Recenze: PŘÍBĚH – KNIHA BÍLÁ (D. D. Gabrová)

Život jako na houpačce

Za recenzní výtisk děkuji autorce D. D. Gabrové.

Chci zakoupit titul Příběh.


Spisovatelka D. D. Gabrová začala svou knižní prvotinu Příběh psát v sedmačtyřiceti letech. Tak to alespoň uvádí na přebalu knihy. Patří tedy zřejmě k těm typům autorů, kteří ke psaní potřebují „dozrát“ a také si už něco „odžít“. Příběh je inspirován životními zkušenostmi samotné autorky a lidí z jejího okolí. O tom, že titul čtenáře zaujal, svědčí fakt, že s ním autorka uspěla v crowdfundingové kampani na Hithitu.cz.



Pokud si předem nepřečtete anotaci Příběhu, tento román s jednoduchým a do jisté míry tajemným názvem otevíráte se zvědavostí. Zmást vás může už samotná obálka, která je sice originálně výtvarně zpracovaná, ale ilustrace může na první pohled budit dojem, že se jedná o knihu pro děti. Jaké téma tedy Příběh zpracovává? Komu je text primárně určen?

Na začátku knihy se slova ujímá jako vypravěčka příběhu malá holčička. Holčička, jejíž jméno se nedovídáme, jejímaž očima však sledujeme svět a dění kolem ní. Vyvstávají před námi vzpomínky na jedno šťastné, poměrně bezstarostné dětství. Této úvodní části dominuje humoristický tón vyprávění, který se sice vine celým příběhem, ale jak už to tak v životě bývá, s dospíváním hrdinky a jejími prvními životními krizemi je později místy střídán úvahovými pasážemi.

Autorce se podařilo věrně vykreslit vnitřní svět malého dítěte. Často máme pocit, jako bychom četli autentické zápisky z deníku holčičky a později dospívající dívky. Tento dojem umocňuje i jazyková stránka, je zajímavé sledovat, jak se mluva hrdinky v průběhu knihy přirozeně vyvíjí a v tomto případě nabývá na spisovnosti.

S dospíváním hrdinky přichází první životní kotrmelce a pro čtenáře silná, zajímavá témata. Domácí násilí, nefunkční, patologické partnerské vztahy, nesnadný život samoživitelky, snaha najít své místo ve světě, kde nám někdy klacky pod nohy hází nejen okolí, ale často i vlastní mysl. Hodně čtenářů si jistě v knize najde „to své“. Během četby můžeme mít až pocit, že autorka spojila osudy několika lidí v jeden. Tolik postav, které hrdince vstupuje do života, tolik životních změn, psychických pádů a opětovných nalezení sama sebe... Zároveň však často narazíme na pasáže, které se zdají být jakoby navíc, ubírají knize na zajímavosti a místy až nudí. Mám tím na mysli detailní popisy každodennosti, opakování podobných situací, zbytečné dialogy – tedy takové odpočinkové čtení „o ničem“. Textu by jednoznačně prospělo „zeštíhlení“ – pro autora bolestivé proškrtání nadbytečných pasáží.

Stejně jako zpracovaná témata jsou bohatá a rozmanitá i prostředí, v nichž se příběh odehrává. Zejména domov důchodců představuje neuvěřitelně silný literární topos a autorka se úkolu popsat tíživou realitu stárnutí a postupné ztráty vlastního sebeuvědomění zhostila velmi dobře. Pokud nám občas v průběhu četby příběhu přijde hrdinka poněkud naivní, tady nastává jeden z momentů, kdy se projevuje jako neuvěřitelně silná osobnost, kterou časté životní pády posílily.

Autorka při vyprávění neopomíjí reflektovat i společensko-historické pozadí, na němž se děj odehrává. Hrdinka je z generace Husákových dětí a události sametové revoluce ji zastihnou na prahu dospělosti. Tato část knihy je z mého pohledu jedna z nejzajímavějších. Z perspektivy mladé ženy, která měla dosud jiné „starosti“ než se zabývat politikou, se na pár stránkách dozvídáme o společenských otřesech a změnách, které v naší zemi probíhaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Nechápu to. Vždycky jsem si myslela, že v naší zemi je všechno v tom nejlepším pořádku!? Ve škole nás přece učili, že od té doby, co u nás zvítězil komunismus, naše země patří mezi ty nejlepší a nejvyspělejší země na celém světě. Máme mír, práci a spravedlnost pro všechny... Tak k čemu demonstrace proti vládě? Dávám mámě spoustu otázek – chci, ať mi to nějak vysvětlí. Vyhýbavě říká: „Pusť si televizi...“ (str. 83) 

