Rozhovor s Jiřím Sivokem: „Psaní nemá hranice. Jen čtenáři mají svůj strop.“

Začínající spisovatel Jiří Sivok má na kontě několik povídek ve sborníku Epika či dílo Úsek dopravních nehod, přepracované do audioverze Českým rozhlasem. V roce 2020 debutoval hororovým románem Smrt bývá nehezká, vydaným pod nakladatelstvím Golden Dog. Nyní se podíváme pod krvavou masku jeho literární tvorby. Co nám o sobě mladý autor prozradí? Děkuji Jiřímu Sivokovi za příjemný rozhovor. 

Knihy, které jsme pro vás recenzovali:

Zdroj: archiv autora


Řeknete nám, kdo je Jiří Sivok? (Když pomineme superschopnosti a sundávání koťátek ze stromu... [pozn. redakce: viz autorův profil])

Vtipálek. Táta od dvou dětí a manžel. Deskoherní hráč, recenzent a taky trochu spisovatel.


Kde jako autor čerpáte inspiraci? Jsou to pouze výplody vaší fantazie, nebo základy vycházejí z reálného světa?

Z ničeho a ze všeho. Tuhle otázku asi nerad zodpovídá každý umělec. Za mě ta inspirace buď přijde, anebo ne. Tu je to sen, tam zase známý, kamarád anebo film, kniha… Každopádně čerpám náměty i z reálného života. Nedávno se na mě obrátil taťka s tím, že poznává situace, které jsem v knize zmínil. Například šlo o scénu, kdy Dan Hejtman vzpomíná na nepěkné pohledy matky, když jeho otec daroval k Vánocům synovi vzduchovku. Smál se tomu. Takových skrytých pomrkávání pro zasvěcené je v novele více.

Zdroj: archiv recenzentky

Z knihy Smrt bývá nehezká a z jejího doslovu je patrné, že se jedná o dílo složené z více povídek. Jak dlouho ve skutečnosti dílo vznikalo a kdy přišel nápad spojit vše do románu?

Hlavní příběh se skládá jen z jedné povídky a novely. A pak kniha ještě obsahuje bonusovou povídku. Novelu jsem tedy rozšířil o povídku, což mi nedalo moc práce, protože většina mých povídek je ze stejného universa, takže věrný čtenář může potkat dobře známé postavy. Povídka Uměl si jen hrát vznikla možná před devíti lety a první nástřel novely Smrt bývá nehezká cca před šesti. Každopádně to ještě ani zdaleka nebyla kniha, jakou čtenáři dnes mohou držet v ruce. Kdy padlo rozhodnutí díla spojit? Popravdě nevím. Prostě jsem cítil, že je to třeba, a opravdu toho nelituji, protože právě postava Jirky Skály je v recenzích nejčastěji chválená.


Jak dlouho se psaní věnujete? Co byl váš první literární počin a jak na něj pohlížíte nyní?

To už je o mně poměrně známé, ale začal jsem na druhém stupni základní školy psát fantasy trilogii s elfy a trpaslíky. Bylo to v mladické nerozvážnosti, protože jsem ještě vůbec nerozuměl řemeslu. (Ne že bych na tom byl teď o mnoho lépe. :-D) A každý začínající autor by si měl uvědomit, že by se měl nejprve vypsat. Najít svůj styl a hlavně by se asi neměl hned pouštět do románů či nedej bože trilogií. Bylo to samo sebou otřesné, a aby toho ještě nebylo málo, poslal jsem první kapitolu do časopisu Pevnost s žádostí o otisknutí. :-D Předpokládám, že po zásluze skončila někde v koši.

Zdroj: archiv autora

Existují pro vás nějaké hranice, za které se v hororu nehodláte pustit?

Psaní nemá hranice. Jen čtenáři mají svůj strop. Papír takzvaně skousne všechno, ale knihu nebo povídku musí také někdo chtít číst, to je jasné. Kontroverzi spustila scéna se střelbou ve škole, nicméně i to se bohužel stává a končí to krví na podlaze. Nelíbí se mi to, ale je to tak. Nesnáším romantická úmrtí, kdy hrdina stihne říct ještě něco pěkného, než s klidem na duši zavře oči. Právě naopak, smrt je neúprosná a na poetiku není čas, když vám u kolen plandají vlastní střeva.


Preferujete raději duchařské horory, nebo gore horory?

Záleží na kvalitách autora nebo díla. Preferuji určitě více duchařinu, budování napětí, ale takový Jack Ketchum – to je jízda, kterou nemůžete přestat číst, protože ty „nechuťárny“ jsou naprosto geniálně napsané a není to samo účelové, vše dává až bolestivý smysl.


V díle Smrt bývá nehezká jste dokázal, že děti, a to jakéhokoliv věku, z hororu nevynecháváte. Jak se vám tyto pasáže psaly, když vezmu v potaz, že jste otcem?

Důležité je si do postav nikoho nevizualizovat. Ta scéna je akční a ty se mi obecně píší dobře. Baví mě. Já prostě nemám problém oddělit literární postavy od těch skutečných, i když si z nich třeba beru nějaký charakterový rys. Ale například moje žena tuhle pasáž musela přeskočit a já to chápu.


Jste v psaní sám sobě motorem, nebo máte někoho, kdo vás motivuje a pohání kupředu?

Většinou je to jen o mně, o momentálním nápadu. Jindy někdo přijde s nabídkou, dobrým tématem a pak už jen záleží, jestli ve svém čase najdu skulinku něco napsat.


K jaké knize se opakovaně vracíte a proč?

Nejčastěji čtené knihy jsou To od Stephena Kinga, ale i série Zaklínač od Sapkowského. U Sapkáče to jsou hlavně dialogy. Jsou chytré, cynické a naprosto sednou do úst. U Kinga je to jednoznačně atmosféra a postavy.


Existuje hororové dílo, u kterého jste si někdy řekl, že je to už moc?

Objevil jsem knihy, které mi nesedly, ale ne proto, že by byly moc drsné, spíš jen proto, že mi osobně nepřišly dobré. Je to vždy subjektivní. Nemám rád tlačení na pilu a u některých autorů to je ještě navíc úplně bezúčelné. To je přesně o tom vkusu a stropu čtenáře, každý máme jiný.


Po vydání své prvotiny Smrt bývá nehezká budete v románech pokračovat, nebo půjdete zpět do vod povídek?

Určitě obojí. Povídky jsou vděčné a živé. Píšu je rád. Romány mám nějaké rozepsané, ovšem před dokončením ještě zdaleka nejsou.

Zdroj: archiv recenzentky

Která vámi vymyšlená postava je vaše nejoblíbenější?

Nejvíce času jsem strávil s Danem Hejtmanem, hlavní postavou knihy Smrt bývá nehezká, ale vyloženě oblíbenou postavu asi nemám.


V rozhovoru pro fantasyplanet.cz se vás Honza Vojtíšek ptal na utkání Gmor (Nekonečný příběh) vs. Jacob Black (Stmívání). Byl jste překvapen, že je Honza Vojtíšek znalý v postavách Stmívání, pak jste však veškeré filmové rysy Jacoba Blacka s přehledem vyjmenoval. Jste tedy tajným fanouškem této série od Stephenie Meyer? :)

Dělal jsem si přípravu :-D. Čerpal jsem z pořadu „Upřímné trailery“, který defacto film vystihl za dvě minutky. Takže ne, fanouškem nejsem a asi ani nebudu – nejsem cílovka.


Jaké literární plány máte pro rok 2021?

S Martinem Štefkem jsme zatím ve fázi konzultace ohledně vydání sborníku, který mapuje moje povídky za posledních deset let (doba, kdy byl vydán můj první sborník Příběhy noci). Ale měl bych vyjít i v dalších připravovaných projektech se zajímavými autory, jako je právě Honza Vojtíšek nebo Míra Pech.


Komentáře