Období nabité hormony
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa
Chci zakoupit tento titul!
Informací o autorovi není mnoho a daly by se shrnout, že pochází z vesnice a rád se věnuje věcem kolem filmu a literatury. Psal do několika periodik a svůj tříletý spisovatelský počin se rozhodl vydat díky nakladatelství Pointa.
Ocitáme se v malebném podhůří Krkonoš na střední škole. Do jaké míry se autor nechal inspirovat svým vlastním prostředím, to můžeme jen spekulovat. Exteriéry v podobě Krkonoš a gymnázia v Jilemnici napovídají, že ano. Střední škola je taková vojna pro dospívající. Má svou vlastní hierarchii a nevyřčené rozdělení na bažanty a mazáky.
„Moniko, nesměj se, copak nevíš, že studuješ na nejlepším gymnáziu v našem pětitisícovém městě?“ Monika jen pokrčila rameny. „Nemyslete si, že s vámi, holky, bude chtít nějakej kluk chodit, až se vás zeptá, co je to root, a vy nebudete vědět. Vykašle se na vás a vyspí se s jinou.“ (ze str. 14)
Každá střední škola má svého lamače dívčích klínů, třídní šprtku a další typické archetypy. Pro nás je dívčím idolem Dominik, student maturitního ročníku. Za pověstného „Mirka Dušína“ je v tomto případě věřící chlapec Petr, který se připravuje na biřmování. Na střední škole se řeší jen tři věci – sex, alkohol a jak to úspěšně doklepat až k maturitě.
„Hele, a když jako večer přijdu, koupíš mi ještě tu učebnici na němčinu? Stojí čtyři kila a já – “„Jasně že koupím, dyť ti přece řikám, prachy nejsou problém.“„Hele, tak já to zvážím.“„Jak zvážím, prostě přijď, normálně pro tebe pošlu tágo, ne?“„M–hmm.“„Sem myslel, že se taky těšíš, jak budu dobrej v posteli.“„Když já nevím, jestli není brzo...“„Jak brzo? Vždyť už se známe měsíc a půl. Za chvíli jsou Vánoce. A ty mi nedáš ani do Vánoc? Se jako vzpamatuj, Pavlo?“„Hele, já už fakt musím, máme fyziku. Rychlou pusu a jdu.“ (ze str. 18)
Nedá se říct, že by kniha měla nějaký jasný lineární příběh, spíš se nám dostává drobných ochutnávek, kdy je pohled zaměřen na některého ze spolužáků. Nicméně hlavní události se nejčastěji nějakým způsobem točí kolem Dominika nebo Petra. Tři hlavní oddíly jsou rozdělené do menších pojmenovaných kapitol. Časově se dá vyprávění zařadit do doby kolem roku 2000 díky zmiňovaným technickým a popkulturním odkazům. Velký prostor je věnován tématu náboženství. A protože ruka boží je všemocná, třeba může pomoci i s námluvy u děvčat.
„Petře, jsi dnes nějaký zaražený.“„Nedivte se, otče, víte, že je na zemi přece jen nespravedlnost?“„A která tě sžírá?“„Že ti největší hajzlové mají vždycky ty nejlepší holky.“„Tak to vypadá, když je člověku šestnáct, já jich sice moc neměl, ale něco o tom vím. Hlavně nepřestávej chodit do kostela a uvidíš, že časem za tebou taky nějaká přijde.“ (ze str. 69)
Na začátku máte v hrubých rysech nastíněny základní charakteristiky a člověk by předpokládal, že vyprávění bude pokračovat popisováním, které odpovídá danému charakteru. Autor však není předvídatelný a nikdy si nemůžete být úplně jisti, kdo je ten dobrý a kdo je ten špatný. Na jedné straně se neustále řeší sex, na straně druhé náboženství. Spojení je to velice překvapivé.
„Prosím tě, to mi řekni, proč bys zrovna ty měl potřebovat kondomy, věřící člověk, můj kmotřenec. Uvědom si, že celá ta slavná antikoncepce je akorát produkt moderní doby, která pod nadvládou amerických zednářů usiluje o rozbití tradiční rodiny, to jsou normální grázlové, Petře, těm se musíme bránit, farizeové to jsou, nic jinýho, to je třeba si uvědomit. Když si necháme zničit tradiční rodinu, co nám potom zbude?“ (ze str. 162)
Na knize velice oceňuji několik ilustrací, které doprovází text. Jejich grafické provedení je neotřelé a působí svěžím dojmem. Co se nedá upřít, je čtivost.
Ve chvíli, kdy přistoupím k hodnocení textu, je to horší. Pokud přijmu to, že se jedná o čtení pro mladé lidi, pochybuji, že je napadne, že v románu ze středoškolského prostředí budou sledovat Petrovu cestu k biřmování a jeho vnitřní pochyby, zda vstoupí, či nevstoupí do semináře. V jednu chvíli mě napadlo, jestli se nejedná o satiru na daný žánr, ale slabý sloh tuto myšlenku vyvrací. Celý příběh je odcitování toho, kdo kde byl a co tam dělal. Mezi to je vsunutý nějaký ten dialog, případně „peprnější“ scéna. Nemáte možnost porozumět tomu, proč se daná postava chová tak, jak se chová. Na začátku se dozvíte, že postava je nějaká, taková je většinu knihy, a v poslední chvíli se zachová iracionálně vůči své podstatě. Střídá se používání hovorové češtiny a přespříliš spisovné. Některé věty působí dost krkolomně a některé i nesmyslně. Pokud se v jedné větě dozvíte, že v hospodě nemají naražený sud piva, protože někdo ten večer pije červené víno, a o dvě stránky se dočtete, jak hrdina dopíjí pivo a servírka mu přinese další, tak si říkáte, že při přípravě knihy někdo asi nečetl pozorně.
Četbu jsem si představovala jako takové to letní čtení, kdy se vrátím do mládí a zavzpomínám na dívčí románky. Bohužel, i když kniha po vizuální stránce vypadá moc hezky, přebíjí to nevěrohodné chování hrdinů a jejich životní osudy. Měla jsem chuť křičet, Panebože, takhle nikdo nemluví! Tuto recenzi ozvláštňuji o vícero citací, než kolik jich v běžných případech dávám, abyste si sami udělali představu, jaký je text. V poslední ukázce si přečtěte o věřícím Petrovi a sami posuďte kvalitu zpracování.
Využil toho, že se k němu Monika právě otočila zády a rozetřel olej do svých rukou, aby jí aspoň namazal záda. Monice to bylo příjemné, za chvíli se otočila zpátky, ležela na zádech a Petr jí začal masírovat hruď. Znovu se pokusil Moniku políbit, ta se ale nedala a ohnala se po něm pěstí. „Seš blbá, ne? Dostal jsem to do zubu, víš, že mi ho teď budou muset asi vytrhnout?“„Patří ti to, nemáš si začínat.“„Tak si táhni za tou svojí Hanou, nebo jak se všechny ty krávy jmenujou.“„Seš nechutnej, ti říkám, měl bys jít ke zpovědi, po tom náročným podzimu onemocněla tvoje duše.“ (ze str. 200)Vůči knize jsem rozpačitá po literární i příběhové stránce. Je to pro mě velké zklamání a s čistým svědomím ji nemám komu doporučit.
Anotace
Střední škola v malebném podhůří Krkonoš. Doba, kdy ještě nebyly sociální sítě a co se domluvilo, to platilo. Třídní kápové Petr a Dominik jsou sice každý jiný, zato jsou oba zamilovaní do jedné spolužačky. Na cestě k dospělosti společně prožívají první taneční, mejdany, lásky, zklamání; a zjišťují, že ne všechno je v životě takové, jaké se to na první pohled zdá. Ale jedna věc je jasná – v barvitě vykreslených postavách a situacích se najdou dospívající i dospělí.
Ondřej Šír: Lásky ze školního dvora
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2020
Žánr: pro mládež
Počet stran: 336
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat