Ukázka z knihy Krycí jméno Hortenzie I. - Maryla Adamcová

Debutantka Maryla Adamcová vydala tento rok u nakladatelství Klika sci-fi román Krycí jméno Hortenzie. My vám přinášíme první ukázku příběhu, který se odehrává ve vzdálené budoucnosti, kdy je vesmír nebezpečným místem pro život. Více se o knize můžete dozvědět také na FB stránkách Krycí jméno Hortenzie

Zdroj: FB Krycí jméno Hortenzie



Jestliže je čtvrtek, musíme být na Marsu, pomyslel si Johny Doe pohrdavě při pohledu na vesmírnou loď Zelená hvězda stojící na přistávací dráze. Loď patřila cestovní agentuře Startravel. Startravel se specializoval právě na zájezdy typu vesmír za deset dní. Tyto výlety byly poslední dobou populární obzvlášť mezi movitějšími obyvateli planety B3Y. Mnoho z nich obdarovávalo takovým zájezdem své pubertální potomky. 
Johny Doe svého času uvažoval nad prací pro Startravel, požadovali tam však bezúhonný životopis. Johny Doe si velkou část svého života nepamatoval, což se těžko dá považovat za bezúhonný životopis. Mohl sice životopis zfalšovat, ale zas až tak mu na té práci nezáleželo. 
Bezúhonný životopis, to jsou ale kraviny, pomyslel si znechuceně. Jako by nebylo veřejným tajemstvím, že piloti Startravelu dělají konkurenci počestným pašerákům, takovým jako Johny Doe. Za normálních okolností Doe nic neměl proti pilotům Startravelu pašujícím malé množství nepříliš významného zboží a o tom, že ho ve Startravelu nechtěli zaměstnat, si myslel: jejich ztráta, že nechtěli nejlepšího pilota ve vesmíru a okolí. Ale teď byl naštvaný na celý vesmír (a blízké okolí), protože podruhé v životě přišel o náklad. 
V dnešní době se nedá nikomu věřit, ani zkorumpovaným úředníkům, přemítal naštvaně. 
Kdyby pašoval něco důležitého, třeba zbraně nebo nějaké jiné nelegální zboží, necítil by se jeho zabavením orbitální stráži z X8 tak ukřivděný. Ale on tam přece vezl jen náklad čokolády! Na některých planetách byla čokoláda zakázanou drogou, ale ne na X8. Tam byla, jako mnoho jiných věcí, prostě nedostatkovým zbožím. Určitě ti z orbitální stráže teď na černém trhu obchodují s jeho čokoládou, místo aby se slušně a čestně nechali podplatit. 
A tentokrát stěží mohl Doe počítat s tím, že mu někdo vynahradí ztráty. 
Vzpomínky mu mimoděk zaletěly o několik let zpátky. Pašoval tehdy zbraně na jednu z těch banánových planet, na kterých probíhá permanentní revoluce. I když tamní revolucionáři neměli příliš financí, měli zboží, které mohl Doe úspěšně prodat na jiných planetách. Byl si jistý, že udělal dobrý obchod. 
Ta jistota ho opustila ve chvíli, kdy dělal vnější předletovou kontrolu vesmírné lodě. 
„Máte ještě nějaké volné letenky?“ uslyšel za sebou. 
Obrátil se. Před ním stál štíhlý, asi o hlavu menší mladík v maskáčích. Doe si pomyslel, že je to nějaký puberťák, co chtěl na vlastní oči vidět revoluci a teď, když začala, zjistil, že to není žádná legrace. 
„Máte ještě volné letenky?“ zopakoval mladík takovým tónem, jako by Doe byl nějaká pokladní někde na kosmodromu na mírové planetě. „Nemáme,“ odvětil Doe ironicky. Hraje si na drsňáka, pomyslel si a rozhodl se, že ho odsud v žádném případě nevezme. Kdyby pěkně poprosil, tak snad, ale když ze sebe chce dělat drsňáka, ať si tu revoluci hezky užije až do konce. 
Mladík neměl v úmyslu o nic prosit. Nahlédl do nákladového prostoru a prohlásil: „Našlo by se místo. Stačí vyhodit ty bedny.“ 
Tohle bylo na Doea příliš. 
„Cože? Poslouchej ty skrčku jeden… když tě rodiče pustili na tuhle planetu, ať tě odsud taky dostanou. Já tě odsud tahat nebudu.“ 
Mladík překvapeně zakroutil hlavou, jako by nechápal, co tak pilota naštvalo. „Nemusíš letět. Potřebuju jenom tvoji loď. Myslíš, že jenom ty s tím umíš létat?“ 
„Na které planetě dávají pilotní licenci ve školce?“ zasmál se Doe ironicky. Měl vážně dost tohohle drzouna. Rozmáchl se, aby mu jednu vrazil, ale najednou ležel na zemi a na krku cítil ostří nože. Před očima uviděl vlastní náhrobek. 
Mladík zavolal něco v nějakém nesrozumitelném jazyce a z poblízkého lesíku vyšli tři lidé. Stejně jako jejich velitel na sobě měli maskáče, ale na rozdíl od něj vypadali jako vojáci. Dva nesli na nosítkách těžce raněného civilistu. Třetí, obr postavou připomínající medvěda, řekl něco v té neznáme řeči. Doe rozuměl jen tolik, že tituluje mladíka kapitáne. 
