Recenze: PŘÍBĚH O ZTRACENÉ CESTĚ (Olga Chmurovičová)

Dobrodružné fantasy ze světa elfů skrývajícího se před lidmi

„Lidé se většinou nedají chápat,” poznamenal Vart. „Většinou. Musíš to přijmout jako fakt.“ (str. 50)


Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství KKknihy.cz
Chci zakoupit e-knihu Příběh o ztracené cestě


Autorka fantasy e-knihy Příběh o ztracené cestě Olga Chmurovičová o sobě tvrdí, že se pro ni knihy staly již v útlém dětství doslova drogou. Kromě telefonního seznamu a dívčích románů prý přečetla téměř vše. A je to znát hned, jakmile otevřete její román a začtete se do prvních řádků.
Ležel přitisknutý ke skále, v ruce chvějící se prak, a opatrně vyhlížel dolů. Srdce mu zběsile bilo. (str. 4)

Tak začíná dobrodružný příběh ze světa elfů. Hlavní protagonista Daerr, mladý elf, touží poznat svět za hranicemi svého domova. Jak to vypadá v zemi nikoho nebo alespoň za její hranicí? A jak vypadá země lidí tam nahoře, nad hladinou oceánu, do jehož hlubin se většina elfů před lidmi skryla? Daerr váhá, zda jsou lidé skutečně tak nebezpeční, jak se o nich říká. Tolik o nich slyšel. Naučili ho i svůj jazyk. Je velmi zvědavý a jeho zvědavost ho málem stojí život. Zároveň však způsobuje, že se kola osudu roztáčejí. Moudří staří elfové dochází k přesvědčení, že je nejvyšší čas, a to nejen pro Daerra, ale i ale i samotné elfy, aby se vydali na cestu do země lidí. Ve skalách tam stále ještě přebývá několik elfů, kteří těží vzácnou surovinu. Právě o ni se kvůli chamtivosti a lidské povaze bojí. Proto již po řadu let hledají Ztracenou cestu... 

Téměř celý příběh je vyprávěn v er-formě. Na své si v malé míře přijde ale také ten, kdo má rád ich-formu. Autorka totiž některé myšlenky jednotlivých postav považovala za tak důležité pro zvýraznění jejich pocitů a prožitků, že jim vymezila svůj prostor v podobě textu psaného kurzívou. 

Krakatice, opět šedá, mířila směrem k nim. Daerr s úžasem sledoval ladné a nenucené pohyby tak obrovského a mocného tvora a srdce mu sevřela úzkost. Nic jsem neviděl, pomyslel si, ani záchvěv vody jsem necítil. Ani bych si jí nevšiml, nebýt Varta a ostatních. (str. 42)

Kromě Daerra samozřejmě vystupuje v románu mnoho dalších elfů. Množství postav ale příběh nijak nekomplikuje, naopak se díky postupně vystavěnému ději a uvedení do problému čtenář postupně lehce zorientuje. Orientace je možná také díky nevšedním jménům: Vart, Akka, Linu, Niamo, Bynne, Kirt atd.  Protože se první polovina příběhu odehrává v hlubinách oceánu, nechybí tady kromě smrtonošů a trollů ani krakatice, žraloci či medúzy. Celý podooceánský svět je popsán jednoduše a s vnímavostí pro jeho krásu i fungování. Stejně tak citlivě je zobrazena příroda ve světě lidí. To všechno dohromady dává prostor mnoha dobrodružstvím při putování ze země elfů přes zemi nikoho do země lidí. Jen co si čtenář vydechne nad tím, že hrdinové vyvázli ze spáru trolla, už je tu krakatice a boj o život začíná nanovo. Epické drama zajímavé i dechberoucí, ale místy může být pro někoho akce až přespříliš. Dobrodružné části autorka vyvažuje laskavým humorem v rozhovorech mezi jednotlivými postavami, které se často a rády dobírají.

V druhé polovině knihy dochází ke změně, místo krakatic a žraloků přichází člověk a jeho různé tváře i povahy. Člověk, který ale stejně jako podmořské příšery vrhá elfy do dalších dramat a boje o život. To vše s mnohdy filozofickým a cíleným přesahem, který ve čtenáři může zanechat mnoho zamyšlení a otázek, nikoliv však o elfech, ale právě o nás lidech.

Tolik věcí je už naučil.Chování všech zvířat bylo poměrně předvídatelné. Orli, medvědi, smrtonoši, trollové loví stále stejným způsobem už po staletí. Stačilo poznat jejich zvyky a znalosti správně využít. Nebylo až tak obtížné vyhnout se s trochou pozornosti a štěstí útokům. Ale s lidmi to bylo jiné. Jejich chování neprozrazovalo příliš. Všichni elfové znali lidskou řeč, aby mohli lépe rozpoznat jejich úmysly, ale i tak to bylo obtížné. To, co lidé řekli, a jak se nakonec zachovali, bylo mnohdy odlišné jak den a noc. (str. 73)

Tomu také odpovídá závěr, který si nijak nehraje na happyend. Ten je naopak střízlivým uchopením reality, a to i přesto, že jsme právě dočetli fantasy knihu. Titulu chybí číslování stran, orientujete se dle procent nebo sledováním čísla stránek pomocí rolovací lišty. 

Příběh o ztracené cestě bych doporučila všem čtenářům, kteří si chtějí oddechnout u čtivého fantasy, které v sobě nese kromě dobrodružství také nezanedbatelné poselství o dobru a zlu přesahující až do našeho světa a do našich svědomí. Hlavně pak mladší generace by mohla v příběhu najít a načerpat vzory chování se smyslem pro spravedlnost, samostatnost i spolupráci a přátelství. 

Knižní obálka může být pro mnohé velkým překvapením. Ilustrace zachycuje ponurou scenérii cesty zasypané listím, přestože se děj týká něčeho zcela jiného.  To vše v žlutavém nádechu připomínajícím spíše podzim. Kdo je čtenářem duchovní literatury, mohl by se díky této obálce a vlastně i názvu knihy snadno domnívat, že právě sahá po literatuře duchovní, a ne po fantasy.

Recenzentka: Lenka Klemšová


Anotace:
Napadlo vás někdy, proč se v lidských bájích všech civilizací a dob objevují postavy víl, čarodějů, nymf a vodníků? Kam se poděli všichni ti skřítci a permoníci, kteří našim prapředkům tu a tam zkřížili cestu? Kde jsou obři a trollové, draci a mořští hadi? Žili snad kdysi nebo fantazie lidí všech kultur jednoduše nemá hranic? Proč jsou si ty příběhy ale tak podobné?
Pojďme se vydat do světa oněch prastarých bytostí, do světa úzkostlivě skrývaného lidským zrakům. Podívejme se na jejich tajuplný život očima mladého elfa, prožijme s ním jeho nelehký výcvik a vydejme se s ním na strastiplnou cestu, kterou stejně jako tisíce jiných před ním musel podstoupit ve snaze zachránit svůj rod. Na cestu, na konci které se bude muset chtě nechtě spojit s tím, koho se nejvíc obává. S člověkem.

Nakladatelství: Kknihy.cz
Rok vydání: 2018
Žánr: Dobrodružné fantasy
Počet stran: 343
Formáty: EPUB, MOBI, PDF





Žádné komentáře:

Okomentovat