Recenze: Z KOPCE DO KOPCE (Kateřina Dubská)

Vejce a já po česku

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.

Nakladatelství Jota na FB.

Chci zakoupit knihu Z kopce do kopce.

Spisovatelka Kateřina Dubská úspěšně debutovala v roce 2013 románem Člověk Gabriel, jenž byl kladně přijat čtenáři i literární kritikou pro svůj originální námět i krásný poetický jazyk. Následovalo volné pokračování knihy – román Dcery. Oběma těmto silným příběhům jsme se podrobně věnovaly v recenzích. Naší pozornosti neušla ani sbírka povídek Malé zázraky, vydaná stejně jako předchozí knihy u nakladatelství Jota. Teď tedy přichází Kateřina Dubská s novinkou, která je autobiografickým humoristickým ohlédnutím za několika dosavadními lety, prožitými na venkově, v krásném prostředí Bílých Karpat. 

Unavuje vás život ve městě, každodenní hektičnost, ruch a chladná anonymita mezi lidmi? Toužíte po návratu k přírodě, po vřelosti venkova a splnění si snu o potravinové soběstačnosti díky chovatelství a pěstitelství? Pak je tato kniha pro vás jako dělaná. Možná vás ve vašich touhách utvrdí, možná se naopak trochu zaleknete, autorka je totiž v líčení života na vesnici upřímná a kromě pozitiv a neutuchajícího nadšení popisuje i strasti a kolikrát sisyfovskou práci hospodáře. Každopádně vás tahle útlá knížka pobaví. To vám zaručuji.

Kniha Z kopce do kopce se od předchozí tvorby Kateřiny Dubské značně odlišuje. Autorka upouští od vážných témat a v autobiograficky laděných příhodách popisuje své velké životní změny, spojené s přestěhováním na venkov, do oblasti na pomezí Slovácka a Bílých Karpat. Texty, řazené do tematicky a dějově uzavřených a trefně nazvaných kapitol, jsou přitom okořeněny notnou dávkou humoru. Vtipný náboj provází čtenáře v průběhu celé knihy. 

Na úvod svého ich-formou podaného vyprávění autorka předkládá čtenáři své důvody, proč se rozhodla skončit s životem městského člověka a udělat takto riskantní a pro mnohé možná nerozvážné rozhodnutí. Sympatické, ač naivní byly přitom faktory, které hrály při výběru domu hlavní roli. Rozum ustupuje citům a vnitřnímu hlasu hrdinky. Tady se nám odkrývá poprvé část její osobnosti. Po přečtení úvodních stran čtenáře pochopitelně zajímá, jak se s touto novou životní situací  hrdinka vypořádala, jak si na nové prostředí zvykla, zda jí nespadly po pár týdnech z nosu růžové brýle a zda svého kroku nelituje.

V následujících kapitolách se nám představují další hrdinové knihy – zvířata na statku, ke kterým autorka při popisech opravdu přistupuje jako k osobnostem a zachycuje jejich svérázné vlastnosti. Ano, člověk jako literární postava tady opravdu stojí v pozadí. Vypravěčka sice zmiňuje pár vtipných příhod a drbů z života obce, ale psi, kozy, včely, kočky či liščí a krysí vetřelci v příbězích dominují. Čtenáře si získá zejména svérázná, tvrdohlavá koza Máňa či její vášnivá a náruživá dcera, která nemá v hlavě nic jiného než kozího ženicha.

Přestože tedy v knize nejsou popisovány individuální charaktery postav, autorce se podařilo výborně zachytit náturu místních obyvatel obecně. Pohostinnost, upřímnost podaná bez servítek, patriotismus, láska k přírodě, zvířatům, pracovitost, ale i obliba pálenky... Všichni, kdo mají v této oblasti rodinu, známé, či tady dokonce sami žijí, ocení autorčin vhled do místního života. 

Na textu je znát, že jej psala žena s životními zkušenostmi a nadhledem, žena, která je zdravě sebevědomá a nebere se moc vážně, proto ji nemůže vykolejit netaktní poznámka o „starých paprikách“ z úst mladíka na zábavě či zvědavé dotazy hospodského osazenstva na příčinu napuchnutí jejího včelami pobodaného obličeje. Sebeironie a schopnost udělat si legraci sama ze sebe je bezpochyby důležitým předpokladem pro snadnou adaptaci „městské holky“ na roli „holky z venkova“.

Spisovaný jazyk v řeči vypravěče je střídán s na nářečí bohatými dialogy. V porovnání s jinými knihami současných českých autorů, které jsem v poslední době četla a které staví na výrazném využití dialektu či jiného nespisovného útvaru, na mě tyto pasáže působily přirozeně, uvěřitelně a mnohdy i nepostradatelně.

Kniha pro mě osobně měla pomalejší rozjezd, pasáže o hledání vhodného domu, stěhování a rekonstrukci však zaujmou čtenáře, kteří mají podobné zkušenosti za sebou. Naopak mě moc pobavily historky líčící kontakt  s místními obyvateli, postupné získávání přátel, půvabné rozhovory se srdečnými lidmi. A nečekala bych, že budu s takovou chutí číst o chovu dobytka, o včelaření či kozích námluvách.

S čím jsem měla trochu problém, je časová neuspořádanost vyprávěných historek. Kniha je v podstatě souborem poměrně samostatných příběhů. V jednom příběhu tak například z vyprávění mizí určité zvíře, v jiném ho autorka na scénu povolává zpět. Na tyto časové skoky jsem si musela zvyknout.

Zřejmě bylo autorčiným záměrem udržet členy své rodiny mimo vyprávění. Hrdinku tak poznáváme v mnoha životních rolích – jako včelařku, chovatelku dobytka, veselou kamarádku, režisérku ochotnického divadla, ale jako matku a manželku méně.

Z kopce do kopce je jakýmsi vyznáním osobního vztahu k přírodě, zvířatům, venkovu i dobrým lidem. Kniha zaujme a pobaví zejména čtenářky, ale i čtenáře, kteří mají stejně jako autorka již něco odžito, a proto dokážou ocenit autorčin smysl pro humor a odvahu, s jakou se vrhá vstříc novým životním výzvám.

Anotace:

Co se stane s vaším životem, když doslova vyfuníte na kopec a potkáte HO? S nádherným výhledem, sadem (v němž zrovna se stéblem trávy v puse relaxuje srnka), soustavou polorozpadlých šop na dvoře a pálenicí ve včelíně... Je to on! Dům! Ten dům. kvůli kterému opustíte město se všemi jeho kavárnami, hospůdkami, divadly, koncertními sály a přáteli. Dům, kvůli kterému změníte úplně všechno – odložíte lodičky, pořídíte slepice a kozy, jež se chovají trochu jako potměšilí kamzíci, přežijete rozsáhlou přestavbu a nakonec zjistíte, že byste přes všechna protivenství své rozhodnutí nikdy nezměnili.

Kateřina Dubská vás vezme na výlet. A pootevře dveře do svého života po onom dni D, který změnil úplně všechno. Nečekejte filozofický traktát o návratu k přírodě. On totiž přerod z ženy městské v ženu na kopci je s odstupem času totiž víc série veselých historek (o přežití) než vážné čtení. A věřte, že na tomto výletě uslyšíte bzučet včely, mečet kozy, štěkat psy a pocítíte až neovladatelnou touhu vyrazit hledat svůj vlastní Kopec.

Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2018
Žánr: humoristická literatura, autobiografie
Počet stran: 223
Vazba knihy: pevná s přebalem