Pérka, drátky, kolečka, bude z tebe herečka
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Euromedia.
Chci zakoupit tento titul!
Martina Málková poprvé vstoupila na knižní trh v roce 2017 se svým debutem Dvojitý gambit. Psaní se věnuje již řadu let a kromě knih píše také hudební texty a divadelní hry. Právě autorčin vztah k divadelnímu prostředí zrcadlí její nejnovější titul Pérka, drátky kolečka. Momentálně pracuje na volné noze jako lektorka měkkých dovedností, konzultant a kouč v oblasti rozvoje a vzdělávání dospělých.
Osmapadesátiletá Mína Mašlová žije svůj sen. Stejně jako kdysi její babička Hermína, i ona je dnes známou a uznávanou herečkou. Když se s ní setkáváme poprvé, do života jí vstupuje role šitá na míru. Není se nicméně čemu divit, přece jen je autorem divadelní hry její vlastní manžel, Vojta. Ten se živí jako scenárista a díky tomu se v divadle před několika lety poznali. Z jejího přijmutí role je nadšen. Mína zprvu také. Moc dobře si uvědomuje, že by se mohlo jednat o vrchol její kariéry, avšak při zkoušení se začínají objevovat první pochybnosti. Nejen že postava Almy Mahlerové, kterou ve hře ztvárňuje, je o patnáct let mladší než ona, ale také se jí čím dál častěji stává, že si nedokáže vybavit text či se zapomene uprostřed činnosti, již právě vykonává. Toho si všímají především mladší herečky, které si kromě narážek na věk nezapomínají rýpnout i do způsobu, jakým se dala s Vojtou dohromady. Oba byli v době, kdy se poznali, zadaní a jejich drahé polovičky přišly na celou aférku téměř na scéně jeviště.
„Nikdo si ničeho nevšiml? Copak jsi teď neslyšel toho pitomce? Prej – pěknej auslág!“
„Ježišmavšakrja, Míno, jakej auslág? Vypadla ti věta, to není žádnej auslág. A hned ses chytla, tak o co jde? A odkdy jsi tak malicherná, že tě rozhodí popíchnutí od kolegy?“
„Nic si nepamatuju!“ (str. 64)
Zatímco ostatní dávají vinu stresu, hlavní hrdinka se obává nejhoršího. Toho, že ji dostihla rodinná kletba, demence. Tou trpěla její maminka a kvůli ní i předčasně zemřela. Mína se tedy rozhodne k radikálnímu rozhodnutí. Vydat se za svou o rok mladší sestrou Jolou žijící ve Francii a přemluvit ji k šílenému nápadu, který by jí ovšem mohl dát čas navíc. Chce využít podobnosti mezi nimi a přimět ji, aby se naučila text a zkoušela místo ní. Takto by zabránila případnému ztrapnění a mohla by jako herečka odejít se ctí. Pod příslibem, že se nikdo o jejím návratu do republiky nedozví, nakonec Jola souhlasí. Mělo by jí to zaručit, že na dveře nezaklepou naštvaní bývalí přátelé, na které kdysi donášela STB. To byl jeden z důvodů, proč opustila rodnou zem. Překvapivě se jim společně podaří přesvědčit i Vojtu, a tak se po pár dnech strávených plánováním vracejí zpět domů, aby se mohli připravovat na Jolin příjezd. Nicméně vyjde vše tak, jak Mína plánovala, nebo se její vlastní nápad obrátí proti ní?
