Rozhovor s Alešem Novotným II.: „Nevěděl jsem, kdo je vrah, proč vraždí, celá ta zápletka vznikala za chodu. “

Už v první části rozhovoru s autorem Alešem Novotným jsme vám autora i jeho titul Pamatuj na smrt (recenze) krátce představili. Debut vyšel v roce 2019 u nakladatelství Yoli - Euromedia Group a zlákal čtenáře young adult a new adult v žánru thrilleru.

Z archivu autora

Anotace: 

Středoškoláci Adam a Martin vyrůstali u prarodičů v Praze. Teď se ale stěhují na maloměsto, k otci kriminalistovi, který se k nim léta nehlásil. Cestu k sobě s tátou hledají dost těžko, navíc si musí zvykat na novou školu a ne vždy kamarádské spolužáky. Než se ale stihnou trochu zabydlet, městem otřese starý zločin, na který se málem zapomnělo – v lese najdou tělo roky pohřešované dívky Sáry. Další vražda na sebe nedá dlouho čekat, a co hůř, s tou první zcela očividně souvisí. Mezi lidmi v městečku propuká nervozita a strach. Je totiž více než jasné, že vrahem je někdo z jeho obyvatel…

* * *

Jak dlouho jste svůj první počin psal? Bylo to pro vás lehké, nebo naopak jste s postavami trochu bojoval? 

Rukopis Pamatuj na smrt jsem psal přibližně pět měsíců. Kupodivu se mi psalo až překvapivě lehce, ta první verze vznikla za 29 dní, aniž bych se výrazně zasekl. Pak ovšem nastal čas úprav a to už bylo krkolomnější a náročnější.

Měl jste vše do puntíku rozmyšlené, nebo i vás některé zvraty při psaní překvapily?

Skoro vůbec jsem to neměl promyšlené. Nevěděl jsem, kdo je vrah, proč vraždí, celá ta zápletka vznikala za chodu. Prostě jsem začal psát a příběh se jakoby odvíjel sám a já byl pouhým prostředníkem. A musím připustit, že mě samotného překvapilo, kam příběh směřoval a co všechno se v něm odehrálo.

Oblíbil jste si některé své hrdiny, fandil jste jim? 

Nejvíce jsem si oblíbil právě Adama jakožto hlavní postavu. Fandil jsem mu od začátku, přestože jsem netušil, jak první díl skončí a co všechno bude muset Adam podstoupit. 

Z archivu autora

Ztotožnil jste se s ústřední postavou? Co nám o Adamu Rajnerovi vlastně můžete prozradit? Třeba by hlavní protagonista mohl navnadit ty, kteří knihu ještě nečetli. 

V některých aspektech jsem se s ním ztotožnil, přestože žijeme úplně jiné životy. To, že vyrůstal od dětství bez rodičů, jej určitě poznamenalo. Myslím si, že Adam má smysl pro humor, je dosti ironický, čímž si možná tak trochu udržuje odstup, taky si myslím, že má velký smysl pro spravedlnost a i přes veškeré neshody s bratrem Martinem se o něj vždycky jako starší sourozenec staral a chránil ho. Jejich pouto pro mě bylo v knize zásadní a bude tak i nadále v dalších dílech. Ale myslím si, že je Adam i umanutý, do jisté míry trošku samotář, taky citlivý a od dětství má problémy ovládat návaly vzteku, s čímž chci v průběhu dalších knih také pracovat.

Rozhodl jste se i pro zobrazení temnější minulosti a také vztahu s otcem, který nebyl zrovna ukázkový. To čtenáře určitě navnadilo, ale bylo pro vás snadné psát zrovna takové scény, kdy to nebylo růžové?

Ta temná minulost by měla provázet všechny další díly. Je to takový rámec celého toho příběhu. Přiznám se, že raději píšu vyhrocené situace a dramatické momenty, kdy to u mě samotného vyvolává silné emoce. 

Ačkoliv je kniha napínavá, tempo je někdy pomalejší. Neuvažoval jste nad dynamičtější formou? 

Máte pravdu, kniha je místy trošku rozvleklejší. Původně tomu tak nebylo, ale při úpravách jsem toho do textu hodně připisoval a tím to občas ztratilo dynamičnost. V budoucnu bych se toho chtěl vyvarovat a napsat to dynamičtější formou, pokud se tedy bude jednat o stejný žánr. 

Drama samozřejmě vrcholí v závěru a ten je pro čtenáře i hrdiny nejpodstatnější. Měl jste více závěrů, nebo je tento ten jediný správný, který jste měl už předem promyšlený?

Promyšlený určitě nebyl, ale byl to jediný závěr, k němuž jsem dospěl tak nějak automaticky, přirozeně. 

Z archivu autora

Kniha obsahuje spousty závažných i lehčích témat, jako je vražda, únos, psychické problémy, sebevraždy, psychopatie, rodinné vztahy, dospívání atd. To se opravdu často nevidí. Neměl jste obavu, že tím čtenář bude přehlcený? Já to vidím jako klad, protože to dodalo románu ten správný šmrnc, ale každý to může vnímat jinak. 

To vám moc děkuju. :) Já sám mám rád, když je v knihách zakomponováno více témat a klidně mohou být závažnější. Mám rád silné, emotivní a klidně i kontroverzní romány. Po pravdě řečeno, když jsem ten rukopis psal, sám jsem vůbec netušil, jestli jej vůbec dopíšu, nebo uvažoval o tom, že jej někam zašlu, takže jsem zpočátku psal ten příběh tak nějak sám pro sebe. Nepřemýšlel jsem nad tím, že by to mohlo čtenářům připadat přehlcené, protože mě ani nenapadlo, že to někdy někdo bude číst. Ale každý má rád něco jiného, nikdy se netrefíte do vkusu všem. 

Máte vy sám oblíbenou českou knihu, na kterou nedáte dopustit? 

Dřív jsem moc české knihy nečetl, ale poslední dobou se to snažím napravit. Velmi jsem si oblíbil komorní novelu Vrány od Petry Dvořákové nebo psychothriller Černooká od Anny Musilové. Ale mám moc rád i knihy Thea Addaira. 

Řekněte mi, proč by si čtenáři měli vybrat právě váš titul a přečíst si ho? Co jim předá a čím je nadchne? Navnaďte své čtenáře, máte možnost. :)

Přiznám se, že nerad někoho vyloženě navádím, proč by si měl koupit to nebo ono. Já sám to nemám moc rád, když se mi snaží někdo něco podstrkovat. Ale pokud máte rádi young adult knihy v kombinaci s thrillerem/detektivkou, myslím si, že by se vám kniha Pamatuj na smrt mohla líbit. Na rozdíl od jiných young adult thrillerů je podle mého názoru hrůznější a temnější než ostatní, už jen tou událostí z Adamova dětství, která rámuje celý příběh a k níž se hodlám v průběhu následujících dílů vracet. Zároveň si myslím, že nic podobného v českém prostředí ještě nevzniklo. 

Pamatuj na smrt, ten název je velmi zajímavý a přiláká na první pohled. Proč jste se rozhodl právě pro takové motto knihy, protože v románu je vlastně pojmenování odůvodněné. 

Dlouho jsem nemohl vymyslet název knihy. Nakonec jsem se rozhodl pro Memento mori, což je taková mravní zásada a v latině znamená: pamatuj na smrt. Název byl přeložen proto, aby mu rozuměli všichni, protože ne každý by věděl, co to znamená. Navíc další díl je taky odvozen z latinského motta Dum spiro spero, což znamená: dokud dýchám, doufám, a stejně tak se bude jmenovat druhý díl, který mám v plánu začít psát na podzim tohoto roku. 

Pokud byste měl o svém thrilleru debatovat s nějakým knižním detektivem, kterého byste si vybral a čím byste obsah svého debutu obhájil?

Asi bych zvolil Roberta Huntera z kriminálek Chrise Cartera, neboť si myslím, že se v jistém smyslu podobá právě Adamu Rajnerovi. Obsah bych možná obhájil zajímavou detektivní zápletkou, kterou ne každý odhalí a děsivou atmosférou, která není v českém prostředí běžná.