Recenze: DCERA ZTRACENÝCH BOHŮ (Alžběta Komrsková)

Skutečné nestvůry žijí vně Labyrintu

Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.cz.
Chci zakoupit tento titul.


Alžběta Komrsková se tvůrčímu psaní věnuje již od dětství a poprvé o sobě dala vědět prostřednictvím sborníku DivergentCzech (2015, CooBoo). Studuje obor Anglický jazyk a literatura na Masarykově univerzitě v Brně; živí se jako překladatelka, copywriterka a lektorka jógy. Její prvotina s názvem Dcera ztracených bohů spatřila světlo světa loni na podzim v kolébce nakladatelství Fragment a dostalo se jí požehnání Humbook ambasadorek – ty každoročně vybírají nejlepší z několika ukázek připravovaných rukopisů a vítěze titulují HumbookStartem (což bývá mimo jiné předzvěstí větší redakční péče i mediální propagace). A zdá se, že sudičky měly šťastnou ruku… Fantasy s prvky řecké mytologie od české autorky? To vskutku zní jako něco svěžího a neokoukaného!

Arisbé byla po matčině smrti nucena vyrůstat pod dohledem spořádané rodiny svého strýčka na malém ostrůvku jménem Nisída s vidinou, že nikdy neopustí jeho břehy. Tato výsada totiž náleží pouze odvážným mužům, kteří podstoupí zkoušku Labyrintem a dostanou možnost vstoupit do služeb Císařské gardy. Jediná cesta ven tedy vede skrze chodby plné otrávených pastí, jimiž kráčí hrozivý netvor. Tak se to alespoň traduje… A Arisbé, která touží po svobodě, dobrodružství a poznání, je rozhodnutá uposlechnout volání svého srdce.

Na účastníky Labyrintu čeká sláva, nebo smrt. Nic mezi tím. Arisbé má před sebou nelehký úkol, a jelikož se ženy účastnit nesmějí, proklouzne za vstupní bránu lstí. No, snad bude úspěšnější než její matka kdysi... Jenže věci, jež spatří za zdmi bludiště, otřesou celým jejím světem. Co když je ve skutečnosti všechno jinak, než se zdá? Co když netvor není obyčejnou krvelačnou stvůrou? Co když opravdové nebezpečí nečíhá v Labyrintu, ale za ním?

„Začíná mi docházet, že Labyrint není jen obrovské vězení pro netvora. Dříve to musel být palác. Co se tady mohlo stát?“ (citace z 15% knihy)


Vypravěčkou se pomocí ich-formy stává právě mladá hlavní hrdinka a díky užití přítomného času udržuje čtenáře přímo ve středu dění. Bohužel s sebou tato volba nese i různá úskalí, například časté citové výlevy. Protiklad oněch pomalých pasáží tvoří události odehrávající se velmi uspěchaně a příběh poté budí dojem bárky, jíž jednu chvíli zmítají divoké proudy, zatímco jindy se ocitá v naprostém bezvětří. Mizernou dynamiku a drobné slohové nedostatky však autorka vyvažuje autentickými popisy prostředí a knize se nepochybně nedá vytknout ani skvělá atmosféra. Působivé jsou i hrátky s antickou kulturou a řeckou mytologií.

„Zatímco Archajci dál zoufale čekali, až se bohové vrátí a zachrání je před ničivými přírodními katastrofami, Solané vzali osud do svých rukou a začali situaci řešit po svém. Prohlásili, že bohové jsou mrtví, a zničili téměř všechny památky, budovy a jiné upomínky, které se k nim vázaly.“ (citace z 52% knihy)


Arisbé by měla představovat archetyp statečné dívky – a svým způsobem se u ní jisté odhodlání i cílevědomost projevují. Jenže když blíže prozkoumáme její skutky, dopátráme se nemilého výsledku. Proč nechá svoje největší tajemství jen tak povalovat mezi zavazadly na nepřátelském území? Proč po sobě vědomě zanechá stopu u člověka, na kterém jí záleží, když ví, že ji tam brzy budou hledat? Nemluvě o tom, kolikrát ji někdo musí zachraňovat život nebo pomáhat uprchnout ze zajetí. Ještě že je tak hezká... a vyvolená.

Nejvýraznější vedlejší postavu představuje charismatický velitel Císařské gardy Drusus, jehož charakter je zmítán mezi loajalitou ke svému vladaři a tím, co sám považuje za správné a morální. Drtí ho tíha minulosti, jeho posláním je očistit jméno rodiny od hříchu svého otce. A mezi ním a Arisbé vzniká cosi osudového... Ano, rýsuje se romantická linka. Dle slov autorky v příběhu původně vůbec neměla být, a přesto si k sobě oba hrdinové napříč řádky, pozvolna a přirozeně našli cestu.

„Vím, že dnes se píše historie, jen mi není úplně jasné, zda jsem v tom příběhu hrdinkou, či zda stojím na straně zkázy.“ (citace z 77% knihy)


Během výpravy navštívíme pevninu i moře, osamocené ostrovy i rušné hlavní město, svatyni a bojovou arénu, místa pozemská či říši ztracených bohů. Akorát se nikde nezdržíme dlouho... I když, kdo ví – některým čtenářům může tento roztěkaný koncept vyhovovat. Není nouze ani o zajímavé zvraty, ať už ohledně původu/motivace postav, nebo světa opředeného nejednou záhadou.

„Lidé nechápou, že smrt občas znamená pravou svobodu.“ (citace z 79% knihy)


Osobně knihu hodnotím spíše kladně, přestože tak docela nenaplnila má očekávání. Hlavní hrdinku jsem si neoblíbila, jelikož mi připadala jako obětní beránek zápletky. Prázdná nádoba, figurka tažená okolnostmi, kterou určuje její původ, nikoliv vlastnosti a schopnosti. Zato u mě zabodovaly exotické kulisy, nápaditá jména, chemie mezi Drusem a Arisbé či elementy fantasy a dystopie.

Celkově je titul vzhledem k žánru a cílové skupině na slušné úrovni, takový lehký nadprůměr. Nemohu se však zbavit dojmu, že tomu něco chybí... Možná kapitoly z Drusova úhlu pohledu? Heuréka! Želbohu je nakladatelství z autorčiny verze vyškrtalo (viz rozhovor Humbook live #3), pročež vyprodukovalo další konzumní young adult, který měl daleko větší potenciál.


Arisbé nikdy nepoznala jiné místo než maličký ostrůvek uprostřed Archájského moře, kde se narodila. Její touha vidět svět je tak silná, že se rozhodne porušit rodinné tabu a vstoupit do Labyrintu. Jen ti, kteří jím projdou a uniknou děsivé nestvůře v něm, mají možnost nastoupit na císařskou loď a ostrov opustit. Čeká na Arisbé úžasná budoucnost v císařském městě Solu, nebo smrt ve zdech Labyrintu, kde zemřela i její vlastní matka?

Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2020
Žánr: fantasy pro dospívající
Počet stran: 272
Formát: PDF, Epub, Mobi




Komentáře