Recenze: OHLÉDNUTÍ (Jiřina Zábranová)

 Svědectví, které nesmí být zapomenuto


Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.cz

Jméno Jana Zábrany není českým čtenářům neznámé. Jako překladatel z ruštiny a angličtiny, básník a spisovatel se nezapomenutelně zapsal do dějin tuzemské literatury. Na jeho životním příběhu měl výrazný podíl osud jeho matky Jiřiny Zábranové, která do knižního světa vstoupila s jediným, leč nezapomenutelným dílem. Autobiografie nazvaná příkladně Ohlédnutí je důležitým svědectvím nejen o životě ženy v kulisách 20. století, ale dává poznat, co zakusili političtí vězni v komunistických žalářích. Vzpomínky vycházely v rozhlase jako čtení na pokračování a setkaly se s nebývalým úspěchem, v roce 1994 je v knižní podobě právě pod názvem Ohlédnutí vydalo nakladatelství Torst, Palmknihy v elektronické podobě v roce 2012.

Jiřina Zábranová se narodila v roce 1903 do rodiny českého učitele. Vystudovala gymnázium a kráčela v otcových stopách. Vdala se za svého kolegu Emanuela Zábranu, s nímž měla syna Jana. Původně  vcelku idylický život se láme pod terorem komunistického režimu. Jiřina Zábranová byla v roce 1949 zatčena a do roku 1960, kdy byla propuštěna, prošla několika vězeňskými zařízeními

Kniha je rozdělena do čtyř částí, nazvaných podle zásadních životních období Jiřiny Zábranové. Od dětství, v němž vzpomíná nejen na rodiče, ale také na širší příbuzenstvo z otcovy i matčiny strany, přechází autorka v čas dospívání. Poznáváme ji jako svědomitou studentku, i dívku s chováním přiměřeným jejímu věku. Po svatbě s Emanuelem Zábranou líčí život na malém městě, kde si všichni viděli do talíře, přibližuje učitelskou profesi na přelomu dvacátých a třicátých let, stejně jako těžkou protektorátní dobu. Vzpomínky vrcholí dramatickým obdobím, kdy byla Jiřina Zábranová vězněna a prožila si peklo na zemi. Ani po propuštění však neměla klid, musela s manželem přežívat v nelidských podmínkách a bojovat o důchodový příspěvek, který jí komunisté nechtěli přiznat. I přes všechna příkoří zůstala Jiřina Zábranová silnou a statečnou ženou

Memoáry začínají jako klasická rodinná kronika, autorka seznamuje čtenáře se svými rodnými kořeny, přibližuje dobu i prostředí, odkud pocházeli její předkové. Postupně přechází ve vlastní vzpomínky, sledujeme její životní příběh lemovaný zásadními historickými milníky. Jiřina Zábranová prožila část života ve velmi těžkých podmínkách, přesto na svět nezanevřela a ve svém ohlédnutí je vůči osobám, jež se protnuly s jejím životem, neutrální. Není zahořklá ani naštvaná, naopak,  mnohdy je z textu cítit lehké pobavení nad chováním některých lidí a především životní moudrost a nadhled

I když je povídání Jiřiny Zábranové řazeno chronologicky, jak už to u vzpomínání bývá, myšlenky se občas rozutíkají. Autorka se tedy někdy posouvá do budoucnosti, jindy se vrací do časů minulých. Tyto drobné skoky kontext nijak výrazně neovlivňují, čtenář si dokáže souvislosti spojit sám. 

Na vzrušenější život si pamatuji až kolem roku 1914. To jsem chodila do první měšťanky a do května jsem bydlela u Kamešů, což byl tátův spolužák z učitelského ústavu. Naši jim platili tři zlaté měsíčně, týdně jsem chodila domů na neděli a vracela jsem se vždy s taškou vajec, někdy s bochníkem domácího chleba (otec mě až k městu vedl a nesl to v tašce na holi.) (str. 46–47)

Z textu je poznat, že autorčinou profesí bylo učitelství. Spisovná čeština, bohatá slovní zásoba a kultivovaný projev bude dnešní mladé generaci připadat spíše jako zastaralý jev, milovníci jazyka a vnímaví čtenáři, kteří si mateřštinu dokáží náležitě vychutnat, budou určitě nadšeni.

Za sebe můžu titul doporučit všem, kdo mají rádi zdánlivě obyčejné příběhy. Skrývá se v nich doslova poklad v podobě cenných vzpomínek na dobu jen nedávno minulou, a přesto mnohými snadno opomíjenou. Vybrala jsem si autobiografii paní Zábranové, protože čtu ráda životopisy zajímavých lidí a vyhledávám zejména ty, kteří nejsou příliš mediálně známí, o to víc mohou čtenářům nabídnout.

Vzpomínání Jiřiny Zábranové by nemělo zůstat zapomenuto. Autobiografie Ohlédnutí je připomínkou toho, jak žila česká společnost v průběhu dvacátého století, jakou roli hrála historie v životech obyčejných lidí a jak dokázal systém zničit jedince jen proto, že se něčím znelíbil.


Kniha vzpomínek matky básníka Jana Zábrany se při čtení na pokračování v českém rozhlasu setkala s nevšedním zájmem posluchačů. Kronika pohnutého ženského osudu je současně i nenahraditelným svědectvím o životě na malém českém městě ve třicátých letech, za hospodářské krize, v období německé okupace a o letech strávených v komunistickém žaláři. Byla napsána ve druhé polovině 60. a na počátku 70. let. Jiřina Zábranová se po propuštění z vězení v květnu 1960 nemohla vrátit do Humpolce, bydlela v bídném pražském podnájmu, s podlomeným zdravím živořila – jen vzdát se, to zanic nechtěla. Vzpomínky, které s obtížemi zaznamenávala do poznámkových bloků („psala nejdřív čmáranice, než se jí na těch zbývajících dvanáct let vrátilo písmo a řeč“), jsou výrazem její vůle žít, potěšit i předat svědectví.

Nakladatelství: Torst
Rok vydaní: 1994
Žánr: biografie a memoáry
Počet stran: 348
Formát: epub, mobi






Komentáře