V nedávné době se na pulty českých knihkupectví dostal napínavý detektivní thriller z pera Markéty Harasimové s názvem Hedvábná past. Na našich stránkách jste si již o tento román měli možnost zasoutěžit a mohli jste si přečíst jeho recenzi. Jelikož nás kniha zaujala a rády bychom vám ji mnohem více přiblížily, můžete se těšit na tři ukázky. Tyto drobné ochutnávky na sebe nenavazují, a proto je možné je číst v různém pořadí.
✴ ✴ ✴
Večer pokročil a přiblížila se desátá. Blondýnka v sexy negližé zkontrolovala čas na zlatých náramkových hodinkách. Její host měl dorazit co nevidět. Doufala, že bude dochvilný – chtěla se s ním vypořádat rychle. Nač taky tuhle schůzku protahovat? Beztak bude stejná, jako spousta jí podobných…
Lucie vstala, líným krokem přešla k prastarému zrcadlu v rohu místnosti a zapózovala. Věděla, že je kočka. Perfektně tvarované nohy ještě vylepšovaly vysoké podpatky, ňadra měla bujná a souměrný obličej lemovaly kudrnaté vlasy. Chtěla vypadat jako panenka Barbie, což se jí díky genetické výbavě a líčidlům dařilo.
A taky si sem tam ráda něčeho šňupla. Zbožňovala pocit beztíže a absolutní svobody, který přicházel po požití drogy. Stejně, jako sex – bez toho by nemohla existovat. Jenže aby mohla v klidu pěstovat své zájmy, musela se osamostatnit. To znamenalo opustit rodný dům a najít si jiné bydlení. A s tím Lucie neotálela.
Znovu mrkla na hodinky a rozladěně zafuněla. Kde sakra trčí? Měl už pět minut skluz a Lucie čekání odjakživa nesnášela.
Ale co, řekla si nakonec. Okrádá sám sebe. Víc, než do půl jedenácté se mu věnovat nebudu. Tečka!
Z nudy si nalila skleničku levného krabicového vína. Pak ulehla na postel a pomalu upíjela. Mám fakticky pohodu, pomyslela si při tom. Ostatní holky po maturitě dřou na vejšce a matka s fotříkem je sekýrujou za kdejakou blbost. To já byla mnohem chytřejší! Zahihňala se a kopla do sebe pořádný doušek.
A vtom zavrzaly dveře. Automaticky nasadila svůdný úsměv, který používala jako profesionální masku.
Nikdy neřešila, jak její klienti vypadají. Své tělo prodala za příslušný obnos jak šedesátiletému, povadlému muži, tak dychtivému mladíkovi, co ještě nesouložil. Plešouni, pupkáči, poďobaní puberťáci i narkomani – ti všichni prošli její opotřebovanou postelí. Lucie nebyla drahá, a tak se k ní stahovali muži, co mohli na sex obětovat jen omezenou částku.
Ovšem tohle se taky brzy změní, proběhlo jí hlavou, zatímco po očku sledovala příchozího. Jednou ze mě bude prvotřídní společnice! Budu účtovat nejvyšší sazby, dostávat drahé dary a užívat si pozornosti nejslavnějších mužů!
Protože o služby, jaké nabízela, mají zájem prakticky všichni chlapi. Tím si byla jistá. A ti, co mají nabitou šrajtofli, byli její cílovou skupinou. Tedy v budoucnu. Zatím musí obsluhovat ty nuznější.
Ale něco to hodí, a o to přece jde!
„Ahoj,“ oslovila hosta, a přetočila se na bok. Překřížila nohy a ležérně si prohrábla vlasy. „Těšíš se?“ zavrněla.
„Dost,“ odpověděl. Všimla si jeho poklopce – byl pořádně napěchovaný.
„Vidím,“ broukla. „Tak jdem na to? Ale napřed prachy, jasný?“ natáhla ruku. Jeden zákazník jí už bez placení utekl, a od té doby si dávala pozor.
„Není problém.“ Muž sáhl do kapsy a vytáhl potřebnou sumu. Souhlasně přikývla a schovala peníze do odřeného šuplíku.
„Jak to chceš, hm?“ zeptala se světácky.
„Vykuř mi ho.“
Super, tohle bude snadný, zaradovala se. Tuhle praktiku ovládala zručně, a dovedla tak celý proces - jak těmto seancím občas říkala - slušně urychlit. Dnes totiž hodlala vyrazit mezi lidi, sehnat trochu extáze a bavit se. Takže čím dřív toho chlápka vypoklonkuje, tím líp.
Zavlnila boky a pohladila si prsy – čistě pro formu, tenhle klient žádné extra povzbuzení nepotřeboval. Pak si sedla na paty a zvedla ruce. Pomalu rozepnula poklopec a vysvobodila napjatý úd. Přejela palcem přes hladkou špičku a pobavilo ji, jak sebou muž škubl. To bude hotový za minutu, pomyslela si. Na nic už nečekala a pustila se do práce. Rutinním způsobem - tak, jako vždycky.
Brzy ucítila, že se blíží vrchol. Skvěle, ještě chvilka a je po všem! Libovala si. Jenže přesně v tu chvíli se ozval chraptivý hlas. „Dost!“
Zvedla oči, v nichž visel otazník.
„Přestaň, rozmyslel jsem si to!“ zdůraznil muž a popadl ji za vlasy. Nešetrně za ně zatahal, takže vykřikla bolestí a rychle ho pustila.
„Hej! Tak snad nemusíš tolik vyšilovat, ne?“ vyjekla. Sevřel její hřívu ještě pevněji.
„Vstaň!“ přikázal. Zaúpěla, ale poslušně se zvedla, protože nechtěla, aby ji skalpoval. Měl doslova železný stisk.
„Ježíš, co blbneš?“ obořila se na něj. „Dělala jsem, cos chtěl, ne?“
„Jo, a budeš v tom pokračovat,“ pronesl studeným tónem. „Ale po mým.“
„Ani náhodou! Hele, zaplatil sis jedno číslo! Nemůžu za to, žes mě přerušil! Nechej mě to dokončit, a pak padej.“
„Na to zapomeň.“ Jeho hlas mrazil a Lucie náhle pocítila zášleh bodavého strachu. Než se vzpamatovala, muž s ní smýkl a povalil ji na podlahu. Klekl jí na stehna a rychlým hmatem spoutal její zápěstí. Utáhl smyčku tak pevně, že se Lucii vmžiku odkrvily prsty.
„Au! Pusť mě! Zešílels?!“ Vzpouzela se, ale marně. V přimhouřených očích rozpoznala sadistický lesk, kvůli němuž ji prostoupil nefalšovaný děs.
„Jsi děvka, takže s tebou jako s děvkou budu zacházet!“ Na dívčí tváře dopadly dvě rychlé, pádné facky, a z očí vytryskly slzy.
Výsměšně se zachechtal, vytáhl z kapsy pár latexových rukavic a natáhl si je. Pak roztrhl tenký satén Luciiny košilky a surově sevřel ňadra. Byla si jistá, že na nich zůstanou modřiny. „A dám si záležet…“ zkřivil rty v grimase, která budila hrůzu.
Luciino tělo zesláblo panikou - už ji nedokázala ovládnout. Upustila od zápasu a raději zvolila jinou taktiku. „Prosím…“ hlesla. „Neubližuj mi… Dám ti prachy, nebo něco jinýho…“
„To si teda piš, že dáš!“ V jeho hrdle zabublal zlý smích, ze kterého jí vstaly i ty nejjemnější chloupky na šíji. Zakroutil drobnou bradavkou, až zaúpěla bolestí. Nemilosrdně jí vrazil další políček, a pak přiložil k líci chladnou čepel nože. „A hlavně už budeš zticha. Ani necekneš, nebo poznáš, jak vypadá pravý peklo. Jasný?“
Zírala na něj vytřeštěnýma očima, a když ji řízl do tváře, pouze zalapala po dechu. Slzy se smísily s krví. Ovládla ji děsivá předtucha, která se zaryla do duše jako značkovací cejch. Je to šílenec…! Zabije mě…
„Bylas krásná, ale to je odteď minulost, kotě,“ zašeptal a znovu zabořil nůž do kůže. Netušila kolikrát. Polykala vlastní krev a točila se jí hlava. Bezmoc a hrůza ji paralyzovaly, avšak mysl měla bohužel jasnou. Bude navždy zohavená… Tedy pokud vůbec přežije. Proč jí ten člověk ubližuje? Co mu udělala??
Text © Markéta Harasimová
© Nakladatelství MaHa, 2018
Komentáře
Okomentovat