Osobnost hlavní postavy detailně poznáváme díky v textu bohatě zastoupeným úvahám a vnitřním monologům. Jsme svědky duševního zrání, jakési vědomé i nevědomé psychické transformace. Takže tady si přijdou na své i čtenáři knih s duchovní tematikou.

Za úvahu každopádně stojí, jestli toho autorka nechtěla čtenáři naservírovat až moc najednou. Moc postav, dějových zvratů, prostředí... Román obsahuje tolik zajímavých a silných témat, že mi přijde škoda smíchat tyto chuťově různorodé ingredience v jednom literárním hrnci. Po přečtení knihy vlastně nedokážu stručně a jednoduše vyjádřit, o čem Příběh je. Autorka si každopádně pro svou prvotinu vybrala příhodný název. Jedná se opravdu o příběh – o příběh jednoho života, nebo tedy spíš jeho podstatné části. Je to natolik zajímavý a netypický text, že si jej určitě plánuji přečíst znovu.

Velmi osvěžujícím dojmem působí ilustrace, které jsou zastoupeny zejména v první části knihy, a to v podobě černobílých dětských kreseb. Za zmínku stojí opravdu půvabný a výrazný obrázek na obálce, jehož autorkou je, jak uvádí spisovatelka, dětská „malířka“.

Podobně jako u jiných knih vydaných samonákladem je i tady patrná absence pečlivé odborné redakční práce, což se projevuje jak u zmíněných nadbytečných pasáží, tak u pokulhávající nebo možná úplně chybějící korektury. Přestože text nepřekypuje hrubkami, jak tomu často u samonákladů bývá, narazíte na poměrně velké množství interpunkčních chyb. Co mně vadilo mnohem více než chybějící nebo nadbytečné čárky, však bylo extrémně časté používání tří teček, a to na místech, kde to není vůbec potřeba. Než jsem si zvykla, vyloženě mě to při čtení vizuálně rušilo. Dalším typografickým přešlapem je z mého pohledu používání zdvojených interpunkčních znamének, otazník vedle vykřičníku bych ještě pochopila u citací zápisků z deníků nebo dopisů. Zajímavým faktem je, že autorka se rozhodla text nečlenit na kapitoly či části. Předěly v ději jsou naznačeny jen pomocí graficky oddělených odstavců.

Kniha Příběh zaujme především čtenářky ve středním věku, ty se totiž mohou s hrdinkou ztotožnit. Stejně jako ona prožily dětství v době normalizace, mají díky životním zkušenostem jistý nadhled a ví, že každý psychický pád otevírá dveře novým výzvám a přináší příležitost ke změně, ať už vnější, nebo změně prožívání a životního postoje.


Anotace:
Román Příběh líčí důvěrným a zároveň velmi prostým způsobem životní peripetie ženy z generace Husákových dětí, se všemi jejími vzlety i bolestnými pády od její první vzpomínky, až do současnosti. Laskavě a humorně vypráví o okamžicích lidského štěstí i neštěstí, o hledání odpovědí na důležité otázky, o ceně a síle přátelství, lásky a humorného nadhledu, o nalezení sama sebe i o tom, že ke skutečnému štěstí nakonec stačí tak málo – jen chtít, otevřít oči, věřit si, snít a nikdy se nevzdat.

Přijměte přátelské pozvání a pojďte se projít bezstarostným dětstvím, pobavit četnými úskalími dospívání, prožijte nečekané životní události i promarněné šance, znovuzrození z popela, nechte se strhnout nezapomenutelně krásnými i bolestnými zážitky, ve kterých hrdinka Příběhu postupně dozrává v sebevědomou ženu, partnerku a matku. A kdo ví? Možná zjistíte, že tahle úsměvná kniha je tak trochu i o Vás...


Nakladatelství: vydáno samonákladem
Rok vydání: 2019
Žánr: společenský román
Počet stran: 326
Vazba: pevná




Žádné komentáře:

Okomentovat