Recenze: DRAČÍ OHEŇ – PROROCTVÍ (Kristina Hlaváčková)

I ráj má svá temná tajemství

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada


Ačkoli Kristina Hlaváčková pochází z rodiny architektů, tíhla spíše k humanitním vědám. Během ročního studia v Minnesotě objevila keramiku, která se pro ni stala jednou z životních lásek. Mezi její oblíbené činnosti patří čtení knih, sledování filmů, hraní golfu a bowlingu, lyžování, šití, háčkování, cestování a pečení. Jejím debutem byl první díl fantasy série Dračí oči, Čarodějka. Mezi její další díla patří detektivní fantasy Podsvětí: Artefakt a Ohnivé ostří, soubory vtipných historek Ono samo se to... a Pořád se to... Kromě psaní se věnuje překladu a redakci.

Po útoku Pradávného černého draka je město Kefet v troskách. Ztráty na životech jsou ohromné a zmizela i Elena, dítě ze starého proroctví a velmi mocná mágyně. Panovník je nucen pozvat trpaslíky s elfy, aby jim spolu s draky pomohli opravit poškozené stavby. Po opravách se koná svatba jeho sestry, kterou naruší neznámý útočník. Při prošetřování odhalí skrýš temného mága přímo pod městem.

O pár kilometrů dál v kouzelném lese Morlon, též zvaném Zahrada dryád, se probouzí Elena. Je zmatená a naštvaná. Po zotavení začíná trénovat se strážkyněmi tohoto lesa Andragonkami a při průzkumech odhaluje temná tajemství, která jí měla být zapovězena. Co je jí utajeno? Zemře při jejich odhalování nebo ji ovládne temnota? A co všechno ji pojí s touto živoucí zahradou?

„Jako dobrý, ale nemyslel jsem, že nás máš utopit.“ (str. 94)

 

Klady:
  • Čtivost,
  • seznámení s tradicemi obyvatel Kefetu a Morlonu,
  • budování napětí,
  • detailní popisy míst – autorka myslí na každou maličkost a tím příběh dostává na živosti,
  • promyšlenost světa – fungování Morlonu, rozlišení draků, speciálně vymyšlené výrazy, užívání magie běžnými čaroději…,
  • akce – akční scény jsou velmi dobře popsány; jen občas působí jako z Marvel filmů,
  • vtipné rozhovory a situace.

„Je to chorej zmetek. Říkali jste, že si sem každej vnese svoje démony, aby ho zkoušeli. Já bych na něco tak vodpornýho nepřišel ani po dvou láhvích tý nejsilnější pálenky.“ (str. 103)

 

Zápory: 
  • O knize se píše, že se jedná o volné pokračování, pokud však čtenář nečetl předchozí trilogii, bude se delší dobu ztrácet.
  • Časté opakování slov.
  • Nespecifikované časové skoky mezi kapitolami – ruší to konzistenci děje a brání to v začtení.
  • Postavy si jsou povahově velmi podobné a splývají dohromady – všechny jsou odvážné, vážné, dobří bojovníci a za své přátele ochotni obětovat život.
  • Přesílená hlavní postava – vysvětlením je, že je vyvolená; je těžké s ní soucítit a mít o ni strach.
  • Špatně užité výrazy a termíny
    • Plameny se rozprskly v zářivých meteorech. (str. 13)
    • Hlavu měl bosou jako koleno. (str. 29)
    • Je to nahatý! (o šatech, str. 38)
    • letící komety ohně (str. 233)
    • jako vlny laviny (str. 243)
    • Podívala se na svět modrozelenými, dračími zorničkami. (str. 306)
  • Kostrbaté věty
    • Zadní nohy pod ním poklesly jak podťaté, protože byly podťaté. (str. 89)
    • Tentokrát nastalo ticho doslova šokované. (str. 137)
  • Jde-li postava lesem, zkoumá-li jeskyni, vyskočí na ni něco, co ji chce zabít.
  • Už od prvního představení postavy je jasné, jaký vztah k hlavním postavám bude mít a jak se bude chovat.
  • Rozdělení/nerozdělení knihy na dvě části – první třetina se zabývá opravou města a svatbou a  zbylé dvě třetiny se věnují zkoumání živoucí zahrady; tento přechod není nijak označen. První příběh je dosti strohý, spoléhá na znalosti čtenáře, není kompaktní – co kapitola, to událost.

„Na pětasedmdesátiletou mrtvolu s rozdrcenou půlkou obličeje vypadám vskutku hodně dobře, že?‟ (str. 124)

 

Postavy: V Proroctví se vyskytuje velké množství postav, většina z nich si je charakterově velmi podobná nebo úplně stejná a liší se jen pohlavím. Prezentují se jako zdatní bojovníci ochotni za přátele položit život. Nejvíce prostoru se dostalo Eleně, velmi silné mágyni s dračí krví. Tento částečný drak se vyznačuje odvahou, horkou hlavou, lehkou dávkou sobeckosti a touhou po odpovědích. Přestože je v boji velmi zběhlá a prošla nespočtem bitev, je jí zabíjení nepříjemné a činí tak z nutnosti.

Zakiho, vládce pradávného města Kefet, si zapamatujeme pro jeho berlu, skrze niž vysílá svá kouzla. Je velmi inteligentní, je si vědom chabosti míru a udělá cokoli, aby ho udržel. Jeho nevlastní sestra Moama je tvrdohlavá bojovnice neoplývající sympatiemi k ženským tradičním oděvům. Dostává se jí uznání a mír je pro ni důležitý stejně jako pro jejího bratra. Rozhodla se porušit tradici a vzít si muže nepocházejícího z Kefetu, Michaela. Tento „bezvěrec‟ je původcem většiny vtipných vět v první třetině knihy. Skrze něj poznáváme nebezpečný rituál „Zasvěcení‟ (jeho zvládnutím mladí Kefeťané dokáží naslouchat jejich městu). Jeho nejlepším přítelem je Damian, který pochází ze stejného národa jako on. Tento mladý muž je vázán slibem k Eleně, velmi mu na ní záleží a řekla bych, že ji miluje. Je důvěřivý a snadno podlehne ženskému šarmu.

Z vedlejších postav za zmínku stojí Charlik, drak a nejlepší přítel Eleny, její průvodce, poradce a rodina. Má smysl pro humor a rád odhaluje záhady. Další důležitou, lehce tajemnou postavou je Lily. Tato žena je velitelkou obránců Zahrady dryád a v příběhu funguje trochu jako Elenin mentor. Nepřátelštější postavou je starý drak Kieren. Je nerudný, pozná, kdy má utéct a kdy bojovat, dobírá si Elenu a celkově spolu moc dobře nevychází. Avšak i přes to, dokáže udělat ve správnou chvíli správnou věc.

„Dej Na-Ás ruku pod čumák. Nech ji, ať si tě očichá. Je to i známka pozdravu a projevení důvěry. Pokud ti ruku neukousne, zkus ji pohladit.‟ (str. 177)

 

Dračí oheň – Proroctví je nekonzistentní. Část náležící dění v Kefetu působí i přes zdařilé popisy míst a bitev podivně a jako by autorku nenapadalo, jak ji plně rozvinout, tak ji spojila dohromady s jiným příběhem. Vypadá to amatérsky, čemuž napomáhají i špatně užité termíny a téměř identické postavy. Dílu by velmi prospělo, kdyby děj tvořila jen jedna z těchto linek a jejich rozvinutí.

Kniha je nezbytností pro fanoušky série Dračí oči, ti znají všechny náležitosti světa a užijí si příběh na maximum. Neznalcům ji moc nedoporučuji. Potěší spíše mladší čtenáře začínající s fantasy literaturou.

Můj názor: Z Proroctví mám smíšené pocity. Na jednu stranu jsem si užívala propracovaný fantasy svět, avšak na druhou jsem musela listovat dozadu, abych si ujasnila, kdo je kdo. Nejvíce mě mrzelo, že potenciál, který jsem od úvodní bitvy v příběhu viděla, byl využit pouze napůl. Upřímně doufám, že další díly budou lepší a více celistvé. Obálka se mi líbí a mám pocit, že mě neustále sleduje.

„Nějak jsi zapomněla vyrůst, to chce stoličku.‟ (str. 180)

 

Obálka: Užité dračí oko má typický design a není ničím překvapivé. Barva duhovky by možná byla lepší v modrozelené jako odkaz na jednu z hlavních postav. Tyrkysové plameny vypadají uměle a k rudému oku moc nejdou. Písmo nezaniká a působí necelistvě, co slovo v názvu, to jiná barva. Lépe by působilo, kdyby byly zvoleny dvě – jedna na název série a druhá na podnázev. Jako celek obálka plní účel a upoutá.


Anotace:
Po vítězném boji vládne v Kefetu povznesená nálada. Chystá se svatba členky královské rodiny. Země Západu se semkly, aby opravily svou ochrannou baštu magické město Kefet. Zdá se, že věci nemohou být lepší a nikoho ani nenapadne, že by se pod posvátnou horou mohlo stále skrývat zlo. Obrovské množství energie použité na opravy města probudí temná stvoření, která začínají vylézat z podzemí. Tvorové, o to temnější a nebezpečnější, že se zrodili z té nejčernější magie a krve živého pramene. S trpaslíky přicházejí i hroziví pozemní draci a navíc zmizela berberská princezna…

První útok na sebe nenechá dlouho čekat. Strážci magických pramenů jsou neklidní. Pradávné proroctví jim nedá spát. A nedá spát ani dítěti čtyř národů, protože z uznávané válečnice se přes noc stává lovná zvěř…

Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2019
Žánr: fantasy pro dospívající
Počet stran: 344
Vazba: brožovaná

Komentáře

  1. Četl jsem jen úryvky a recenzi, která vzbuzuje pocit, že text před vydáním neviděl ani redaktor ani korektor. Část uvedených výtek jde - podle mého - na hlavu nakladatele. Jisté nedostatky v textech lze pochopit u některých nakladatelů, kteří tlačí texty jen do e-formátů a editoring zcela nechávají na autorech (pokud ti nejsou geniální psavci, učitelé češtiny, novináři nebo filosofové, tak holt musí víc zainvestovat do kvality svých textů), ale u textů vypálených na papír to vyžaduje jiný přístup (alespoň mě na tuto skutečnost nakladatelé upozorňovali).
    I když, ruku na srdce, laskavý čtenář, který jde po příběhu, sem tam nějaké ty jazykolamné prohřešky rád shovívavě odpustí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, některé výtky opravdu nepadají jen na autorova bedra. A i přesto, že to řadě čtenářů nevadí, mělo by se na to upozorňovat. Osobně, i když má kniha propracovaný napínavý příběh, mi jazykolamové prohřešky a špatně užité termíny a výrazy ničí požitek z knihy a kolikrát nemám chuť ji znovu otevřít.

      Vymazat

Okomentovat