Dlouhá cesta k československé samostatnosti
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Knihy s úsměvem.
Chci zakoupit tento titul!
Zdenka Rozehnalová je občanským povoláním praktickou lékařkou. Ač tedy autorka není profesionální historičkou, pečlivě studovala odbornou literaturu, aby nám mohla přiblížit proces českého národního obrození. Že jsou historie a cestování její oblíbená témata, napovídají i předchozí tituly. Kniha vydaná ke stému výročí republiky vyšla u nakladatelství Knihy s úsměvem.
Kniha je rozdělena na dvě části, v první se zabíráme spíše politicko-kulturními okamžiky a podhoubím národního obrození, druhá část se věnuje okamžikům první světové války a vzniku samostatnosti Československa. Historická fakta jsou zpracována beletristickou formou, kdy spolu vedou dialogy dobové postavy. Vypravěči celého příběhu jsou otec se synem, ale jedná se o vypravěče spíše v pozadí, kteří celý text doprovází komentáři a svými úvahami, případně dovysvětlují informace.
První dojedl hrabě Kašpar. Dnes rozhodně nebyl v dobré míře. Když sloužící sklidili ze stolu, začal si stěžovat. Bylo vidět, že ho už dlouho trápí neutěšený stav muzea, a muselo to konečně ven. „Zdá se,“ hovořil rozrušeně, „že České muzeum, zřízené s takovou péčí a za cenu velkých obětí, pány Pražany vůbec nezajímá, o vlastencích mimo Prahu ani nemluvě. Je mi líto zdlouhavých jednání s nejvyšším purkrabím i nekonečných čekání na různá povolení řadu let, která jsem konkrétně já mohl strávit u své botaniky a svých fosilií. A teď, když muzeum konečně máme, jako bychom si ho dělali pro sebe. Škoda našich životů pro takový nevděčný národ“.(str. 35)
Kapitoly jsou celostránkově odděleny s výraznou grafikou. Samotný text je opatřen mnoha fotografickými medailonky známých osobností, díky kterým postavy dostanou konkrétní tvář v případě, že by vám jméno bylo neznámé. Součástí jsou i zvýrazněné odstavce rozhovorů otce se synem a řada fotografií architektonických památek a okolí. Vše v černobílém hávu, takže souzní s textem a nejsou pro čtení rušivé. Samozřejmostí jsou i datové přehledy významných událostí a jmenný rejstřík.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
„Cožpak život je povinnost a trápení?“„Jste ještě příliš mladý. Chtěl byste slyšet, že život je láska k druhým a v té že vlastně žijeme. Ale láska je i starost a strach, než se jednou stane i povinností.“„Není někde konec světa, kam bychom mohli spolu odejít?“„I na konci světa platí lidské zákony. A my jsme lidé.“ Otočila se. (str. 18)
Autorka má dar umně propojit suchopárná fakta s čtivostí. Její styl psaní tak vede k tomu, že čtete s nadšením o období, které se zřejmě každý maturant učí s nechutí, a konečně začnete chápat souvislosti a zjistíte, jaké události musely nastat, abychom se stali samostatným státem. Kapitoly jsou krátké, dialogy poutavé a postavy plastické. Některé pasáže o architektuře byly v kontextu ostatní čtivosti trochu táhlé, ale celkový dojem to nikterak nezkazilo. Z publikace je cítit, že autorka věnovala mnoho času seznamování se s materiálem, a rozhodně se jí to vyplatilo.
Velmi mě pobavilo, že už v 19. století lamentuje Šafařík nad mládeží, která není ochotna k oběti, ale kterou zajímá jen konzumní společnost a snadný život. Jen další důkaz, že vždy byly mezigenerační spory a chování lidí není tolik odlišné, jak se na první pohled může zdát. Jungmann, Dobrovský a Palacký, velká jména historie, se stali normálními lidmi a ne jen učenými pány, jež známe z učebnic. Oceňuji i povedeně zakomponované osobní peripetie a nastínění vztahů.
„Na strašný večer dvanáctého srpna 1881 nezapomenu nikdy. Dokonce jsem překonal názor svého otce o české neschopnosti neboli, jak on tomu říká – osudovém prokletí.„„Tragické chvíle Čechy sjednocují, ale dobré časy Češi neumějí využít a radovat se z nich.“„Snad o nich stále pochybují jako můj otec.“„Historik Emler říká, že Slované, a tedy i Češi, měli a mají na vše množství různých názorů a nejsou ochotni se dohodnout. Rozhodovat chtějí všichni. Neposlouchali proto ani svá knížata a viděli v nich spíš vojevůdce v době nebezpečí, kdy měli stejný zájem.“ (ze strany 123)
Trochu negativně hodnotím velikost písma, která byla pro obsah zvolena – je totiž jak pro nevidomé. Titul obsahuje i několik gramatických chyb a nedopsaných slov. Zároveň bych si více vyhrála s jmenným rejstříkem. Některé informace byly natolik strohé, že se vytrácel smysl. Trošku mě mate i podtitul 1918–2018. Chápu, že kniha vyšla v roce 2018 ke stému výročí republiky, ale mapuje dobu dávno před rokem 1918.
Knihu doporučuji naprosto všem. Nejvíce ji ocení studenti, pro lepší pochopení látky a všichni čeští vlastenci, kteří se bijí v prsa, ale přitom neznají základy historie své země. Cesta to nebyla jednoduchá a vyplatí se ji znát.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Kapitoly se věnují příběhům významných lidí, kteří se účastnili několika historických etap. Události jsou vyprávěny tak, jak by se snad mohly odehrát, snaží se tedy o historickou autentičnost. Přečtete si tak možný rozhovor Františka Palackého s Josefem Jungmannem, nakouknete do všedního dne Charlotty Garrigue-Masarykové nebo se poučíte o vzniku české měny.
Protože je téma vzniku Československé republiky převážně naučné, autorka do díla zařadila odlehčující dialogy otce se synem, které vypráví fiktivní příběhy z jednotlivých období.
Publikace byla vydána při příležitosti stého výročí vzniku Československé republiky.
Nakladatelství: Knihy s úsměvem
Rok vydání: 2018
Žánr: populárně–naučné, historie
Počet stran: 288
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat