Když se lásce do cesty postaví pandemie
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Zeď.
Chci zakoupit tento titul!
Tereza Hronová studovala mediální studia a sociální práce v Brně. Je dokumentaristkou a momentálně pracuje jako mediální koordinátorka v Rozvojové humanitární sekci společnosti Člověk v tísni. Když vláda vyhlásila nouzový stav kvůli pandemii, začala sbírat audiodeníky lidí, kteří byli ochotni se svěřit se svými vztahy. Koncem května 2020 odvysílal Český rozhlas dokument Láska za časů korony, jehož knižní podoba vznikla ve stejném roce. Jejím prostřednictvím se setkáváme s částmi těchto audiodeníkových záznamů, doplněnými o úvahy autorky.
12. března 2020 vyhlásila vláda nouzový stav a život, jež jsme doposud znali, se změnil. Každodenní činnosti jako chození do školy, do práce či návštěvy známých se ve větší míře přesunuly do virtuálního světa. Do světa Messengerů, Teamsů či Skypů. Většina lidí byla odříznuta od svých blízkých a nikdo nevěděl, jak dlouho to potrvá. Právě proto označuje autorka tuto knihu za dokumentární sci-fi. Vyprávěné příběhy se doopravdy staly a jsou zasazeny do doby, kterou jsme si předtím neuměli představit.
„Využíváme daleko víc virtuální svět a bojím se, aby to tak nezůstalo. Abychom se vrátili do starých kolejí a dál se rádi potkávali reálně. Možná prostě pochopíme, že virtuální cesta je v něčem pohodlnější a zpátky se nám nebude chtít. Třeba nějaká část našeho života v tom virtuálním světě zůstane.“ (str. 10)
Podobné zpovědi, jako je tato, se objevují v celé knize. Je jich celkem jedenáct. Výše uvedená patří Daniele. Ženě, kterou koronavirus oddělil od partnera žijícího v Římě, zatímco ona zůstala v Praze se svou maminkou. V kontaktu jsou díky moderním technologiím neustále, avšak to jim fyzický kontakt nenahradí. Oba doufají, že se brzy zase setkají, ale jak dlouho to potrvá, nedokážou předpovědět.
Nesetkáváme se jen se vztahy na dálku, kde vzdálenost činí tisíce kilometrů, ale také s lidmi, kteří se vyrovnávají s těžkým rozchodem nebo se právě zamilovali. Tato různorodost mě zaujala nejvíce. Mnoho z nás si tou dobou procházelo a možná stále ještě prochází něčím podobným a vždy člověku pomůže vidět, že není v obdobné situaci sám. Rozmanitých je i jedenáct vypravěčů, kdy je každému věnována jedna kapitola. Jejich věk se pohybuje mezi dvaceti a padesáti lety. Jedná se o muže, ženy, heterosexuály či homosexuály, které spojuje chuť se svěřit.
Mám nový typ úzkosti, který přichází s uvolňováním vládních opatření proti koronaviru. Teď už se nebojím, že budu navždy sama v karanténě. Bojím se toho, že nouzový stav hodně brzo skončí a můj život zůstane takový, jaký byl v izolaci. Čekám na nějakou změnu, ale ona možná nepřijde. Sice se otevřou hospody a kina, ale já budu pořád stát na místě. (str. 125)
Titul je zpracován velmi sympatickým způsobem. Útržky audiodeníkových záznamů jsou převedeny do textové formy. Ta je obohacena o myšlenky samotné autorky z doby, kdy je poslouchala. Objevují se i její vlastní deníkové zápisy, které umožňují nahlédnout do jejího osobního života. Ty se nachází většinou na začátku každé kapitoly a odlišují se červeným písmem. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se v literárním dokumentu podobným způsobem objevily pocity samotného tvůrce a byla jsem výsledkem příjemně překvapená. Rozhodně ve výsledku přidaly jednotlivým výpovědím na hodnotě. Jestliže ovšem nemáte rádi knihy působící spíše jako deník, nebude to čtení pro vás.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Moc oceňuji zpracování obálky, která spolu s vnitřním designem vyčnívá a mě osobně na čtivo dost nalákala. Fotky, jež se v průběhu vyskytují, přidávají na autentičnosti a nebylo vůbec špatné si spojit obličej s příběhem. Všechny pořídil Lukáš Bíba, jsou černobílé a atmosféra z nich přímo sálá. Nejvíce ze série fotek na konci, kde je zachycen prázdný Karlův most i svatba bez svatebčanů.
Mé pocity z knihy jsou převážně kladné. Krátké kapitoly spolu se stylem vyprávění mi vyhovovaly a neměla jsem problém se začíst. Také si vážím možnosti nahlédnout do života ostatních lidí a upřímnosti, se kterou se svěřovali. Mrzí mě snad jen, že se neobjevil nikdo, kdo by bydlel v menším městě či na vesnici. K pestrosti vypravěčů, co se vztahů, pohlaví i orientace týče, by byl takto přidán zase jiný pohled. Nicméně chápu, že nelze mít vše.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Lásku za časů korony tedy hodnotím jako zdařilý počin, vhodný spíše pro nenáročné čtenáře, kteří chtějí nahlédnout do milostných životů poznamenaných pandemií. Náročnější čtenář by nemusel být spokojen se stručností příběhů i jemně depresivním nádechem. Přece jen se jedná hlavně o pocity úzkosti a bezmoci. Z knihy si nejspíše nic nového neodnesete, ale líbí se mi, že si ji někdo za několik desítek let přečte a seznámí se s touto pro něj (snad) již nepředstavitelnou dobou trochu z jiného úhlu.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Unikátní projekt Láska za časů korony vznikal paralalně jako rozhlasový dokument a jako kniha. Těžil z audiodeníků lidí, kteří na dálku z různých koutů světa rozmlouvali s autorkou Terezou Hronovou. Rozhlasový dokument odvysílal Český rozhlas Plus, knihu vydává Nakladatelství Zeď.
„Když vláda vyhlásila nouzový stav kvůli pandemii, dostala jsem strach. Víc než koronaviru jsem se ale bála toho času, který strávím sama se sebou. Bolelo mě srdce. Začala jsem proto sbírat příběhy lidí, kteří měli chuť mluvit se mnou o vztazích. Mluvili o lásce na dálku, samotě, partnerství, rozchodech, nevěře i čerstvém zamilování. Tak vznikl intimní dokument Láska za časů korony.
Od poloviny března do poloviny května jsem virtuálně cestovala z jižní Moravy do Jižní Ameriky se zastávkami v Sarajevu, Římě nebo v Praze. Se sluchátky na uších jsem sice byla sama ve svém žižkovském bytě, ve fantazii jsem se ale přesouvala do ložnic, obýváků a kuchyní jiných lidí.“
Knížku doprovázejí černobílé fotografie od Lukáše Bíby, držitele několika cen Czech Press Photo.
Nakladatelství: Zeď
Rok vydání: 2020
Žánr: literatura faktu
Počet stran: 176
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat