Recenze: NAŠE TŘÍDNÍ JE MIMOZEMŠŤAN! (Jiří Šandera)

 Dobrodružství, které začíná už ve škole

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jiří Šandera

Chci zakoupit tento titul!

Jiří Šandera se řadí po bok autorů, kteří při četbě svým dětem zjistili, že v dětské literatuře jsou značné mezery, a tak se rozhodli rozšířit řady o své tituly. Tento vystudovaný ekonom, milovník Jaroslava Foglara a Karla Maye svému slovu dostál, a navíc sklízí i úspěchy na poli literárních soutěží. Co vše může rozpoutat jeden sen, se dozvíme v knize Naše třídní je mimozemšťan!, kterou vydalo nakladatelství Jiří Šandera.

Katka, Monika, Bára a Honza jsou spolužáci a zároveň nejlepší kamarádi. Tato nestandardní parta se ještě více semkne jednoho rána, kdy Katka přiběhne do školy s tvrzením, že jejich třídní je mimozemšťanka. Zdál se jí sen, a protože všechny její předchozí sny byly pravdivé, věří i tomuto. Následují situace a indicie, které je více utvrzují, že ve vesmíru nejsme sami. Začnou na vlastní pěst pátrat po informacích, jež se týkají mimozemšťanů, a ve chvíli, kdy v knihovně objeví záhadnou knihu, dostává jejich pátraní další rozměr.

Zdroj: archiv recenzentky

Detektivní dobrodružné pátrání se rozjíždí. I když v knize není zmíněn přesný věk našich kamarádů, jedná se minimálně o žáky šesté třídy základní školy. Můžeme spekulovat, do jaké míry by v tomto věku děti věřily, že jejich třídní může být mimozemšťan a nebrat to jako recesi, ale pokud na to přistoupíme, začneme se naplno vést na vlně příběhu plného přátelství, tajemna i prvních lásek.

„Ale nepovídej, jen si vzpomeň, kdy jsi mi dal první pusu!“ odvětila s úsměvem paní domu.

„Na to se už nepamatuji,“ ozvalo se ze zahrady.

„Ty možná ne, ale já moc dobře. V páté třídě,“ šel zastřený hlas z kuchyně.

„To se nepočítá, to jsme přece hráli divadlo a ta pusa měla být jenom jako,“ znovu se ozvalo tak nějak čtverácky ze zahrádky.

„Měla být jako, jenže nebyla. Ta pusa byla opravdovská. Ještě dneska ji cítím na rtech,“ pronesla zasněně maminka. „Byla to tak nejhezčí pusa, kterou jsem kdy

dostala. Naše dceruška má určitě nějakou lásku, to my mámy poznáme,“ zakončila debatu a se zvláštním úsměvem a podivnými jiskérkami v očích se vrátila k vaření.

Loupala brambory a povídala si sama se sebou: „Kdepak, na první pusu, na tu se přece nezapomíná.“ (str. 76)

Vyprávění se ve velké míře odehrává v prostředí školy, případně probíhá individuální a skupinové pátrání. Text má zábavný, ale i naučný charakter. Čtenář se podprahově může dozvědět plno zajímavých informací. Díky velmi krátkým kapitolám, v průměru kolem dvou stran, příběh rychle ubíhá. Doprovázený je všudypřítomnými ilustracemi; ať v podobě drobných černobílých skic, tak celostránkových. Autor si hraje i s fontem písma a je tak velmi přehledné, kdy se baví hrdinové a kdy se jedná o něco jiného.

Zdroj: archiv recenzentky

Vzhledem k věku hlavních postav je kniha psaná obecnou češtinou, která působí velmi přirozeně, realisticky a zbytečně nenadužívá vyloženě hovorových slov. Parta řeší drobné úkoly, jež umocňují dobrodružný charakter knihy a posilují symboliku přátelství. Předkládá hezké vztahy mezi kamarády, rodinou i respekt ke starším lidem.

„Ale vždyť tam žádné léky nejsou. To jsou fotografie! zvedla udiveně obočí Katka a začala se v krabici přehrabovat.

„Pro někoho možná fotky, ale pro mě léky. Léky na všechno. Kdykoli je mi smutno nebo mám nějaké trápení, prohlídnu si ty fotografie a hned je mi líp.“

Brala opatrně jednu černobílou fotografii po druhé, pohladila ji a dlouze si každou prohlížela. (str. 81)

Sloh je velmi jednoduchý a pro cílového čtenáře snadno pochopitelný. Koncept umožňuje dobrý prožitek i ne tak zdatnému čtenáři. Po dlouhé době kniha, u které nejsou výrazné chyby v syntaxi, případně špatná korektura. Co přesto vydavateli uniklo, je logická chyba, viz:

Katka hodila svetr jen tak přes rameno, do každé ruky čapla jednu housku se salámem a řítila se ze schodů jako splašená.

„Na,“ podala mu narychlo obložený rohlík. (str. 14)

Trochu jsem se zalekla, protože je hned v úvodu čtení, ale jiné chyby se nekonaly.

Kvalitní čtení pro děti, které je zábavné, naučné a zároveň není hloupé. Čtenáři se mohou s hrdiny ztotožnit díky situacím, jež je čekají a které zažijí všechny děti tohoto věku. Autor pokračuje v tradici svých oblíbených spisovatelů, kdy jsou upozaděny technologie a naopak je velký prostor pro kamarádství, přírodu a společné řešení záhad.

Zdroj: archiv recenzentky

Detektivní a dobrodružná linka byla velice příjemná a rozuzlení nečekané. Publikace je relativně tenká a můžeme ji brát jako začátek jednoho velkého dobrodružství, které nás ještě čeká, poněvadž se zároveň jedná o první díl série. Dobrou zprávou je informace, že pokud vás čtení zaujme, vyšel v tomto roce i druhý díl.

Titul je v sekci dětská literatura rozhodně nadprůměrný a cílovým čtenářům ji určitě doporučuji. Příjemné členění kapitol, vstřícný sloh a napínavé čtení jsou zárukou, že se děti budou bavit. Díky útlosti a dobrodružství budou mít titul rychle přečtený a nebudou se se čtením trápit.

Zdroj: archiv recenzentky

Anotace:

„Naše třídní je mimozemšťan! Vím to jistě!“ S takovou zaručenou zprávou přišla jednoho pondělního rána do školy Katka.

Zpráva se rozkřikla po celé škole.

Kamarádi – Bára, Katka, Monika a Honza – podezírají všechny kolem, hlavně učitele, že právě oni jsou z jiné planety. Když v knihovně objeví tajemnou knihu o mimozemské civilizaci, stane se něco, o čem ani nesnili – dostanou šanci odletět na planetu Majusa. Musí však překonat spoustu překážek a splnit nelehké úkoly. Podaří se jim to? Odletí všichni?

Od toho okamžiku se jim změní život. Zažívají jedno dobrodružství za druhým, napětí, strach, ale i první lásku a zkoušku přátelství.

Příběh ze školního prostředí má detektivní zápletku a nečekané rozuzlení. Přečteš ho jedním dechem.

Pro všechny super kluky a holky od 9 do 109 let.

Nakladatelství: Jiří Šandera
Ilustrace: Kamila Pokorná

Rok vydání: 2016

Žánr: detektivní, dobrodružný

Počet stran: 120

Vazba: pevná