Nevzpouzím se. „Pomoz mi získat čas. Potom si nechám udělat vyšetření. A jestli se moje tušení potvrdí… jestli jsem budoucí oběť demence… pomůžeš mi odejít jako herečce se ctí.“
Znovu mě chytí za ruku a její pohled mě konejšivě hladí. Peru se s vyděračskou vzpomínkou – Dlužíš mi to! Mlčím. Jola to pochopí. Povzdechne si a já vím, že už mám skoro vyhráno. (str. 182)
Text je psán v ich-formě, takže vše sledujeme pouze z pohledu Míny. Ta se s blížícím se koncem knihy stává méně důvěryhodnou vypravěčkou. Neocitáme se po celý čas v přítomnosti, ale vracíme se i do minulosti. Ať už ve vzpomínkách na její a Jolino dětství či na průběh nemoci u její maminky. Mě osobně nejvíce bavily ty, ve kterých se objevovala i jejich babička, k jejímž radám se Mína často vracela. Tyto skoky zpět nejsou nijak označeny. Ačkoliv jsem se vždy zorientovala, dokážu si představit, že by to pro některé čtenáře mohlo představovat problém.
Navzdory tomu, že se román věnuje poněkud těžším tématům, jako jsou například napjaté rodinné vztahy či demence, nemusíte mít strach, že by mu bylo ubráno na čtivosti. Autorčin styl psaní je poutavý a jistě oceníte i její práci s humorem. Ten často odlehčuje napjaté situace. Otázky na vztah Míny a Vojty zodpoví momenty, kdy se vracíme do vzpomínek na jejich společné začátky i těžké vztahové chvíle. Román se pouze divadelního prostředí dotýká. Nejvíce času trávíme v hlavě Míny. Ta znovu a znovu rozebírá vše, co by jen naznačovalo příchod nemoci, a tím si způsobuje největší újmu, což si samozřejmě neuvědomuje. Právě tyto chvíle ukazující vratkou psychiku člověka na mě dost zapůsobily a nutily mě číst dál. Jedinou výtku mám ke zdrobnělinám, u kterých by nebylo na škodu v dialozích částečně ubrat. Nedokážu si představit jejich podobně hojné používání u lidí téhož věku v reálném životě.
Hlavní hrdinka a její sestra byly povahové protipóly. Jak zazní v jednom z dialogů mezi postavami, zatímco Mína chtěla přicházet životu na kloub, Jola se jím chtěla nechat okouzlovat. Z Vojty jsem měla rozporuplné pocity. Jeho chování okolo Joly se dalo vyložit mnoha způsoby a stejně jako jeho žena jsem doufala, že se jedná pouze o přátelské chování ke švagrové a nepřeskočí mezi nimi jiskra.
„Jsme herečky!“ mrkla na mě významně Jola. „Pérka, drátky, kolečka…“
„Jistěže jste herečky,“ souhlasila s ní maminka. „Okouzlující, obě!“
Já byla okouzlující. Jola byla kouzelná. Očarovala publikum.
Už tenkrát jsem měla zbystřit. (str. 35)
Pérka, drátky, kolečka hodnotím kladně. Na své si zajisté přijdou fanoušci společenských románů, kteří mají rádi stupňující se napětí a příběhy, jež vás svou atmosférou pohltí. Martině Málkové se znamenitě povedlo vystihnout psychologii postav, kdy mi ze vší té reálnosti mnohdy běhal až mráz po zádech. Grafické zpracování obálky se vydařilo a slibuji, že začne dávat větší smysl v momentě, kdy se do knihy začtete. Má hodně společného i se samotným názvem, který odkazuje na tatínka sester a jejich společné motto doprovázející je v dětství.
Mína Mašlová je uznávaná herečka, která úspěšně vzdoruje útokům věku i mladších hereček. Její manžel právě dokončil divadelní hru s hlavní rolí psanou Míně na tělo. Jenže během příprav na velkolepý profesní i osobní triumf se začínají objevovat pochybnosti. Co když Mínu dohnalo rodinné prokletí v podobě začínající demence? Jak se vyhnout selhání a zklamání celého divadelního světa? Nadějí může být hereččina sestra, která žije v Paříži, na herecké úspěchy rezignovala a spálila za sebou všechny mosty. Dokážou k sobě sestry najít cestu, nebo budou dávné křivdy a ústrky silnější? A co když je to všechno úplně jinak?
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2021
Žánr: společenský román
Počet stran: 280
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat