Recenze: CO ODVÁL DÝM (Miloš Bondy)

Co tě nezabije, to tě posílí



Za recenzní e-knihu děkuji portálům Palmknihy.cz a eReading.cz

Palmknihy.cz a eReading.cz na Facebooku

Chci zakoupit titul Co odvál dým


Když bylo Miloši Bondymu šestnáct let, musel i s rodiči nastoupit do transportu mířícího do Terezína. Místo toho, aby prožíval první lásky, bavil se s kamarády, předčasně dospěl. Díky houževnatosti a především štěstěně, která mu přála, přežil nepředstavitelné hrůzy, o nichž podává svědectví ve své vzpomínkové knize.

Možná máte pocit, že knih o holokaustu a koncentračních táborech je na knižním trhu přehršel, tak proč byste měli sáhnout zrovna po téhle. Počin Co odvál dým není jen osobní zpovědí, má také nezměrnou výpovědní hodnotu napříč časem a generacemi. Miloš Bondy se vrátil z koncentračního tábora, když mu bylo dvacet jedna let, z celé rodiny přežil pouze on a starší sestra. O svých zážitcích skoro nemluvil až do doby, kdy se z Německa začaly ozývat názory, že by se válečná historie měla navždy uzavřít. Tehdy se lékař, již léta žijící ve Švýcarsku, rozhodl sepsat vzpomínky, které se vydání dočkaly až v roce 2017 díky agitaci režisérky Olgy Sommerové. 

Vyprávění je v souladu s formou memoárů vedeno v ich-formě. Miloš Bondy disponuje osobitým stylem, který knize dává něco navíc. Mohlo by se zdát, že tak závažné téma nesnese odlehčení, ale opak je pravdou. Čtenáři čekající suchopárné, věcné popisování útrap a nekonečného týrání budou překvapení tím, že se o zlu, bolesti i hořkosti dá mluvit jinak. S humorem, v němž se mísí ironie, sarkasmus a trocha cynismu. Na druhou stranu text neinklinuje k lacinosti, zachovává si určitou dávku noblesy a nadhledu. V jednotlivých kapitolách nechybí vysvětlivky, které čtenáři pomáhají pochopit různé souvislosti, význam cizích slov nebo užívané hantýrky mezi vězni. 

Ve dnech, kdy to vypadalo, že mě nohy bolí trochu míň, že můj žaludek kručí poněkud tišeji a že se lehké ženštiny v oknech bordelu smějí o trochu přirozeněji, viděl jsem i já svou budoucnost v méně temných barvách. Bylo to za oněch vzácných dnů, kdy sluníčko hřálo a lehký vánek přinášel z dálek jižního Polska vůni kvetoucích stromů a luk. Ovšem jenom tehdy, když nevál ze směru od krematorií; v tom případě smrděl tak, jak jenom může smrdět smrt. (Str. 132/133)

V popředí se jako hlavní postava objevuje Miloš Bondy. Stěžejním bodem jeho vzpomínek jsou zážitky  z pobytu v terezínském ghettu i pozdější eskapády v koncentračních táborech. Vzpomínky se prolínají, memoáry se točí i kolem nejbližší rodiny, rodičů, sestry a blízkých příbuzných, s nimiž měl pěkný vztah. Kromě táborových anabází se Bondy v knize vrací ke vzpomínkám na dětství a rané mládí, prožité v Praze. Knihou tak projde nesčetné množství lidí, kteří se z větší i menší části dotkli  Bondyho života. Drobné črty z minulosti líčící rodinnou pohodu, bezstarostné dny s přáteli jsou mu útěchou v dobách nejtěžších a drží ho při životě. On sám se může považovat za dítě štěstěny, několikrát doslova utekl hrobníkovi z lopaty, jeho mottem by mohlo být notoricky známé rčení „co tě nezabije, to tě posílí“.

Memoáry Co odvál dým mě zaujaly námětem i zpracováním. Miloš Bondy je sugestivní vypravěč se smyslem pro detail, takže vám mnohé popisované situace utkví v paměti. Dokáže vyvolat i širokou škálu emocí. Vaří se ve vás vztek, bují pocit zmaru. Opravdu je škoda, že titul stojí v pozadí za mainstreamovými tituly a v českém čtenářském světě nemá tak velkou popularitu jako jiné knihy s tématikou holokaustu. Pozornost si právem zaslouží, už jen pro to, že se na knižním trhu málem neobjevil.

Výpověď Miloše Bondyho je dalším, vůbec ne zbytečným střípkem v mozaice knih, jejichž naléhavé poselství by mělo oslovit i další generace a přispět k tomu, aby hrůzy nacismu nebyly nikdy zapomenuty. 



Anotace: 
Miloš Bondy začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné.

Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde maminka byla zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře. 

Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. Zde velmi živým způsobem popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy.

Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění.

V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou, začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti.



Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen poutavým vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především mimořádně cenným osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem.



Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2017
Žánr: Literatura faktu, Biografie a memoáry
Počet stran: 376
Formát e-knihy: PDF



Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Nejen zní, je to zajímavé, můžeme-li to takto vzhledem k tematice říct. Opravdu doporučuji, pan Bondy, ač prožil nepředstavitelné peklo, umí zaujmout, je věcný, ale zároveň, jak už jsem uvedla v recenzi, vtipný a má nadhled. Opravdu by tahle kniha neměla zapadnout, byla by to škoda.

      Vymazat

Okomentovat