Být poslušná není zárukou šťastného manželství
Za recenzní výtisk děkuji autorce Emě Toulavé.
Ema Toulavá si debutem Poslušná splnila svůj sen. V románu zachytila vlastní prožitek a doufá, že svým příběhem otevře oči ženám, které mají podobný osud jako ona. Zároveň si autorka píše vlastní blog, kde můžeme najít její myšlenky, úsměvné zážitky i vážné situace, se kterými si musela poradit.
Poslušná je autorčina životní zpověď. Vypráví nám o svém manželství, které není zrovna harmonické, o štěstí, které prožívá se svými dcerami, a nechává nás nahlížet do svých myšlenek o sobě samé. Vše začíná ve chvíli, kdy se neudrží a nahlédne manželovi Ondrovi do jeho telefonu, kde nachází SMS od Silvy. Tato skutečnost odstartuje období plné podezřívání, hádek a uvědomění, že takovýto život Ema nechce.
Sleduji děsivé stíny, které se mihotají po pokoji, a vkrádá se mi do hlavy stále jedna a ta samá myšlenka. Ondrův telefon, proč ho svírá??? Nikdy jsem do cizího telefonu nenahlédla a neudělám to ani teď, ale tohle se mi opravdu nezdá normální a není to poprvé, strávil večer v technické místnosti, jako téměř každý večer po celé léto. Sám usedává na staré zaprášené dřevěné židli, vykuřuje cigaretu po cigaretě a popel odklepává rovnou do kotle. Popíjí sklenku za sklenkou, lahvinku po lahvince a stále něco sleduje v telefonu. Zásobuje se kvalitním červeným vínem od prvotřídního dodavatele. Pak slyším bouchnout dvoje dveře, potácivou chůzí ke mně zamíří a obtiskne mi pusu na čelo. (str. 6)
Román, který má oslovit zejména ženy, je psán v ich-formě a je dělen do krátkých kapitol. Celé dílo se čte velmi lehce a děj je svižný. Ema Toulavá zvolila slovník běžné dospělé ženy, sem tam jej obohatila o trefné metafory. Příběh je poutavý, a pokud se vám hlavní postava nezprotiví svou domýšlivostí, urputností, usedlostí a stíháním svého manžela hned na začátku, budete s napětím otáčet stránku za stránkou, dokud se nedozvíte, kam nasměřuje svůj život a jak vyřeší celou svou tíživou situaci.
Ema je matkou tří dětí, která se snaží, aby celá domácnost fungovala tak, jak má, a aby děti i manžel byli šťastní a spokojení. Vyhýbá se společenskému životu a zaměřuje se zejména na výchovu svých dcer. Stala se z ní skvělá matka, ale neuvědomuje si, že tím manželství trpí a že úplně zapomněla myslet sama na sebe. Emě chybí sebevědomí a raději dělá to, co po ní Ondra chce, než aby se mu vzepřela. Současně je dosti umanutá ve svých představách, které si nenechá vyvrátit. Má bujnou fantazii a tou stále víc a víc prohlubuje zášť, kterou ke svému muži začala pociťovat. Ten se ke své ženě nechová zrovna přívětivě a neodpustitelně jí ublíží, na druhou stranu si jeho jednání můžeme vysvětlit jako útěk od nespokojeného manželství a od ženy, která se mu odcizila. Chyby v manželství, které nám autorka odkrývá, tak spatřuji na obou stranách.
„Jsem hrozná,“ můžu si za to sama, vůbec se Ondrovi nedivím, sama sebe nepoznávám, „to jsem já?“ Zevnitř se cítím rozhodně lépe, mladší, hřejivější, tak nějak vřelejší, bohužel se to nepromítá do mé znavené tváře. Nelíčím se, pleť ponechávám času a o krémy nezavadím, kdo by se tím zdržoval? Se třemi malými dětmi? Nehty si většinou okoušu, když jsou neprakticky dlouhé, a dokonale zuby zabrousím. Ani barevný lak na nehty nepatří k běžné součásti mé kosmetické taštičky, kterou zatím ani nevlastním, ale již dlouho o jejím nákupu uvažuji. Zato jeleních lojů mám celou řadu, také deset let starou řasenku, která zřejmě už také vyschla, odličovací vodu a určitě někde bude i zapadlý krém na obličej pro případ, kdyby se odumřelá kůže po malých šupinkách odlupovala. (str. 40)
I když není Ema ze stejného těsta jako já, byla mi docela sympatická. Některé její kroky mi byly proti srsti, ale v mnoha případech jsem ji chápala a soucítila s ní. Prožívá okamžiky, které některé čtenářky jistě znají ze svého vlastního života, a ukazuje nám vize, které často ženy o šťastném manželství mají.
Rozhodně si nemyslím, že jsem hloupá husa, která zapomíná na manžela kvůli péči o děti. Píše se to přece v každém stupidním článku v časopisech pro ženy mezi triky na líčení, že i s dětmi se musí manžel cítit jako král, aby si nepřišel odstrčený, nedejbůh jako páté kolo u vozu. Měla bych být vnímavou manželkou, trpělivou matkou, praktickou hospodyňkou a žádostivou milenkou. Děti nezlobí ani nekřičí, nikde se po domě neválejí hračky, každý den voní teplá večeře na stole, v troubě se očí křupavá pečeně nebo alespoň nějaká domácí biobuchta, z domácnosti dýchá teplo rodinného krbu a s manželem bych se měla pomilovat kdykoliv jen o mě zavadí pohledem! (str. 42)
Hned na první straně je napsáno věnování: Pro všechny ženy, které stále ještě poslouchají vše ostatní, jen ne samy sebe. Autorka čtenářkám na svém velmi citlivém soukromí ukazuje, že je potřeba, aby si žena uměla vážit sama sebe a nepodřizovala vše dětem a manželovi. Také poukazuje na to, že není ostuda vyhledat odbornou pomoc a že terapeut opravdu dokáže otočit život tím správným směrem.
Celkově tento počin hodnotím kladně. Román považuji za příjemné čtení na volné večery, které navíc může pomoci mnoha ženám otevřít oči. Doporučila bych ho čtenářkám, které cítí, že nežijí tak, jak by opravdu chtěly. Naopak vy, co domácí puťky vyloženě odsuzujete, po knize nesahejte. Odložili byste ji po prvních několika stránkách. Čtení není ani trochu humorné, naopak téma nešťastného manželství a nevěry dodává dílu vážný charakter. Přes to všechno ale celkově nepůsobí vůbec pesimisticky a depresivně.
Ke knize mám výtky pouze ze strany korektury. V některých místech chybí ukončení uvozovek, někde se objevují i překlepy, jako například ve slově mohua.
Být poslušná v dnešní době neznamená být dost dobrá, natož šťastná… S podobnými pocity se potýká hlavní hrdinka Ema, ne příliš sebevědomá, pětatřicetiletá cukrářka na mateřské dovolené, která vzorně plní roli manželky, milenky, matky i hospodyňky až do události, která zbourá všechny jistoty, pro které žila a její vysněný život o veliké rodině se rázem otřese v základech.
Zřejmě právě to Emě otevírá oči a stává se postupně sebevědomou ženou, která si i díky pomoci zkušeného terapeuta uvědomuje, jak veliký vliv má na to, jaká je a jak bude vypadat její další život.
Jak velkou cenu bude muset Ema zaplatit za rodinné štěstí?
Nakladatelství: Petrklíč
Rok vydání: 2020
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 208
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat