zdroj: archiv autora
Petr Hroch Binder je jedinečný člověk, kterému záleží nejen na osudu českých památek, ale nejsou mu lhostejní ani nemocní a opuštění lidé. V roce 2004 se začal věnovat putování. Tento koníček a chuť pomáhat nejen lidem, ale i kulturním památkám ho přivedl ke spisovatelské činnosti. Začal totiž sepisovat zážitky z cest, kterými chtěl oslovit co největší počet čtenářů, a tím pádem vydělat finanční prostředky, jež jsou potřeba pro to, aby mohl poskytovat potřebnou pomoc. Díky jeho knihám se již povedlo zachránit například památku Horní hrad v Karlovarském kraji. Na svém kontě má již tento spisovatel hned několik knih.
1. Kdybyste se měl v naprosté krátkosti představit, co byste o sobě řekl?
Člověk. Poutník. Hroch. Táta. Manžel.2. Když si vybíráte téma, přemýšlíte nad tím, co by oslovilo čtenáře, nebo píšete podle svého?
Vždy mne něco osloví, doslova cvrnkne do nosu a pak se na téma vrhnu s hroší urputností. Pak teprve věřím, že příběh čtenáře osloví, pobaví a donutí k zamyšlení. Ostatní je na nich. Máme přece svobodu.3. Je pro Vás psaní koníčkem, nebo je pro Vás určitou terapií?
Neléčím si psaním psychiku, spíše se snažím ukázat na různých příbězích, co je v životě důležité. Byť to na první pohled vypadá jako velká legrace, mezi řádky se skrývá hlubší smysl. Kdo chce, najde ho.4. Jak byste charakterizoval svou tvorbu? Budete se držet do budoucna žánru, ve kterém tvoříte v současnosti, nebo naopak nechcete zůstat v zajetých kolejích a rád experimentujete?
Naštěstí nejsem kolejové vozidlo, a tak se ani nemusím držet mantinelů. Mám rozpracováno několik naprosto rozdílných projektů a myslím, že se moji čtenáři mají na co těšit. Něco jim třeba nesedne, ale vybere si každý.5. Ovlivňují Vaše životní zkušenosti příběhy, které píšete?
Na sto procent. Vlastně dosud jsem psal jen vlastní životní příběhy se špetkou fabulace a také příběhy odposlechnuté od přátel.6. Co všechno kódujete do svých příběhů?
Odpovědi na otázky, které občas napadnou každého. To, co jsem prožil během mnoha putování, během životních zkoušek. Přetavuji dlouhá hledání do zpravidla jasných tezí bez dvojsmyslů a kliček, aby lidé moc netápali.7. Co Vás ve spisovatelské branži nejvíce děsí? Z čeho naopak máte největší radost?
Děsí mne zmatení jazyků, komplikované významy, které osobně přiřazujeme různým symbolům. Pak se třeba nepotkám se svými čtenáři. Děsí mne smutní lidé, kteří hledají jen chyby a mají radost, pokud nějakou objeví. Největší radost mám z každého dobrého člověka, kterého mohu potkat.Účast v projektu:
Recenzní oddíl:
Putování Hrocha aneb cesta za Fénixem z Prahy na Horní hrad, 2005
Podkladem tištěné verzi díla se stala putovní kniha vystavená v knihovně Hauenštejnu neboli Horního hradu, kterou si na zmíněném místě můžete prohlédnout. Pokud byste sem zavítali společně s touto publikací, získáte jednu rodinnou vstupenku zdarma. (více v recenzi)
Putování Hrocha aneb můj život s mámou, 2007
Titul je koncipován tak, že na levé straně se nachází černobílá fotografie (pocházející z rodinného archivu), na pravé straně pak vlastní povídání. Každé z nich je pojmenováno a pro snadnější orientaci je v úvodu připojen i obsah, avšak škoda, že u jednotlivých názvů není uvedeno konkrétní číslo stránky. Rozsahově jsou obsáhlé povětšinou na pět až deset stran. Svými tématy by se daly rozdělit do čtyř skupin. (více v recenzi)
Putování Hrocha aneb cesta z Horního hradu do Vatikánu za Svatým otcem, 2007
Psal se rok 2007, konkrétně pondělí 30. dubna, v tento den se na svou dalekou pouť se vydal Petr Binder, pro všechny známý svou přezdívkou Hroch. Cesta to byla zajisté neobyčejná, vedla totiž až do dalekého Vatikánu. Jejím cílem bylo setkání s papežem a požehnání dřevěné sošky svatého Václava, kterou si poutník nesl celou cestu s sebou. Je možné, že si vybavujete některé informace týkající se této výpravy. Aby také ne. Této pěší senzace byly tenkrát plné noviny, a i některé televizní stanice. (více v recenzi)
