Recenze: ZÁPISNÍK ALKOHOLIČKY (Michaela Duffková)

Jedna sklenička, druhá, třetí...

Za recenzní e-knihu děkuji e-shopu Palmknihy.cz

Chci si koupit tento titul.

Michaela Duffková je autorkou čtenářsky úspěšného blogu, v němž popisuje průběh vlastní závislosti na alkoholu i léčby. Svou upřímností a vnitřní silou motivuje ostatní závislé k abstinenci, a to nejen z pozice spisovatelky, ale také jako zakladatelka centra Alkos. Blog byl oceněn prestižní cenou Magnesia Litera a v roce 2020 přišlo na řadu knižní vydání autorčiných vzpomínek, čehož se ujalo nakladatelství Motto. Knihu Zápisník alkoholičky si představíme v následující recenzi.  


Zápisník alkoholičky od Michaely Duffkové už svým názvem přesně vystihuje žánrové zaměření, ale také hlavní téma knihy. Tím je závislost na alkoholu a snaha postavit se zpět na vlastní nohy. Tedy na nohy střízlivé, jež hrdinku povedou jistým krokem na cestě k vyrovnanějšímu já. Pravidelní čtenáři stejnojmenného blogu – a že jich je! – jsou již několik měsíců svědky odhodlaného boje mladé ženy, matky a manželky se závislostí. Jak se to přihodilo, že se dostala až na samé dno? A jak se z toho dna dostala? 

Na tyto otázky blogerka odpovídá svou upřímnou, autentickou, intimní zpovědí, kde si nebere servítky vůči sobě ani svému nejbližšímu okolí. Pojmenovává příčiny, které pravděpodobně stály na počátku jejího pití, ať jsou to jisté genetické dispozice, prohýřené noci v útlém mládí a zejména komplikované osobní vztahy. Ty jsou samotným jádrem retrospektivního vyprávění. Časté spory s manželem a jeho rodinou jsou důvodem a zároveň pak i důsledkem ženina pití. Je to zkrátka takový začarovaný kruh. Vždy když už to vypadá, že to je na dobré cestě, že má autorka vhodné podmínky na to s pitím přestat, se její vůle zlomí a je znovu na startovní čáře. Člověk neznalý problematiky závislosti se může podivovat nad tím, že ani mateřství nebylo dostatečně silným impulzem a motivací k léčbě. Alespoň první roky ne. Nicméně autorčiny vzpomínky potvrzují známý fakt, že závislý člověk v sobě musí objevit obrovskou vnitřní sílu a vůli se svou situací něco dělat. Tak se stalo i v případě Michaely Duffkové. A právě proto jsou její příspěvky na blogu tolik čtené a kladně přijímané. 

Pokud však očekáváte, že se Zápisník alkoholičky podrobněji zabývá vztahem závislé matky a jejího dítěte, budete zklamáni. O dcerce se sice autorka zmiňuje, ale přesto je příběh zejména o ženě alkoholičce ve vztahu k sobě samé. Dělá to na mě takový dojem, jako by blogerka chtěla dítě ochránit, respektive i sama sebe před výčitkami svědomí. Nicméně i tak je text velmi upřímný, syrový, místy snad jednostranně kritický a sebelítostivý. 

Spisovatelka se nám představuje hned v několika životních rolích –  jako cílevědomá žena realizující se v práci, manželka, matka, ale v neposlední řadě i sestra a dcera. Zejména vztah s otcem je komplikovaný, v příběhu stěžejní a hodně bolestivý. A nutno říct, že jako téma čtenářsky opravdu silný. Vážím si upřímnosti a otevřenosti, s jakou je zde popsáno jedno velké životní drama.   

Text v sobě spojuje vzpomínkové vyprávění, pasáže z deníku a zápisky na blogu. Zejména na začátku knihy se proto některé popisované události opakují, spíše než to mi ale při čtení vadilo vypravěččino zacyklení se při popisech manželských problémů. Nechci zlehčovat či zpochybňovat popisované partnerské spory, ostatně jedná se o autobiografii, a tedy pravděpodobně nezcenzurovanou skutečnost. Nicméně pro účely vydání knihy by nebylo na škodu do kompozice knihy více zasáhnout, aby se tolik neopakovaly situace, myšlenky a kniha nepůsobila jak dějově překombinovaný román pro ženy. Jednoduše z toho šlo vytěžit literárně více. 

Jazyková stránka a styl autorky koresponduje s tím, pro jaké účely texty vznikaly. Spisovatelka si jistě nekladla žádné vyšší umělecké ambice, ostatně sama v knize zmiňuje, jak byla překvapená, když se dozvěděla o nominaci svého blogu na cenu Magnesia Litera. Srozumitelná, přístupná, čtivá forma textů jsou spolu s autorčinou upřímností a jejím entuziasmem ve snaze pomoci jiným závislým příčinou obliby jejího facebookového blogu. Když se však tyto statusy spojí v jeden celek, jak se to stalo v případě knihy Zápisník alkoholičky, dějová dynamičnost a tematická naléhavost se rozmělní v táhlou litanii. 

Zápisník alkoholičky je osobním svědectvím, které má rozhodně sílu oslovit zejména čtenáře mající za sebou osobní zkušenost se závislostí, ať už z pozice pacienta, či jemu blízkého člověka. Pro mě byly velmi zajímavé pasáže popisující průběh stacionární léčby a poslední kapitoly knihy, kde je věnován prostor blogerčině dnešní záslužné práci při budování centra Alkos. Oceňuji také přidání závěrečných textů na konci knihy, jejichž autory jsou Michaelini nejbližší a které přinášejí objektivní aspkekt.   

Protože má tento titul více rovin a tematických přesahů, nelze čtenářskou cílovou skupinu jednoznačně specifikovat. Zkrátka jedná se o skutečný životní příběh, který je podán velmi upřímně a bez příkras, přináší silné životní ponaučení a možná i motivaci začít něco dělat se svým problémem s alkoholem.

   
Poslední sklenička… dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera.
Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky


Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2020
Žánr: autobiografie
Počet stran: 248
Formát: epub  







Komentáře