Narozeninová kočka je audio a interaktivní haptická kniha i pro nevidomé děti, kterou vydala autorka dětských příběhů Markéta Vítková. První část rozhovoru jste si již měli možnost přečíst, nyní vám nabízíme další podstatné informace.
Část výtisků byla věnována projektu Světluška, jejímž posláním je pomoc nevidomým. Spolupracujete s tímto projektem? Byla z jeho strany podpora pro vaši činnost?
Se Světluškou spolupracuji již delší dobu. Na začátku spolupráce jsem je oslovila s tím, zda by nepodpořili vznik původní, klasické verze Narozeninové kočky a sérii besed pro školy a školky o tom, jaké to je být nevidomý. Na oplátku jsem se zavázala, že z každé prodané knihy pošlu Světlušce domluvenou částku.
Na tuto spolupráci jsem chtěla navázat. Nabídla jsem Světlušce, že jim věnuji část výtisků nové verze knihy. V prosinci minulého roku došlo k předání. Světluška výtisky věnuje zrakovým terapeutkám v raných péčích a školám, které pomáhají dětem s těžkým zrakovým postižením trénovat zrak a rozvíjet jemnou motoriku.
A nadále pokračuji v pořádání zážitkových seminářů pro školky, školy, družiny a knihovny. Při nich šířím i jméno a poslání Světlušky.
Je vidno, že jste měla silný tým, který vám ve vydání pomáhal. Dokonce máte i autorské písničky a zvuky, který titul dotvářejí. Jaký to byl pocit právě pro vás, když jste stála u zrodu a mohla jste si v závěru poslechnout výsledek?
Naprosto nepopsatelný. Cítila jsem veliké štěstí a pocit uspokojení, že se přes všechny těžkosti vše povedlo dotáhnout do zdárného konce. Byla jsem pozvaná před křtem do Českého rozhlasu Hradec Králové do živého vysílání na krátký rozhovor. Během něj zazněla ukázka a já si mohla ty samé pocity zopakovat.
Tým, který mne při tvorbě knihy doprovázel, byl opravdu bezvadný. Všichni dali do knihy maximum a za všechny mohu osobně ručit a všichni jsou odborníci v tom, co dělají. Patří jim velké díky z mé strany!
 |
| Zdroj: archiv autorky |
Jste se vším spokojená, nebo máte obavy, že časem se třeba objeví slabá místa, která možná uvidíte jen vy sama?
Jsem s knihou spokojená v maximální možné míře.
Snad u všeho na světě by se ale dalo říct, že by se to dalo vylepšit. Tím, že je kniha dělaná pro dvě různé skupiny, má jinou podobu, než kdyby byla jen pro nevidomé nebo naopak by byla sice o nevidomých, ale byla určena jen pro zrakově zdravé čtenáře. Takže bylo třeba některé věci vybalancovat. A na začátku jsem měla třeba ještě rozsáhlejší plány ohledně interaktivních částí a množství reliéfních obrázků. Limitem však byly finance. I takto byly náklady nesmírné a nebylo možné je ještě navyšovat.
Pracujete s nevidomými? Získala jste nějaké názory přímo od nevidomých čtenářů na svou knihu?
Kromě nevidomého tchána jsem v kontaktu i s několika nevidomými lidmi. Jejich zpětná vazba je pro mne velmi důležitá. A jsem otevřená vůči zpětné vazbě i od dalších čtenářů.
Jeden nevidomý rodič byl například nadšený, že tuto knihu může číst společně se svou dcerou, která vidí.
Zatím získané reakce jsou velmi kladné.
Jak lze přečíst v anotaci, tak kniha přináší spoustu poznatků a zkušeností i pro děti, které vidí. Přibližuje hravou formou svět nevidomých. Takových knih v České republice zřejmě mnoho nevychází, nechala jste se nějakým dílem inspirovat, nebo jste dala čistě na svou intuici, jak knihu sestavit?
Knih pro nevidomé děti vzniká poskrovnu. Je to dáno i tím, že tiskárna pro nevidomé, která zvládá tisk Braillova písma a lisování reliéfních obrázků, je jen jedna v České republice. A má velmi vytíženou kapacitu pravidelnými zakázkami, jako je třeba tisk slepeckého časopisu nebo výroba učebnic pro nevidomé děti. Stává se, že se vyrábí jen jeden výtisk, protože každá škola používá učebnice podle svého výběru. Takže je to náročné.
Knihy pro nevidomé děti spíše vznikají mimo tiskárnu pro nevidomé, z rukou lidí, kteří je vyrábí na základě objednávky. Aby se podpořil vznik hmatových knih, existuje i soutěž Tactus, která má jeden z cílů rozšíření počtu vznikajících titulů. Knihy ze soutěže putují do knihovny hmatových knih a ty nejzdařilejší se dočkají výroby ve větším počtu exemplářů. Mnoho knih v soutěži totiž vzniká právě jen do soutěže a právě jen v jednom kusu. Zapojují se do ní často studenti pedagogických škol.
Ale jak jsem říkala v úvodu, moje kniha není jen pro nevidomé. Je dělaná pro dvě skupiny čtenářů zároveň – jednak pro zrakově postižené děti, ale za druhé i pro všechny ostatní děti. Má tyto dva světy spojit a v tom je unikátní.
Na takové knize ještě v tiskárně nespolupracovali. A zpočátku jsem narážela i na nedůvěru, zda jsem si nevymyslela něco nerealizovatelného. Byl to tedy čistě můj nápad a nápady lidí z realizačního týmu. Nejvíce jsem podobu hmatové knihy řešila s grafičkou Zorou Sokolovou a na počátku při vytváření idey knihy s Emou Zámečníkovou.
 |
| Zdroj: archiv autorky |
V příběhu Narozeninová kočka vystupují jako postavy vaše děti i dědeček. Jaké to pro ně je – stát se hrdiny knihy, která se objevuje v knihovničkách dětí i dospělých?
Dědu a babičku to asi na začátku překvapilo, o čem bude moje další kniha. A aby souhlasili s použitím svých fotek do koláží v knize, jsem je musela nějakou chvíli přemlouvat. Vysvětlila jsem jim, že je to pro mne velmi osobní kniha, a pokud použiji neznámé osoby, ztratí mnoho své energie.
Kluci to brali úplně jinak. Myslím, že byli po počáteční rozpačitosti při poslechu nahraného příběhu hrdí. Zpočátku to pro ně bylo zvláštní. Sice to věděli už i u původní verze, že je to kniha o nich, ale přece jen pak bylo něco jiného, poslouchat Jana Bílka, jak vyslovuje jejich jména. Museli si na skutečnost, že se to opravdu mluví přímo o nich, zvyknout.
Komentáře
Okomentovat