Recenze: MUKL (Petra Čeřovská)

 Vyprávění o lidské nezdolnosti a odvaze

Obálka knihy MUKL (Petra Čeřovská) Grada

Za poskytnutí recenzní knihy děkuji nakladatelství Grada.
Chci si zakoupit tento titul!


Kniha MUKL je knižním debutem Petry Čeřovské, absolventky Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Učitelka základní školy se díky vyprávění svého dědy, který strávil mnoho let v komunistických pracovních táborech, začala zajímat o vykonstruované politické procesy 50. let minulého století. Nakonec vyhodnotila dědečkův příběh jako natolik zajímavý a reprezentativní, že se rozhodla ho sepsat do knižní podoby. K rozhodnutí však došlo až po dědečkově smrti, a proto s faktickými údaji pomáhala dlouholetá rodinná přítelkyně (mj. bývalá předsedkyně novopacké pobočky Konfederace politických vězňů) Blanka Čílová.

Název MUKL v sobě skrývá víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Slovo jednoznačně patří do kategorie nespisovné češtiny a vězeňského argotu. Významově jde o trestance, nebo chcete-li vězně. Některé zdroje včetně autorky samotné považují slovo současně také za akronymum sousloví “muž určený k likvidaci“.

Děj příběhu je vyprávěn chronologicky a začíná v roce 1930, kdy se čtenář seznamuje s celou rodinou Hanušových, žijících ve vesničce Vidochov v Královéhradeckém kraji. Na prvních třiceti stranách doslova prolétne zásadní momenty rodinné historie a dostane se do zlomového roku 1949. Tehdy Marta oplakává svého manžela a zůstává se svými třemi syny Stanislavem (24 let), Vladimírem (19 let) a Zdeňkem (12 let) sama na statku. V létě roku 1949 Marta zjišťuje, že nejstarší syn Stanislav skrývá na půdě stodoly čtyři muže zapojené do odboje. Domluví se spolu, že nikomu dalšímu z rodiny o mužích neřeknou, protože je to riskantní, a navíc muži se zdrží jen pár týdnů. Jedné srpnové noci do statku vtrhne StB a odvede do bezvědomí zbité dva nejstarší bratry. Následují čtyři nekonečné dny, plné nadávek, brutálního zacházení a nátlaku na doznání výpomoci odboji, které vždy končí bezvědomím. Stanislav i nic netušící Vladimír nátlaku podléhají, protože nevidí žádnou jinou možnost, jak se ze situace dostat živí. Oba jsou odsouzeni k patnácti letům těžkého žaláře, ale jejich cesty se na nějaký čas rozejdou. Sledujeme pak převážně Vladimíra a jeho cestu hned několika pracovními tábory, např.: Bratrství, Mariánská, Vojna a Rovnost, kde pracoval v dolech na uranovou rudu. Popisuje strašné životní podmínky, ve kterých byli vězni nuceni dlouhodobě žít a pracovat, nehledě na nelidské zacházení dozorců. Za vše mluví tento odstavec:

Ti, co z domova odcházeli s váhou kolem osmdesáti a více kilogramů, se v lágrech pohybovali těsně nad hranicí poloviny své původní hmotnosti. Těžké pracovní podmínky, nedostatek stravy a odpočinku, to vše umocněné neustálým vystavením radioaktivnímu záření, proměnilo zdravé a statné muže v jejich vlastní vybledlé stíny. (str. 307)

Oba bratři se vracejí domů dříve než po patnácti letech, v což ani jeden z nich nedoufal. Se životem nicméně zápasí dál, protože bývalého politického vězně nechce nikdo zaměstnat, ale jsou na svobodě a to je pro ně to nejdůležitější. Oběma bratrům se podaří se životem poprat a dožít se vysokého věku, ale ani jeden z nich nikdy nezapomněl.

Žánrově se jedná o historickou beletrii. Už anotace zmiňuje, že jde „pouze“ o rekonstrukci skutečného životního příběhu, a proto se nejedná o literaturu faktu. Některé zmíněné události jsou doplněny  fotografiemi dobových dokumentů. Těmi jsou novinové články, ale převážně jde o části soudního spisu, jako například rozsudky a odvolání. Díky podkladům čtenáři dobře rozliší fakta od informací, které mají svůj původ ve svědectví nejen Vladimíra a Stanislava Hanušových, ale i dalších politických vězňů té doby.  

Velká část textu je psaná v er-formě, která je v rozhovorech nahrazována přímou řečí. Ich-forma je použita v první a poslední kapitole, v nichž mluví sama autorka o začátku roku 2018, tedy o době, kdy už byl Vladimír Hanuš vážně nemocný a trpěl velkými bolestmi. Použitý jazyk se liší dle prostředí, ve kterém se postavy nacházejí. V počátku knihy, kdy jsou na statku, je jazyk neformální a objevují se i popisy poklidné krajiny. Během výslechů se v jazyce často objevují vulgarismy a místo krajiny je popisováno nelidské násilí. 

Vladimír ze sebe z posledních sil vypravil: „Nevím. Opravdu ne!“ A rozplakal se jako malý kluk. S touto odpovědí se tyran nehodlal spokojit. „Ty budeš potit krev, hajzle jeden zasranej. To ti garantuju!“ Pomalu zvedl ruku nad hlavu, aby situaci ještě víc zdramatizoval. Miloval ty momenty, kdy se v očích vyslýchaných zhmotňuje čistokrevný strach. Obušek znovu protnul vydýchaný a Vladimírovým potem prosycený vzduch místnosti. (str. 96–97)

V pracovních táborech ustupují početné vulgarismy do pozadí a nastupuje vězeňský argot doplněný vysloveně nespisovným jazykem. 

Nemáme tu s nikým žádný problémy, vždycky se snažíme zařídit tak, abychom měli klid a nikdo po nás nešel. Nestojíme o nějaký průsery nebo filcunky. Takže když budeš držet hubu a krok, budeš se tady mít docela dobře. Hele, kolik ti vlastně je? Tipnul bych tě na vosumnáct nejvíc. (str. 217)  

Text je rozdělen do padesáti tří kapitol. číslovaných římskými číslicemi. Ještě před prologem, který psala již výše zmiňovaná Blanka Čílová, je jeden úvodní odstavec, zmiňující souvislost vykonstruovaného procesu s tím Dr. Milady Horákové. V závěru najdeme poděkování, následované stručnými životopisy všech tří bratrů Hanušových a Blanky Čílové. 

Osobně budu titul doporučovat a chválit, kudy budu chodit, jelikož ho považuji za velice povedený. V knihkupectvích nenajdeme mnoho knih z prostředí českých pracovních táborů. Podobné neobvyklé životní příběhy mě fascinují a připomínají mi, čeho jsou lidé schopni a zároveň také to, co dokáže lidské tělo snést a psychika překonat. Autorce se podařilo psát o těžkém tématu jazykem, který se lehce čte. Dokázala mi oba hlavní hrdiny přiblížit natolik, že jsem během četby o výslechových metodách měla strach o jejich životy. 

Pokud bych měla na publikaci najít nějaký nedostatek, byl by to stručný úvod a závěr. Ocenila bych, kdyby bylo celé rodině Hanušových věnováno v úvodu více než třicet stran, měla bych tak větší prostor se s postavami sžít. To samé platí o závěru knihy, kde bych ráda našla podrobnější informace o tom, jak se oba bratři se svým nešťastným osudem vyrovnávali po psychické stránce. Sto stran navíc by knize neuškodilo a čtenář by dostal ucelenější vhled do života bývalého politického vězně. 

Grafického návrhu obálky se ujal Ondřej Mikulecký, který má na svém tvůrčím kontě přebaly desítek knih. Několik z nich je od českých autorů, například sbírka hororových povídek Lukáše Záleského Čtyři strany mince nebo román Sametové iluze autora Petra Čepka. Na obálce najdeme na pozadí staré oprýskané zdi, ostnatý drát a typické odškrtávání dnů, tedy hlavní symboly života za mřížemi. Jméno autorky a název jsou provedeny v červené barvě, která by mohla naznačovat prolitou krev politických vězňů. I na přední straně obálky se objevuje upozornění na to, že příběh je sepsán na základě skutečné události. Pod přebalem najdeme stejnou grafiku jako na něm, jen v černobílém provedení.  

K přečtení bych tento titul doporučila všem se zájmem o nedávnou českou historii a těm, kteří se nebojí syrové reality ve výslechových místnostech. Máte-li pocit, že nevíte mnoho o komunistických pracovních táborech, tak toto bude dobrá volba na doplnění znalostí. Kniha není nic pro slabé povahy, takže pokud vám například prostředí koncentračních táborů způsobuje úzkost, budete ji cítit i při čtení tohoto příběhu. Pokud bych měla dát doporučení na titul s podobnou tematikou, byl by to Lustr pro papeže od spisovatele Jana Tománka, který je výpovědí nevinně odsouzeného muže, který si prošel pracovními tábory v době normalizace. A samozřejmě se nedá nezmínit v Česku velice populární a zfilmovaná sága Zdivočelá země Jiřího Stránského. 


Kolik ran dokáže člověk přijmout, než učiní falešné doznání?

Jak silná je vůle žít na místech, kde je smrt vysvobozením?

Je možné projít peklem a zůstat přitom člověkem?

Kniha inspirovaná skutečným příběhem muže, který byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k patnácti letům odnětí svobody. V pouhých 19 letech prošel velmi krutými výslechovými metodami StB a na vlastní kůži okusil lidskou krutost v její nejsyrovější podobě.

Nejinak tomu bylo po vynesení rozsudku. Osm let strávených v uranových dolech na Jáchymovsku, nelidské podmínky a každodenní boj o život, to vše se podepsalo nejen na jeho fyzickém zdraví, ale rovněž na zdraví psychickém.

Přežil, ale nikdy nezapomněl…
 

Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2020
Žánr: memoáry, biografie
Počet stran: 408
Vazba: vázaná

Komentáře