Recenze: BARÁK (Alžběta Bublanová)

Literárně zdařilá sonda do mysli stárnoucí ženy

Za recenzní výtisk děkuji autorce Alžbětě Bublanové.

Zakoupit knihu Barák.

Alžběta Bublanová je oceňovanou mladou českou prozaičkou. Na dráhu spisovatelky se připravovala již během svých studií na Literární akademii Josefa Škvoreckého, kde také začala se psaním povídek. V roce 2012 získala za svou prvotinu, povídkovou knihu Čtyři stěny, ocenění Máchova růže. Do dnešního dne vydala čtyři knihy, jejichž témata se dotýkají každodenních problémů člověka a mezilidských vztahů. Nejnovější kniha Alžběty Bublanové Barák je prozaický počin hodný pozornosti čtenáře, který vyhledává kvalitní českou psychologickou a společenskou literaturu.

Alžběta Bublanová se v psychologicky laděné próze Barák prostřednictvím autorské stylizace plně noří do vnitřního světa stárnoucí ženy – vdovy, matky, zvědavé sousedky – a vystavuje svět plný úvah, představ, vzpomínek, obav a nadějí. Má člověk na prahu šedesátky nárok na životní sny? Může tyto sny proměnit ve skutečnost?

Kniha je jedním mohutným proudem hrdinčiných myšlenek, vnější realita se prolíná s fantazií, vtíravé myšlenky a nepodložené domněnky útočí na zdravý lidský rozum. Pocity skepse se střídají s chvilkovými záblesky optimismu a chuti do života. Do života, který není nutné na prahu stáří „zabalit“. Kromě tématu stárnutí se autorka zaměřuje na zachycení křehkého vztahu mezi rodičem a jeho dospělým potomkem zmítaným životními problémy.

Hrdinka, jejíž jméno se nedovídáme, žije v obytném domě v nejmenovaném městě. Vlastně nežije, je jen pozorovatelkou životů ostatních. Lidé okolo ní, zejména sousedi, se stávají herci v jejích myšlenkových divadelních představeních. Kdo je elegantní muž v kavárně? Co si o ní myslí? Kam večer odchází mladý soused? Takové a podobné úvahy se vtírají do hrdinčiny mysli, ona se jimi nechává strhnout a čtenář se zaujetím sleduje, co může upovídaná mysl staré dámy vykonstruovat za fabulace. Jakoby žena chtěla utéct před skutečným životem, před strachem o dceru, před nejistou budoucností.

Sousedka pozorovatelka si v mysli vystavuje charaktery lidí okolo sebe, mnohdy je nepřiměřeně kritická, mnohdy naopak přehnaně naivní. Zajímavé, jak autorka pracuje se jmény postav. Většina jejích sousedů je v jejím podání „bezejmenných“, označuje je ukazovacími zájmeny: ta mladá, co bydlí dole, což opět vypovídá o kontrastu reality a ženiných představ. Hrdinka totiž ani nezná jména sousedů, přesto přesně „ví“, co právě dělají, o čem přemýšlí, co plánují. Ze snů ji pak vytrhává skutečná manifestace života v podobě maléru, do kterého se dostává její dcera. Muž, který jim přináší problémy, dostává jméno, a to přímo jeho domácí podobu. A tím se opět projevuje naivita ženy, která si nechce připustit, že naděje, která v podobě „Pavlíka“ do života její dcery vstoupila, by byla uzavřena v policejních poutech. Pavlík se totiž vlastní vinou dostane do velkých problémů a s ním i hrdinčina dcera, bývalá alkoholička. 

Události, které do života hrdinky vstupují s příchodem vysněného budoucího zetě, jsou jedinou reálnou zápletkou knihy. Většina událostí popisovaných v knize jsou vlastně jen konstrukty ženiných představ a obrazy jejích vzpomínek. Přesto se autorce daří udržet čtenářovu pozornost. Díky přirozenému, nevyumělkovanému jazykovému projevu se do stárnoucí ženy dokážeme vcítit, prožívat s ní její obavy a dovolit optimistickým snům, aby alespoň na chvíli zahnaly realitu nudné každodennosti. Stáváme se svědky hrdinčiny sebeanalýzy, jako bychom byli psychoterapeuti a pročítali před pravidelným sezením její zápisky z deníčku vedeného pro terapeutické účely. Kromě čtivého, vyzrálého stylu se spisovatelka Alžběta Bublanová projevuje jako empatická a přemýšlivá pozorovatelka lidí, jejich charakterů a pocitů. 

Stáří. Stáří, které je všude. Nejen ve vráskách. Třeba v těch žilkách, které tam ještě před deseti lety nebyly. Jak dlouho už nejsem ženou, ale pouze starostlivou matkou, divákem, jak to tedy vše dopadne? Vdova. Od té doby, co jsem vdovou, nejsem ženou, tenkrát, po jeho smrti, jsem to přijala bezmyšlenkovitě. Nebyl tu on, přestala jsem existovat jako žena. V tom žalu jsem to brala. Ale proč tak dlouho? (s. 67)

Bohužel opět musím, stejně jako u několika svých předchozích recenzí, upozornit na nekvalitní práci korektora. Pravopisných i typografických chyb v textu zůstalo poměrně dost. Naopak jako velmi zdařilá se mi jeví obálka knihy, která dobře vystihuje téma i celkovou atmosféru příběhu.

Titul Barák doporučuji všem milovníkům společenské a psychologické prózy, kteří hledají kombinaci oddechové literatury a přemýšlivého textu. 


Anotace:
Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo jí a ona prochází proměnou a nachází v sobě opět ženu. Osud zamíchá i se životem její dcery alkoholičky a jednoho z nájemníků tak, že je těžko říct, jak moc můžeme druhé poznat nebo pochopit.

Nakladatelství: Nakladatelství Petr Štengl
Rok vydání: 2019
Žánr: psychologická próza
Počet stran: 152
Vazba: brožovaná 

Žádné komentáře:

Okomentovat