Recenze: YORRAN - V ČASECH STÍNU (Jan Dobšenský)

Velkolepý hrdinský epos s Achillovou patou



Za recenzní výtisk děkuji autoru Janu Dobšenskému


Jan Dobšenský, autor z jižních Čech, přichází s druhým vydáním úvodu ságy Yorran a mě zaujal, protože sliboval klasickou hrdinskou fantasy zábavu. (Mimochodem během prosince vyšel v novém vydání i druhý díl, který nese název Z prachu cesty. Oba díly si můžete pořídit na webu autora ve vánočním balíčku za zvýhodněnou cenu.)

První vydání jsem nečetla, takže nemohu soudit, ale autor na svých stránkách uvádí, že dílo prošlo profesionální lektorací a že je podstatně vylepšené. Podle recenzí na první vydání odhaduji, že se lektorace vyplatila, alespoň co se týká práce s jazykem. Ta je v tomto vydání precizní, čistá, jen výjimečně zamrzí nějaký překlep nebo nesprávně použitá vazba. Takovým drobným chybám se ale při obdivuhodném rozsahu díla nevyhne patrně nikdo.

Možná by se dalo ještě zapracovat na občasném výskytu stejných slov v jednom odstavci, to je místy trochu nepříjemné a narušuje jinak skvěle plynulý a příjemně čtivý text. Styl je střízlivý, vtírá se mi přídavné jméno „knižní“, žádné expresivní výrazy ani novotvary nebo nedejbože vulgarismy. Nebo alespoň ne takové, jakými disponuje naše mateřština. Vlastní jazyky si autor vymyslel alespoň tři a sem tam jimi nechává své postavy zdravit, věštit nebo klít. Vyprávění je vedeno v er-formě, z pozice vševědoucího vypravěče, tempo je poklidné a příliš nekolísá.

Do děje nás uvádí prolog, v němž starý mnich představuje dvěma mladíkům legendu o Yorranovi, znovu se však s touto trojicí setkáme až v epilogu, tvoří tedy pouze rámec samotného příběhu a do spletitých kliček vyprávění se nijak nezapojuje.

První kapitola předestírá fantazii čtenáře rozmoklé bojiště asi osm let před narozením hlavního hrdiny. Efektní úvod trochu kazí přehršle neznámých výrazů, které se čtenáři jakoby snaží podsunout, že tenhle svět má přece dávno znát a jak to, že neví, co jsou to „cânohtarové“? Přesto, úvodní bitevní scény i porada v královském stanu, zajímavá vojenská taktika, to všechno slibuje a také doopravdy nabízí fantastickou zábavu pro milovníky epických bitev, jaké umí třeba Bernard Cornwell nebo také třeba John Flanagan. Škoda  že jich v knize nebylo ještě trochu víc, protože jak úvodní bitva, tak boj o brod v závěrečné části knihy jsou velmi povedené.

Král přikývl a potom se na svého zetě podíval.

„Nînthar. Zakleté močály s hroby dávných válečníků. Chceš projít krajem, kterému se všichni zdaleka vyhýbají? Už celá staletí tím krajem žádné vojsko neprošlo.“

„Záchrana ustupující armády po prohrané bitvě je svým způsobem zázrak. Chceš-li dosáhnout zázraku, plánuj nemožné. Tak stojí v knize,“ odpověděl Belahir a položil na spis ruku.

„Pokud projdeme Nîntharem, bude to znamenat, že musíme obejít Egallôr, Rákosové jezero, přeplavit se přes Dardún a nakonec přebrodit Dolgunu. Teď na jaře je plná vody,“ namítl král.

„Když Kharity zdržíme, alespoň o den nebo o dva, tak bude mít pěchota čas postavit vory a přeplavit se přes Dardún. Jakmile bude za Velkou řekou, už jí bezprostřední nebezpečí hrozit nebude. Brody přes Dolgunu bývají schůdné i na jaře, a navíc jsou tam i přívozy.“ (str. 22)


Následně autor předvádí čtenáři zrod záporáka druhého gardu, což je zajímavé, ale jeho konverze by snesla více emocí a možná i delší váhání, na druhou stranu jsou jeho pohnutky uvěřitelné, takže proč ne... 

Neoriginální, ale mile zpracovaná mesiášská linie, která připomene známý vánoční příběh ze samotné Bible se snaží tvářit tajemně, ale kdo je onen Vyvolený král zase není taková záhada.

Anotace naznačuje, že půjde o velkolepý epos, a to taky rozhodně je. Autor představí několik osob s potenciálem a začne splétat jejich osudy. Také je vyřčeno pár sudeb a proroctví. Na můj vkus až moc –měla jsem dojem, že snad každá druhá postava je jasnozřivá.

Patrně nejdůležitějším hrdinou bude Abarhil. Chlapec, který se za bouřlivé Noci kopí, kdy probíhá palácový převrat, dostal do péče páru, jenž touží po dítěti. Abarhil roste a učí se, je to snílek a trochu horká hlava, ale ve svých adoptivních rodičích má zastání a oba ho zdatně vedou na cestě k zářné budoucnosti. Popravdě řečeno ani Abarhil, ani jiné postavy nejsou příliš plastické a netáhnou děj. Příběh jako takový na nich zase tolik nestojí.

Přes množství postav vržených do děje je totiž hlavní hnací silou dění nehmotný osud. Všechno se mu podřizuje,  kdekdo se na něj odvolává, minimálně všichni hrdinové s darem věštění, a většinu osob si vede jako loutky na provázku.

Nepřítelem osudu je zjevně Stín, zosobněné zlo, nebo alespoň následovník zla, a tak se ve velké hře mezi mocnostmi temnoty a dobrem ocitají všechny živé bytosti trochu jako šachové figurky s minimální možností ovlivnit dění, jež je přesahuje. Mohou činit rozhodnutí, čtenář se však obvykle nedozví, co by se stalo, kdyby se rozhodly jinak, než se od nich očekává, protože konají v souladu s vůlí osudu. Nebo autora?

Celý svět Yorrana je obrovský, široký, hluboký, vysoký... prostě hmatatelný. Dokonalý. Místopisné názvy, dějiny, kalendář, rody a jejich hesla a erby a spojenectví vzniklá dávno nebo i nedávno, každý národ má jinou řeč a jiný název a jeden národ má třeba tři jména – ve staré královské řeči, v obecné řeči a v řeči různých národů, s nimiž sousedí. Úchvatné, propracované, monumentální! Jenže... čeho je moc, toho je příliš.

Bylo by milé, kdyby autor bral na čtenáře ohled jako na cizince, který vkročil do krajiny jeho fantazie poprvé, a trochu ubral plyn. Vážně musí mít každičký most své jméno a některé postavy i tři? A opravdu potřebujeme cestou přes Kharitský průsmyk vědět, že existuje i Kimerský, když to pro současnou výpravu nemá vůbec žádný význam? A nějaká zapomenutá bitva pradědečka a strýčka ze třetího kolene? Všechny ty názvy a události mi v půli knihy lezly už i ušima.

Největší slabinou díla jsou akční scény, hlavně šarvátky jeden na jednoho. V příběhu je jich míň, než bych u hrdinského eposu, který začíná tak nádhernou bitvou, čekala, a nepříjemně překvapily pomalým tempem, přílišnou popisností a neschopností rozbušit srdce a vehnat mi adrenalin do žil. Tím vůbec nechci zpochybňovat erudici autora. Při pečlivosti, jakou prokázal při budování světa, bych se vsadila, že akčním scénám věnoval stejně poctivou přípravu, jenže mě nepřinutil okusovat si napětím nehty a zadržovat dech a prolévat slzy pro hrdinovy rány.

Mladík nadšeně přikývl. Gop-kwar bylo zápasové umění opředené mýty, o němž hodně slyšel, ale nikdy neviděl nikoho, kdo by jej ovládal.

Korah se rozzuřeně otočil a znovu se vrhl na lodivoda, který v tomto okamžiku zvolil jinou taktiku. Místo ústupu zůstal stát, a když se obr ocitl na dosah a natáhl se, aby jej sevřel do drtivého sevření, předklonil se a vrhl se prudce proti němu. Vrazil mu levým ramenem do břicha a současně jej chytil za levou nohu. Korah ztratil rovnováhu a zřítil se na zem. Oghlar od něj bleskově odskočil. Několik námořníků, kteří si vsadili na lodivoda, nadšeně vykřiklo.

