé obrysy. Rozhlédl se kolem sebe. Vše slabě ozařoval petrolejový povlak, jako by tudy prolezl obří slimák. 

Mraky se rozestoupily a srpek měsíce ozářil další kopec. Benedikt mezi pokroucenými kmeny stromů zahlédl, jak slabá namodralá záře nabývá na intenzitě a získává konzistence modré mlhy připomínající vrstvu plísně a sýru. Vydal se tím směrem jako můra letící k lampě (str. 89) 

My se s ním poprvé setkáváme v momentě, kdy je povolán do Moravského Brodu k případu Evžena Mlynáře, jehož žena nešťastně uklouzla, což mělo za následek zlomený vaz a okamžitou smrt. Po krátkém čase stráveném na místě činu je mu však jasné, že takto k úmrtí nedošlo. Nehoda to sice byla, ale s cizím zaviněním, a to Mlynářovým. Ten si pochopitelně na dobu, kdy mělo k neštěstí dojít, zajistil neprůstřelné alibi. 

Jelikož byla paní Mlynářová pojištěna na velmi vysokou částku, rozhodne se Benedikt vypátrat svědka schopného jeho alibi vyvrátit. Tímto se ovšem zaplete s poměrně nebezpečným nepřítelem a nechtěně spustí řadu událostí, ze které není cesty zpět.

„Snažím se uvažovat jako Mlynář. Odhadnout, co asi chystá. On má rád divadlo, potrpí si na obecenstvo. Mrtví, které nechal válet po městě, jsou toho důkazem. Je to zábava, teátr, šou. Je herec a režisér v jednom. Potřebuje diváky.“ (str. 309) 

Přestože si Benedikt uvědomuje, jak riskantní práce se záhrobím dokáže být, daří se mu případy řešit úspěšně. Tedy do doby, než se objeví zádrhel v podobě démona, který jej posedne. Obyčejné postupy na jeho vyhnání nezabírají a démon si pobyt v Benediktově hlavě a zahrávání si s jeho myslí náramně užívá. Podaří se mu s ním navždy zatočit stejně jako s Mlynářem, který nepřestává vystrkovat růžky?

Příběh je vyprávěn v er-formě a není celý jen o Mlynářově případu. Objevují se i další tři případy, kde hlavní roli hrají samozřejmě také nadpřirozené síly a navazují na sebe.

Text je psán hovorovou češtinou a autorčin styl je velmi poutavý. Už jen prolog mě zaujal natolik, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout, a jsem si jistá, že mnoho čtenářů zažije něco podobného. Občasný humor doprovázející příběh je umístěn tam, kde děj potřebuje odlehčit a na mě velmi zapůsobil. 

Zdroj: archiv recenzentky

Práce s napětím, nejistotou a temnotou s každou následující stránkou graduje a už jen kvůli tomu bych slabším povahám knihu nedoporučovala číst v noci. Vše totiž působí až příliš živě a takové zahánění duchů by nemuselo být pro některé čtenáře příjemné. Se spojitostí se zaháněním a přivoláváním duchů chci moc ocenit slovník nekromantské latiny. Najdete jej na konci titulu a díky němu porozumíte latině, kterou Benedikt právě při těchto příležitostech hovoří.

Benedikt Klausner je postavou s poměrně komplikovanou minulostí. Ta se postupně odkrývá a díky ní se dá snadno pochopit jeho osobnost. Přece jen je jakožto nekromant denně obklopen záhrobím, což člověka poznamená. Jeho astrální průvodkyně Ester se s ním navíc navždy rozloučila, aby se posunula dál a on je na vše najednou po dlouhé době sám. Představovala pro něj něco jako průvodce záhrobím. Pomáhala mu vše zvládnout a teď je ponechán jen se vzpomínkami na ni a pocitem, že už nic nebude jako dřív. 

Ostatní postavy jsou také velmi propracované. Nepůsobí ploše a autorce se povedlo jim vskutku vdechnout život.

Pozdravy záhrobí můžu určitě doporučit fanouškům detektivek i hororu. S napětím budete sledovat každý Benediktův krok, stejně jako promyšlené zvraty, jež si pro nás Veronika Fiedlerová přichystala. Příběh doprovází černobílé ilustrace Diega Quiňonese, připomínající komiksovou kresbu a skvěle navozující atmosféru. Pokud tedy hledáte originální detektivku s nádechem duchařiny, určitě neváhejte. Kniha má rozhodně co nabídnout.

Anotace:

Pracovní náplní Benedikta Klausnera je odhalovat pojistné podvodníky. K jejich dopadení používá neobvyklé metody – vidí do minulosti a rozmlouvá se záhrobím. Své schopnosti úspěšně tají až do chvíle, kdy podnikatel Mlynář zabije svou dobře pojištěnou manželku. Usvědčení vraha pak přestává být otázkou peněz a stává se pro Benedikta osobní záležitostí.

Nakladatelství: Golden Dog

Ilustrátor: Diego Quiňones

Rok vydání: 2021

Žánr: duchařská detektivka

Počet stran: 356

Vazba: brožovaná