Recenze: POHÁDKY Z DRUHÉHO BŘEHU (Kateřina Lindnerová Mudroňová)

Pohádkové pohlazení po (ne)dětské duši

Za recenzní výtisk děkuji autorce Kateřině Lindnerové Mudroňové.

Zakoupit knihu Pohádky z druhého břehu.


Kateřina Lindnerová Mudroňová, mladá česká spisovatelka, vystudovala obor Biofyzika a chemická fyzika na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Píše především pohádky a fantasy povídky. Její knižní debut Pohádky z druhého břehu vydalo v roce 2019 nakladatelství Klika.


Pohádky z druhého břehu jsou souborem jedenácti krátkých příběhů, které vezmou čtenáře na výlet na jednu venkovskou farmu, kde zvířata prožívají své osudy, sní své sny a přemýšlejí o světě kolem sebe. Kromě společného prostředí jsou pohádky propojeny svými tématy a jednotícím symbolem „druhého břehu“ – ideálního, vysněného místa, jakéhosi zvířecího ráje.

Hrdiny jednotlivých krátkých příběhů jsou personifikovaná zvířata, jejichž poklidný život, kladné vlastnosti a vzájemné vztahy plné respektu by měly být vzorem pro nás lidi. Slepice, prasata, krávy, psi či kočky si na rozdíl od mnohých z nás umí vychutnat sílu přítomného okamžiku, zastavit se a vnímat krásu přírody, dovolit svým snům, aby je unášely do světa fantazie. 

V každé pohádce se do role hlavního hrdiny dostává jiné zvíře. V první, nazvané Kde kohouti dávají dobrou noc, jsou to mladé zvídavé slepice, které touží poodkrýt záhadu krásného zpěvu znějícího z druhého břehu řeky. V pohádce O lišce a vlkovi se na základě dialogu mezi ochočeným a volně žijícím zvířetem dostáváme k úvaze, co je důležitější – zda svoboda, nebo blahobyt. Tady si možná čtenář vzpomene na La Fonteinovu bajku Vlk a pes. Co se stane s duší profesora, která po smrti putuje na druhý břeh, se dozvídáme v příběhu Profesor a prasata. O tom, že pevné přátelské pouto může vzniknout i mezi beránky a štěnětem, nás přesvědčí Strašidelný příběh o Prasákovi Joeovi. Co takhle popustit uzdu fantazii a společně s telaty si při četbě Cesty na Měsíc představit, že kdesi daleko ve vesmíru žijí víly a skřítci, kteří vymýšlejí sny? 

V několika příbězích aktivně vstupuje do světa zvířat člověk. Jedná se zejména o malého chlapce Medarda, který nedokáže mluvit s lidmi, ale zato se umí napojit na mysl telete či psa a vést s nimi dialog. Příběh O Malém princi vypráví mimo jiné o silném mateřském poutu a je jedním z nejdojemnějších. O setkání handicapovaného chlapce s inteligentními čuníky se dočítáme v pohádce Mezi námi prasaty. Pes jako věrný přítel člověka – téma, které autorka rozvíjí v příběhu Charlie Plyšové srdce. Selátko, které je nadanou malířkou? Proč ne. Představuje se Pigcasso a její štetec. Fascinace světlem je příznačná pro kocoura Algermona, který je hrdinou pohádky Světlo kočičí. Knihu uzavírá Vánoční příběh o druhém břehu, v němž maminka myš citlivě rozebírá se svými potomky téma smrti.

Každá pohádka má jen pár stránek, ale i na tak malém prostoru dokázala autorka rozvinout zajímavá, silná témata, příběhy okořenit krásnými, lyricky silnými popisy prostředí a u čtenáře vzbudit emoce. Přestože je tato pohádková kniha určena spíše „starším“ čtenářům – odrostlým dětem a dospělým –,  mnohé příběhy jsou podle mě vhodné jako základ pro diskuzi rodičů s malými dětmi o životních hodnotách, o úctě k přírodě a o „životě na druhém břehu“. Vysvětlení, které autorka dětským čtenářům předkládá o tom, co se děje s duší lidí a zvířat po smrti, je velmi originální a rozjede představivost na plné obrátky. I přes některá vážnější témata je kniha plná optimismu, naděje, světla a slunce, které je motivem ozařujícím takřka každou stránku. 

Před ním se vznášely stovky světlušek. Poletovaly před ním, usedaly na listy stromů a zvolna klesaly do měkkého mechu. Vůně lesa pronikala vším, polechtala kocoura v nose, objala ho a dokreslila svou opojností nádherný tanec světlušek. (str. 44)

Jediné, co bych snad mohla knize vytknout, je krátký rozsah. Pohádky jsou návykové a já chci víc! V poslední době jsem přečetla několik knih pro děti, které mi svým originálním námětem a zejména pak krásným, bohatým jazykem vyrazily dech. A tato kniha je bezpochyby jedna z nich. Jednoznačně ji doporučuji milovníkům Malého prince nebo pohádek Oscara Wilda, tedy knih, které nás lákají do snových dálek, okouzlují krásnými metaforami a ke kterým se opakovaně vracíme, někdy během celého života, abychom v nich objevili dosud skryté myšlenky.


Anotace:
Kdykoli se podíváte na druhý břeh řeky, budete vědět, že tam někde v dálce je prase, které sní o západu slunce nad mořem. Že na střeše z vlnitého plechu spí kocour, který se zamiloval do světla. Anebo že u velké dřevěné ohrady sedává štěně a dva beránci, kteří si po večerech vyprávějí strašidelné příběhy.

Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2019
Žánr: pohádkové příběhy
Počet stran: 56
Vazba: pevná


Žádné komentáře:

Okomentovat