Putování Hrocha aneb od dvou do pěti (básničky a pohádky pro děti), 2008
V publikaci je představeno celkem třiapadesát básniček a deset pohádek. Básničky vznikly v roce 1991–1992 a původně byly určeny autorovu malému synovi Honzovi, kterému byl tehdy jeden rok. Po šestnácti letech se však pan Binder rozhodl pro publikování své poezie a k dílu připojil deset pohádek a černobílé ilustrace. (více v recenzi)
Putování Hrocha aneb kočovné divadlo s koníkem a vozem krytým, z Pyšel na Horní Hrad, 2009
V tomto případě se jednalo o netradiční divadlo, ve kterém hrála důležitou roli improvizace na základě nálady diváků a kočovných herců. Dle množství lidí v obecenstvu byly rozděleny role a do činnosti byli zapojeni i samotní diváci. A nejen ti. Živé postavy byly totiž kombinované s dřevěnými loutkami. Každý den se hrála představení jak pro děti, tak pro dospělé. Zajímavostí je samozřejmě to, že celé vystoupení bylo propojeno s ukázkou dobových řemesel. (více v recenzi)
Putování Hrocha aneb po stopách Českých patronů, 2013
V případě Putování Hrocha aneb po stopách Českých patronů se jedná o autorův velký projekt, na němž pracoval po dobu dlouhých čtyř let. Jeho putování probíhalo v roce 2009, kdy prošel Čechy na všechny světové strany a jeho cesty vedly od míst narození světců k místům jejich posledního odpočinku. Následně však dohledával informace týkající se legend a světců v různých knihách, sešitkách, letácích a odkazech. Jak sám v poznámkách na závěr uvádí – nesnadné putování bylo pohodové ve srovnání s hodinami strávenými ve studovnách. (více v recenzi)
Byl jsem nechtěné dítě beze jména, 2017
Nastávající matka místo toho, aby si naplno vychutnávala požehnaného stavu, má starostí nad hlavu a je nešťastná. Vlivem mnoha nešťastných událostí, jež se kolem této mladé ženy dějí, se její miminko rozhodne spatřit světlo světa o celých deset týdnů dříve, než by mělo. V tu chvíli však ví, že ještě není připravena býti matkou. Je ale příliš pozdě, neboť její dítě už není pouhým pojmem, nýbrž maličkým bezbranným člověkem. A tak se rozhodne svého právě narozeného syna zříct a zanechat ho v nemocnici, čekajícího na svůj další osud. Co bude dál? Nerozmyslí se náhodou jeho biologická matka a nevezme si ho s sebou zpátky domů? (více v recenzi)
Osmý příchod syna, 2018
Kdy je člověk nejlépe připraven stát se rodičem? V jakém věku je příliš brzy převzít zodpovědnost za život jiného člověka a kdy by se mohlo zdát rodičovství spíše zatměním mysli? Nejnovější román Petra Bindera odhaluje otcovství ve vícero podobách, ne jen v jedné generaci. První syn se Tomášovi Součkovi, hlavnímu hrdinovi, narodil ve dvaceti letech v době výkonu povinné vojenské služby. Samozřejmě, že Moniku, matku svého prvorozeného dítěte, si vzal za manželku a že jejich manželství nemělo šanci na úspěch z důvodu odloučení a následného soužití ve společné domácnosti s jeho tchyní a tchánem. (více v recenzi)
Bibliografie:
- Putování Hrocha aneb cesta za Fénixem z Prahy na Horní hrad (2005, cestopis, brožovaná vazba)
- Putování Hrocha aneb můj život s mámou (2007, povídky, brožovaná vazba)
- Putování Hrocha aneb cesta z Horního hradu do Vatikánu za Svatým otcem (2007, cestopis, brožovaná vazba)
- Putování Hrocha aneb od dvou do pěti (básničky a pohádky pro děti) (2008, pohádky a básničky, brožovaná vazba)
- Putování Hrocha aneb kočovné divadlo s koníkem a vozem krytým, z Pyšel na Horní hrad (2009, cestopis, brožovaná vazba)
- Putování Hrocha aneb po stopách Českých patronů (2013, cestopis, brožovaná vazba)
- Byl jsem nechtěné dítě beze jména (2017, společenský román, vázaná vazba)
- Osmý příchod syna (2018, společenský román, vázaná vazba)
Komentáře
Okomentovat