Recenze: PĚT ROČNÍCH OBDOBÍ (Jiří Klečka)

Svět, kde se tvrdá realita střetává se sny, aneb, „terapie smutkem“



Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.cz

Palmknihy na FB

Chci zakoupit tento titul


Jiří Klečka, ostravský rodák, pracuje jako manažer kvality a od roku 2018 vystupuje jako řečník projektu Atmosféra Ostrava. V recenzi nabízíme pohled na jeho zatím jediný román Pět ročních období


Pojďme se tedy podívat na román, který překvapí jak neotřele zpracovaným námětem, tak i naprosto dokonalou grafickou úpravou a obálkou, souznící s celkovou snovou a melancholickou atmosférou. Seznámení s hlavním hrdinou je velmi smutné. Filipovi zemřela manželka Sylvie, kterou nesmírně miloval. Zůstala mu po ní pětiletá dcerka a několik kreseb k příběhu, jež mladá žena nestihla dokončit kvůli nemoci. Filip zjistil, že přáním Sylvie bylo, aby malé Julii vyprávěl poslední epizodu o sovím bojovníkovi Kuliočkovi ze série, již si zamilovaly všechny děti. Filip má před sebou těžký úkol, vůbec netuší, jak Kuliočkův příběh pojmout. Nemá k dispozici žádný text ani nápovědu. Jak tedy nejlépe dokončit to, co jeho žena začala? Je to o to těžší, že autorem historek je Sylviin kolega Patrik, který si na zbylé obrázky začne dělat nároky a uchyluje se k zoufale vyznívajícímu vydírání. Do mollového podtónu se vkrádá motiv téměř detektivní, autor se nebojí zabrousit ani do žánru fantasy a pojmout ho netradičním způsobem. Zdánlivě nesourodá témata tak dávají dohromady počin, po němž sáhnou spíše náročnější čtenáři a ti, kteří se nebojí překonávat knižní výzvy a jsou schopni kráčet napříč žánry.


Mlčky se na sebe díváme, po chvíli mi dochází, že čeká, až se budu ptát.
„Co je to?“ zeptám se tedy a ukážu prstem na její poklad. „Příběh,” odpoví. „Poslední příběh, který tu máma nechala.“ (str. 58/59)

Mnoho čtenářů bude mít možná problém s tím, jak k příběhu přistupovat. Je totiž trochu jiný než většina podobně laděných románů. Autor si pohrává s dějovými liniemi, skutečnost se prolíná se světem fantazie, stejně jako současnost s minulostí. Spolu s Filipem tak znovu prožijete příběh jedné velké lásky a zjistíte, kam je člověk ochoten zajít, miluje-li doslova až za hrob

Pět ročních období je ekvivalentem pěti fází smutku, kterými si musí projít každý truchlící. Tím, že se část děje dostává do jiné reality, nabírá román jiný rozměr. Je to poměrně neotřelé a originální, protože s klasickým fantasy žánrem to nemá nic společného, výprava za Kuliočkou Filipa dostává do snových světů, v nichž se setká dokonce i se svou zemřelou ženou. Pokud přemýšlíte racionálně, stojíte nohama pevně na zemi a myšlenky na jiné světy si nepřipouštíte ani ve snu, budete zklamáni. Naopak, čtenáři oplývající fantazií, stejně jako ti, kteří věří, že útěchu i naději mohou hledat „někde jinde“, se tomuto úniku mimo realitu divit nebudou. Vlastně se mi toto pojetí velmi líbilo, zaujalo mě a beru ho jako možnost, jak se lze vyrovnat se smrtí.

Hlavní a stěžejní postavou, kolem níž se děj točí, je Filip. Muž oddaný rodině, milující manžel a otec, který jako věrný rytíř plní odkaz své ženy. Přáli byste si takového člověka mít po svém boku, zároveň vás jeho dokonalost tak trochu děsí. K Filipovi patří dcera Julie, na kterou smrtí matky dolehla tíha celého světa. Nevím, zda to byl záměr, ale celkově její postava působila mnohem vyspěleji, než by se na pětileté děvčátko slušelo. A co Sylvie? Jaká byla? I když už nežije, díky průletům do minulosti máme možnost poznat i ji, nadanou malířku, energickou ženu, toužící měnit svět a lidi v něm. 

Použítí ich-formy ve vyprávění dodává příběhu emotivnost a naléhavost. Autor je empatický a věrně se vžívá do nelehké Filipovy situace. Pět ročních období poukazuje na to, jak fungují vztahy v rodině, zjizvené ztrátou blízké osoby, a jak důležitá je role rodičovská. Prostě a jasně řečeno – rodina je nejvíc. A nemusí to nutně být pokrevní příbuzní, kteří mohou podat pomocnou ruku, Filip se o tom přesvědčí, když po Sylviině smrti přijede Dáša, její sestra, a zároveň co se povahových vlastností týče, pravý opak. Právě ona bude vdovci nejvíc nápomocna při plnění jeho mise.

Jiřímu Klečkovi se podařilo zachytit melancholickou, místy i ponurou atmosféru, jíž je celý příběh prodchnut. Smutek, bezmoc, lítost, odhodlání, to je jen zlomek ze škály pocitů a nálad, jež prožívá Filip a jeho blízcí a které během čtení mohou zapůsobit i na vás.

Tento titul nebude nikdy patřit mezi ty mainstreamové, o nichž slyšíte na každém kroku.  Jedná se sice o autorovu prvotinu, ale po literární stránce velmi zdařilou. Melancholicky laděná, dá se říct „ryze podzimní“ próza, zaujme spíše přemýšlivé čtenáře, kteří si rádi kladou otázky a zajímá je téma vyrovnávání se se zármutkem.


Anotace:
"Někdy musíme něco ztratit, abychom nalezli, co jsme nehledali..."
Příběh Filipa začíná tam, kde jiné životní příběhy končí. Stojí s pětiletou dcerou nad hrobem své ženy Sylvie, která mu byla vším. Proslula jako ilustrátorka dětských knih se sovím bojovníkem Kuliočkou. Během náhlé nemoci začala pracovat na kresbách k dalšímu příběhu, který ale nestihla dokončit. Jak Filip postupně zjišťuje, Sylvie si přála, aby právě tento poslední příběh vyprávěl jejich malé dcerce. Problém je, že za sebou nezanechala ani písmenko textu.

Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 2019
Žánr: román
Počet stran: 456
Formát: epub, pdf, mobi






Žádné komentáře:

Okomentovat