KDYŽ KOHOUT DOZPÍVAL (Alena Vrbová)


Náboženské spory, válka, mor. Vítejte v pobělohorské době



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.

Chci zakoupit tento titul.



Spisovatelka a lékařka  Alena Vrbová (1919–2004) se autorsky věnovala próze i poezie. Seznam jejího literárního díla je skutečně dlouhý a tematicky pestrý. Za zmínku stojí například román o svaté Zdislavě V erbu lvice, zfilmovaný Ludvíkem Rážou. My si v recenzi představíme první díl autorčiny historické trilogie, román Když kohout dozpíval. K reedici jej v roce 2019 připravilo nakladatelství Jota, stejně jako další dva díly, knihu Pod kardinálskou pečetí a Rašení.

Výchozí situací, od níž se odvíjí děj historického románu Když kohout dozpíval, je poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí, jež byla vyústěním stavovského odboje v letech 1618–1620. Mezi odsouzenými a sťatými byl i český šlechtic, cestovatel, diplomat a hudebník Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Právě do jeho domu na Malé Straně se lvím znakem nad vchodem nás autorka zavádí na prvních stránkách knihy. Setkáváme se tu i se samotným pánem domu, tedy už jen s jeho tělesnou schránkou, která je připravována k převozu na místo posledního spočinutí.

A tak tu leží v prosté ohoblované rakvi, jen narychlo pozastřené černým suknem, v síni svého pražského domu, zahalen v mnišském rouše, v němž se kdysi vrátil z dalekých cest, až k nepoznání změněn, na skočeckou tvrz svého švagra Jana Markvarta Příchovského.
Už je navěky vytesán smrtí, sám v sebe proměněn. Hudební skladatel, autor slavné Cesty do země Svaté a latinských básní, pán na Pecce, prezident komory české za vlády zimního krále, naposled rebelant, úd vzbouřených stavů Království českého. (str. 10) 

Vdova po zesnulém Anna Samolena, stejně jako jeho bratr Jan Jiřík Harant si moc dobře uvědomují, co bude následovat. Konfiskace rodového majetku a ztráta společenské prestiže. S tím se hrdá, krásná šlechtična nehodlá smířit a hledá útočiště u jednoho ze stavovských nepřátel svého zesnulého manžela, katolického hejtmana Starého Města pražského Heřmana Černína. Vyplní Harantka alespoň žádost formulovanou v závěti, aby zajistila výchovu dětí v „pravé víře“, tedy aby je vedla k vyznání  podobojí? A jaký bude osud již zmíněného nejmladšího bratra popraveného? 

Propletené osudy rozvětveného rodu Harantů sledujeme díky autorčinu rozvláčnému vyprávění, zachycujícímu období zhruba třiceti let. Bohatá popisnost a delší dialogy sice zpomalují tok děje, ale zároveň umožňují přenést se v představách do různých prostředích a zorientovat se mezi mnoha postavami, které jsou předmětem vyprávění. Spisovatelka svou narativní pozornost umně tříští, dějové linie se větví a místy opět spojují. V jednu chvíli se tak ocitáme na šlechtickém sídle, za chvíli poté v chudém příbytku kameníka Linharta Mükana. 

Právě dějovou linku zachycující život v nižších vrstvách raně novověké společnosti hodnotím jako velmi zajímavou a čtenářsky atraktivní. Jak s životem mladého, plachého řemeslníka zamává setkání s energickou ženštinou, „táboritkou“ Apolenou? Bude jim překážkou jejich odlišné náboženské vyznání?

Ideologické a mocenské sváry, které proti sobě v dané době stavěly nejen příslušníky stejného národa, ale i členy téhož rodu, jsou jedním ze stěžejních témat románové kroniky. Katolíci a utrakvisté jako představitelé nesmiřitelných táborů se utkávají v soubojích slovních, a dokonce i na bitevním poli. Zajímavá je v tomto ohledu role vypravěče. Většina vyprávění se odehrává v er-formě, občas však autorka některou z postav nechává podat svůj úhel pohledu ich-formou. 

Již první věty vyprávění překvapí vyšperkovanou archaickou češtinou, která společně s četnými lyricky zabarvenými popisy dokládá vysoké umělecké ambice díla. Alena Vrbová se postarala o historický punc svého textu ve všech jazykových rovinách, vedle zastaralých slov a lexikálních historismů se tato její snaha projevuje na rovině slovosledu. Tento styl psaní samozřejmě vyžaduje čtenářovo větší soustředění, jeho zálibu rozklíčovat metaforická vyjádření a nechat se vtáhnout danou atmosférou. 

Děj románu je zasazen především do prostředí Čech, do období třicetileté války. Jak již bylo zmíněno, prolíná se zde osud několika postav, ke slovu se dostávají šlechtici se svými rozvětvenými rodokmeny, ale i lidé stojící na společenském žebříčku o dost níže.

V románu vystupuje řada reálných historických osobností, spisovatelka se také často vrací k událostem, které předcházely českému stavovskému povstání. V dialozích postav ožívá císař Rudolf II. i jeho bratr Matyáš. Někteří z aktérů velebí vítězného Ferdinanda II., jiní upínají své naděje k Zimnímu králi Fridrichu Falckému. Prostor dostane například i Vilém Slavata, jenž proslul svým tragikomickým pádem do hradního příkopu během pražské defenestrace. A samozřejmě ve vyprávění nemůže chybět ani postava Albrechta z Valdštejna.

Kniha naláká čtenáře historických románů už svou krásnou obálkou, která kopíruje ilustraci na deskách knihy. Společně s dalšími dvěma díly tak trilogie ozdobí každou knihovnu milovníka českých dějin. Náročný čtenář, kterého od zajímavého literárního zážitku neodradí přece jen dnes už archaický ráz textu a pomalejší tempo vyprávění, bude spokojený i s obsahem. Poté si jistě rád přečte i další dva díly trilogie – knihu Pod kardinálskou pečetí a Rašení.


Historický román Když kohout dozpíval zachycuje složité období od dvacátých do padesátých let 17. století, tzv. třicetiletou válku. Děj se začíná odvíjet ve chvíli zdánlivého klidu večera po popravě českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze. Je to však ticho před novou válečnou bouří, která se vzápětí na dlouhou dobu rozpoutá. V románu se prolínají osudy několika skutečných postav naší minulosti, autorka se soustřeďuje zejména na vdovu po Kryštofu Harantovi Annu Salomenu, pozdější choť bezohledného a ctižádostivého Heřmana Černína. Zatímco se v Chebu blíží okamžik zavraždění mocného Albrechta z Valdštejna, rodí se v Žinkovech u Kokořova první potomci kamenického rodu Mukanů…

Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2019
Žánr: historický román
Počet stran: 408
Vazba: pevná

Žádné komentáře:

Okomentovat