Kapitán, který nevypadal jako kapitán, vydal nějaký rozkaz. Jeho lidé položili nosítka na zem a začali z nákladového prostoru vyhazovat náklad. Doe chtěl protestovat. Ale těžko se protestuje s nožem na hrdle. „Dej pryč ten nůž,“ řekl. „Znamená to, že letíš s námi?“
„Blbá otázka.“
Kapitán posadil „medvěda“ do křesla druhého pilota a odešel se do nákladového prostoru postarat o raněného. Johnymu Doeovi nezbývalo nic jiného než vystartovat. Podíval se oknem na bedny rozházené po přistávací ploše. Rezignovaně vzdychl a zapnul motor. Když byli na orbitu, rozhodl se přerušit trapné ticho.
„Necháš si rozkazovat od toho holobrádka?“ zeptal se. Voják neodpověděl a Doe si uvědomil, že on přece taky poslouchá toho holobrádka. 
„Přestaň na mě mířit,“ řekl popuzeně. „Myslíš, že uteču?“ ukázal za okno na vesmír rozprostírající se kolem plavidla. Voják opět neodpověděl. „Jsi hluchý, nebo nerozumíš normální řeči?“ naštval se Doe. 
„Kosmičtina není normální řeč,“ odpověděl namísto vojáka jeho velitel. Voják vstal, podíval se na Doea, řekl o něm něco, co asi mělo být vtipné, protože se tomu zasmál, a odešel za svými druhy. Kapitán se posadil vedle Doea a zamyšleně se díval na přístrojovou desku. 
„Co to říkal?“ chtěl vědět Doe, protože měl dojem, že to bylo něco urážlivého. „Nevšímej si ho, měl těžký den.“ „Těžký den?! A co bych měl říkat já?“ Doe vrhl na kapitána naštvaný pohled. „Kam mám letět?“ zeptal se. 
„Kamkoli. Hlavně co nejdál.“ 
„A ne přímo na Zemi? Jste ze Země, že jo?“ 
„Všichni lidé v podstatě pocházejí ze Země.“ 
„Takže jsi pozemšťan,“ prohlásil Doe. To, co řekl kapitán, byla pravda, ale obyvatel jiné planety by to neřekl takto. A v takové chvíli. I když v takové chvíli by to neřekl ani normální pozemšťan. Očividně měl tenhle za sebou opravdu náročný den, nebo to neměl v hlavě v pořádku. Doe se klonil k druhé možnosti. 
„Proč se pozemšťané zajímají o revoluci na téhle planetě? Je to přece samostatná planeta.“ Johny Doe, pokud letěl sám, byl schopen celé dny mlčet, ale když měl s kým mluvit, mlčet neuměl. 
„My jenom posloucháme rozkazy,“ odvětil kapitán. 
„Čí?“ vyzvídal Doe. „Kladeš legrační otázky,“ odpověděl pozemšťan, ale vysvětlil: „Moji lidé poslouchají moje rozkazy.“ 
„Aha,“ řekl Doe ironicky. „A ty posloucháš své nadřízené a oni zase svoje.“ „Tak nějak,“ souhlasil kapitán. 
„Co je to zač, ten civilista?“ Doe se nenechal odradit od dalších otázek. „Jeden takový, co chtěl na vlastní oči vidět revoluci,“ vysvětlil kapitán a Doe měl nepříjemný dojem, že umí číst myšlenky. „Promiň kapitáne, možná blbou otázku, ale neměli jste zajištěnou evakuaci? Já tomu sice nerozumím, ale… jeden by si mohl myslet, že vás tady někdo nechal napospas revoluci.“ 
„Jestli to tak je, tak toho ten někdo bude litovat,“ řekl kapitán, takže to tak asi opravdu bylo. Doe si pomyslel, že by nechtěl být v kůži člověka, který se rozhodl z nějakých důvodů tyhle vojáky obětovat. Evidentně nebyl první, kdo podcenil tohohle holobrádka. Mimoděk se podrbal na krku, jako by ho svědilo místo, kde mu kapitán před tím držel nůž. 
Kapitána to rozesmálo. 
„Tady není nic k smíchu,“ řekl Doe dotčeně. 
Pozemšťan mu podal svazek bankovek ofi ciálně platných na planetě, kterou právě opustili. „Tohle ti asi nevynahradí ztráty?“ 
„Tohle smetí? Teď jsi směšný ty, kapitáne. Víš, co bylo v těch bednách?“ 
„Vím.“ A asi to opravdu věděl. Po nějaké době Doea kontaktoval člověk, který byl na kosmickou míli cítit tajným agentem. Dal Doeovi balíček a mlhavě vysvětlil, že je to náhrada za škodu, kterou utrpěl na oné banánové planetě. Doe se z něho pokoušel vytáhnout, co se stalo s tím holobrádkem a jeho lidmi. Agent prohlásil, že on nic neví, má pouze rozkaz odevzdat zásilku, pokud ji Doe nechce, vrátí ji odesilateli. Doe samozřejmě zásilku převzal, obsahovala značnou sumu v meziplanetárně uznávaných ejbtuckých dolarech. Opravdu velkou sumu, převyšující hodnotu nákladu, o který přišel. Nakonec to přece jen byl dobrý obchod. Doe v duchu popřál tomu praštěnému pozemšťanovi hodně štěstí a až do této chvíle na něj skoro zapomněl.

Text © Maryla Adamcová
© Nakladatelství Klika, 2018

Komentáře