„Výborně, lodivode! To je ono. Jen mu, Oghlare, nalož!“  (str. 236)


Autorova síla tkví v něčem jiném. Umí předestřít nádherný i krutý realistický svět, k čemuž zajisté přispívá jeho životní vyzrálost. Kolik je mu let, jsem zjišťovala až po přečtení díla, a vůbec mě nepřekvapilo, že není žádné neochmýřené mládě. Prozradila ho jistá smířenost s povahou lidstva a dynamikou mezilidských vztahů, jemné i vtipné vykreslení rodinného života a přátelství v různých kulturách a jeho styčné body, které jsou stejné od pouště po severskou step, v palácích i chýších pastevců.  Uvěřitelně, i když s kapkou odpustitelného patosu, líčí hodnoty jako věrnost, sounáležitost, rodová zodpovědnost... Jen tak mimochodem předestírá příběhem otázky: Co se stane s národem, když se rodiny rozbijí a dětem je vzata rodná řeč i náboženství? Ke komu bude loajální nalezenec vychovaný milujícími, ale cizími lidmi, když se dozví, čí krev mu koluje v žilách? Co ovlivní dědictví a co výchova?

Před každou kapitolou se nachází nádherné ilustrace od kreslířů Petera Eliáše a Pavla Talaše. Jde o lehkou a precizní (předpokládám, že digitální) perokresbu, místy trochu rozmývanou, což dodává atmosféru a hloubku prostoru a dobře ladí ke stylu celé knihy. Připadá mi škoda, že si některá nenašla cestu na obálku namísto nicneříkajícího – i když vkusného – ornamentu.

Součástí e-knihy jsou i vzadu umístěné hezké mapy, kalendář a historie. Stojí za zvážení, zda tyto informace nepřesunout na začátek, protože v e-knize si tuším málokdo před čtením jen tak listuje, takže materiál, který by mohl zmatenému čtenáři pomoct, objeví, chudák, až poté co se jakž takž zorientoval (nebo neobjeví, pokud svou snahu vzdal...).

Zaplavil ho zvláštní pocit, že všechny jeho minulé vzpomínky se v tento okamžik proplétají se zážitky jeho posledních týdnů. Věci, kterým tak dlouho nerozuměl, najednou začaly dávat smysl. Jako by se do plachty jeho osudu opřel čerstvý vítr, který ho žene… Kam vlastně?

To nevěděl, ale uvědomoval si, že jeho dosavadní život bylo jen bloudění v mlze a nesrozumitelných stínech minulosti. Vítr však mlhu rozehnal a vše nejasné získalo na malou chvíli ostré obrysy.

A pak mu to došlo, čas stínů skončil. (str. 401)


Yorran se pohybuje na tenké hranici mezi skvěle zvládnutým spisovatelským řemeslem a uměním. Jen máloco se mu dá vytknout a přesto ve mně přetrvává dojem, že mu cosi chybí.
Nezašla bych tak daleko, abych tvrdila, že duše, ale možná pár deci krve, aby byl živější, výraznější...

Na druhou stranu, všechno je podřízeno záměru napsat hrdinský epos – způsob vyjadřování, vykreslení postav, které jsou trochu zploštělé a černobílé, i ta předurčenost a osudovost, takže myslím, že milovníci tohoto typu fantasy si přijdou na své.

Přes určité výhrady se docela těším na druhý díl, který by měl vyjít v prosinci. Tento Yorran přinesl spoustu otázek a rozehrál zajímavou partii a já jsem zvědavá, jak se autor vypořádá s koncem všech načatých zápletek a jaké nám naservíruje finále.


Recenzentka: Kateřina Loučková


Anotace:
V časech stínu je první část obsáhlé středověké fantasy, jejíž vyprávění zavede čtenáře do světa zabydleného množstvím ras a národů. Obyvatelé zde hovoří odlišnými jazyky, mají různé zvyky a uctívají rozdílné bohy. Přesto je všechny něco spojuje. Je to stín dávno zapomenuté hrozby, jež se znovu probudila k životu a pomalu pohlcuje jejich svět. Když už to vypadá, že padla poslední bašta odporu a temnota pokryla vše, co lidé znali, prozáří šero záblesk světla. Nepatrná jiskra naděje, jež se vtělí do pětice lidských osudů, kterým je souzeno postavit se na odpor.

Jedná se o přepracovanou a rozšířenou verzi prvního dílu ságy, který byl poprvé publikován v roce 2015 pod názvem Poutník 1.

Nakladatelství: Kknihy
Série: Yorran (1.)
Rok vydání: 2020
Žánr: epické fantasy 
Počet stran: 503
Formát: Epub, PDF, Mobi


Komentáře