Recenze: PŘÍPAD ŠÍLENÉHO TAMBORA (Jaromír Jindra)

 Boží mlýny melou…



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství LIREGO.


Jaromír Jindra má na svém kontě již mnoho titulů, které zahrnují literaturu faktu, knihy pro děti a mládež i historické romány. V roce 2019 převzal cenu pro nejúspěšnějšího jihočeského autora Zeyerův hrnek za dílo Válka královen. Věnoval se také odborným publikacím z oboru filumenie. Několik úspěšných knižních titulů napsal společně s manželkou Eliškou. V červnu roku 2020 vydalo nakladatelství LIREGO  Případ šíleného tambora. Autor své čtenáře nenechal dlouho čekat a již o čtyři měsíce později vychází druhý díl, tentokrát s názvem Případ zákeřného vyděrače

Kniha s podtitulem Vzpomínky budějovického kata I nás zavede do první poloviny sedmnáctého století do malebné přírody plné hájů v okolí Třeboně a Českých Budějovic. Právě hluboko v lese, v chalupě uhlíře a jeho rodiny příběh začíná. Vojenský uprchlík, tambor, přichází za rodinou s jediným cílem – celou ji vyvraždit a usídlit se v jejím domě. Velmi surovým způsobem zabije otce, matku i malého synka. Starší dcera Judita, která se skryla, ale uteče. Lukášek, tak se vrah jmenuje, se obává prozrazení, ale po pár dnech se okolím nese zpráva o mrtvé dívce, která byla nalezena, a v domnění, že se jedná o Juditu, získává potřebný klid a pouští se do dalších nekalostí. V obcích přilehlých k lesu se o události hodně mluví, ale jak už to v té době bylo běžné, po nějaké chvíli se najdou jiná témata k hovoru a život plyne dál. Nezůstane pouze u jedné vraždy a podezřelí z těchto ohavných činů se dostávají k soudu, kde se setkávají s městským katem a jeho pomocníkem. Ačkoliv se zdá, že spolu jednotlivé zločiny nesouvisejí, postupně se vše začne proplétat a soudce Kleineschnitzel má ve své věznici stále obsazeno. 

Zůstal stát, a zatímco pokročil blíž k ženě, ruka mu rychle sklouzla k boku, kde pevně sevřela dlouhou dýku. Vzápětí se ta ruka vymrštila vpřed a hluboce prořízla ženské hrdlo. Následoval pád těžkého těla a Lukášek se ani nemusel dívat na proud krve rozlévající se po dřevěné podlaze. Dost na tom, že po té ženské bude muset uklidit; dobře ví, jak páchne lidská krev a jaké nemoci z ní mohou pocházet. S těmi štěňaty si poradí jinak. 

Jak to, že ta malá coura neječí? Jak to, že ani nepřiběhla? Pootočil hlavu vlevo i vpravo, nikde ji nespatřil. Jen to škvrně tamhle v rohu. Popadl ho za nožičku, a třebaže se rázem rozeřvalo, jako když ho na nože bere, a začalo sebou divoce mrskat, vynesl ho na zápraží, kde s ním udělal totéž, co před chvílí s jeho matkou. Zhnuseně ten uzlíček masa a kostí odhodil od sebe. (str. 14)


Titul je členěn do devíti kapitol, na jejichž začátku najdeme stručné shrnutí, co vše čtenáře čeká, a na konci jsou vložena Katova intermezza, v kterých katův pacholek popisuje průběh soudních procesů a svůj život v ústraní. Jednotlivé části obsahují hned několik dějových linek, které spolu ale úzce souvisejí. Příběh je psán v er-formě, jen vzpomínky katova pomocníka v ich-formě.

Autor užívá květnatý jazyk, který čtenáře ještě více vtahuje do období 17. století. Na druhou stranu se při čtení často setkáváme s vulgarismy. Děj je velmi svižný, vyprávění poutavé a napínavé. Jaromír Jindra dokáže svým líčením událostí zaujmout tak, že se vám nebude chtít od četby odejít a budete mít pocit, že i vy jste součástí veškerého dění. 

Za chvilku se k nim připojil konšel Peterka a všichni se vydali k městské bráně. Sotvaže se ocitli venku z Třeboně, zdvihl Indrák oči k obloze, aby se ujistil, zda je třeba nepřekvapí déšť, jako by mimo město mělo být dočista jiné počasí než v něm. Jeli mlčky, jen jejich koně si občas hlasitým zařehtáním sdělili svou radost z pohybu anebo si třeba také postěžovali na chlapy na svém hřbetu. (str. 39)


V průběhu čtení poznáváme nejen smýšlení společnosti té doby, ale také se seznamujeme s řemesly, která byla v minulosti běžná. Život v 17. století byl prostší, ale také surovější než ten dnešní. Lidé se museli ohánět, aby se uživili, ale čas si našli i na zábavu, přátelství, lásku a intriky. Na to vše v knize narazíme. 

Tento autorův počin hodnotím velmi kladně. Dílo je čtivé, vtáhne vás do děje a zpříjemní volné chvíle. Pouze mě mrzí, že nebylo dáno více prostoru katovi a útrpnému právu. První mučicí technika je popsána až téměř v půlce knížky. Kromě palečnice a španělské boty na úplném závěru se s jiným mučicím nástrojem nesetkáme. 

Ještě bych ráda poukázala na poslední větu, kterou autor celý příběh uzavřel: Jak to, že právo neměří všem vrahům stejně? Po dočtení tedy neodložíte knížku do knihovny s tím, že to bylo velmi příjemné čtení, ale ještě se zamyslíte nad tím, že ač je vražda nejhorší zločin ze všech, na časté nespravedlnosti v udělení trestu se po staletí nic nezměnilo. 

Knihu bych doporučila dospělým čtenářům, zejména těm, které baví historie a zajímají se o popravy a osamělý život katů. Titulu by se ale měli vyhnout čtenáři, kteří nesnesou násilí a krev. 


Anotace:
Tajuplná krajina jižních Čech v první polovině sedmnáctého století, města Třeboň a České Budějovice s přilehlými vesnicemi i samotami jsou dějištěm vyprávění o lidech, kteří se v rozhodujícím okamžiku svého života ocitli pod klenbou temné mučírny budějovické radnice. Spravedlivě i nespravedlivě obvinění, jejich žalobci, soudci a kat se svým mladým pacholkem. Právě ten začal zapisovat své vzpomínky na průběh soudních případů, ať šlo o zločiny bývalého vojenského bubeníka a zběha Lukáška či o záchranu dvou krasavic, nevinné Klárky, obviněné z travičství, a kovářovy manželky Magdaleny, která se rozhodla pomstít krutou smrt svého muže. Také osudy a charaktery dalších postav poznamenala třicetiletá válka, autor však vychází ze zásady, že všichni tito lidé – bez ohledu na dobu, v níž žili – dokázali milovat, nenávidět, myslet i snít podobně jako my dnes.


Nakladatelství: LIREGO
Rok vydání: 2020
Žánr: historický román
Počet stran: 304
Vazba: pevná s přebalem


Komentáře