Recenze: VOŇAVÉ (NA)DĚLENÍ (Blanka Hošková)

Zdravý způsob života a voňavá káva k tomu

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.

Chci zakoupit knihu Voňavé (na)dělení.

Autorka Blanka Hošková je na našem portále stálicí. Již dříve jste si mohli přečíst recenze knih Kamilenky, Zlato(v)lásky, Horko domácího krbu a Dietnikum. Dnes vám přinášíme článek k titulu Voňavé (na)dělení, který vyšel v nakladatelství Jota v roce 2016.

Být nezaměstnaným není žádná výhra. To může potvrdit každý, kdo se někdy ocitl na úřadu práce, ať už k tomu měl jakýkoliv důvod. Hlavní hrdinka Saša usoudila, že už má dost šéfa, který neumí ani otevřít přílohu v e-mailu. A tak po šesti letech odešla, aby našla nejen novou práci, ale také sama sebe. Pustila se do toho všeho s elánem, ale ouha. Ono najednou žádná pracovní nabídka nebyla.

Autorka v příběhu vystihla veškeré emoce, které zmítaly Sašou během období, kdy byla bez práce –nejprve počáteční euforie z nabyté svobody, moře času a nezávislost. Postupně se však objevovaly pocity méněcennosti, zbytečnosti či letargie. 

Blanka Hošková píše o úplně obyčejných ženách, které můžete znát  ze svého okolí. Klidně to může být i vaše sousedka nebo kamarádka. Všechny hlavní hrdinky si na nic nehrají, jsou přirozené, mateřské a obětavé. Mají sice pár kilo navíc, starostí nad hlavu, ale přesto víte, se na ně můžete spolehnout. Přesně taková je i Saša. Je jí něco málo přes čtyřicet, má dva dospělé syny a je singl. Má nadváhu, ale nějak nebyl čas takovou věci řešit. Až teď. Až když je bez práce.

„Dobrý den, pojďte, pojďte,“ vedla mě mladá žena prostornou chodbou. Zavedla mě do třídy, kde bylo snad dalších čtyřicet žen. No, žen. Modelek. Dvacetiletých dívek. Vyšších než já, zdůrazňujících svoji výšku vysokými podpatky. Většina z nich dávala na odiv svá štíhlá stehna, v punčocháčích tělové barvy a ty z nich, které měly krátké řasy, si jednoduše skočily den před výběrovým řízením nechat nalepit náhradní. Seděly na přidělených školních židlích. Narovnané, sebevědomé, s nohou přes nohu a s hlavou v oblacích. 

„Prosím, zde si sedněte,“ ukázala mi žena a odcupitala zpět chodbou. Chtěla jsem se otřepat, abych ze sebe setřásla všechny ty pohledy, které na mne ulpěly. Věděla jsem, že jsou zvědavé, posměšné a pohrdlivé. (str. 86)

Příběh ovšem není tragický, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je také o energii, hybné síle a touze něco dokázat. Saša je snadno uvěřitelná a reálná postava. Je vykreslena tak, aby se s ní ztotožnila velká část žen. 

Autorka se také věnuje zdravému stravování. Tady se však Blanka Hošková dopustila omylu. Zkušení (ale i začínající) celiaci určitě poznají, že špalda patří mezi lepkovou potravinu. Tady je však označena jako vhodná surovina.

Název knihy čtenář pochopí v průběhu čtení a nechci prozrazovat, co se za jménem skrývá. Připravila bych čtenáře o překvapení.

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Saši. Je plný dialogů, jak vtipných, tak i těch smutných, ale převládají veselejší věci. Titul má sympatický formát a také díky menšímu počtu stran bude Voňavé (na)dělení rychlou jednohubkou.

Kniha patří do odpočinkové literatury a potěší převážně zralejší čtenářky, které se na svět dívají přece jen zkušenějším zrakem. K oddechovému žánru patří láska, ale v tomto titulu se partnerské lásky ze Sašiny strany nedočkáte. Účelem příběhu romantika není, ale má za úkol inspirovat či povzbudit čtenáře, kteří se dostali do podobné situace jako Saša.

Obálka je vyvedena ve stejném duchu jako předchozí knihy této spisovatelky. I na této najdete drobný motiv hřejivého srdce, které člověk neustále nosí nejen v sobě, ale dává ho i do věcí, co má rád.

Anotace

Ani ve své páté knize se Blanka Hošková nevzdaluje od témat, která její čtenářky dobře znají. Opět je její hlavní hrdinkou žena v mezní životní situaci, postavená před problémy, se kterými si musí poradit prakticky zcela sama.

Ve Voňavém (na)dělení se setkáváme s typickou obětí bossingu, ženou, která po mnoha letech opouští zaměstnání, protože dál nemůže snášet ataky svého nadřízeného. Procházíme s ní etapami velkého nadšení z nově nabyté svobody, těšení se na lepší příští, následujeme ji na Úřad práce i na pracovní pohovory a propadáme spolu s ní do beznaděje.

Podaří se zralé ženě s dospělými dětmi nalézt pevnou půdu pod nohama? Umírá skutečně naděje poslední?

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2016

Žánr: společenský román pro ženy
Počet stran: 222

Vazba knihy: pevná s přebalem