Rozhovor s Janem Dobšenským I.: „Yorrâna jsem pojal jako historický román s minimem postav obvyklých v jiných knihách.“

Autor fantasy ságy Yorrân letos vydává pátý díl s názvem Zvol si život. Tento měsíc vám tuto knihu představujeme. Máte možnost si z ní přečíst ukázky, ale samozřejmě můžete zabrousit i do starších témat, která jsme s autorem v několika rozhovorech probíraly nebo si přečíst recenzi. První část rozhovoru je velmi podnětná a druhá vás také nezklame. Máte v oblibě epické fantasy? Pak pro vás může být Yorrân tou správnou volbou. Janu Dobšenskému děkuji za rozhovor i poskytnuté fotografie. 

Zdroj: autorův archiv

Čím se tvá sága liší od jiných?

Ta otázka je spíše pro mé čtenáře než pro mne, protože já jakožto tvůrce trpím pořádnou porcí autorské slepoty, která mi brání vidět věci objektivně. 😊 Ale zkusím to. Yorrâna jsem pojal jako historický román s minimem postav obvyklých v jiných knihách. Magií a nadpřirozenými prvky šetřím jako šafránem, a když už se nějaké podobné prvky objeví, mají svůj předobraz v našem reálném světě. Je to epická sága, což je žánr, jehož forma je svým způsobem daná. Od jiných se tedy mohu lišit způsobem vyprávění a tím, co jsem si jakožto „bůh mého světa“ pro své hrdiny přichystal. To jsou především lidé s běžnými lidskými neřestmi a slabostmi, kteří se ke svým „nadlidským schopnostem“ musí propracovat a protrpět. A tak je to snad jistá míra autenticity a reálnosti jejich životních zkoušek, která moji ságu odlišuje od jiných. Otázkou však zůstává, zda čtenář tyto drobné odlišnosti vůbec postřehne.

V příběhu jsou popsané různé zkoušky, obřady a rituály, které mají vždy svůj reálný předobraz. Buď jsem si je prožil na vlastní kůži, nebo je znám z vyprávění mně blízkých osob. Samozřejmě vždy projdou jistou proměnou tak, aby zapadly do obrazu mého světa. Jen výjimečně zařazuji do příběhu něco jen na základě toho, že jsem to někde vyčetl. Nějaký příklad? V prvním díle je popsán Ekramův výcvik, který je ukončený skokem z věže s lanem připoutaným k nohám. U některých domorodých kmenů se to používá jako iniciační obřad uvedení do dospělosti. Osobně jsem si vyzkoušel, co takový člověk prožívá, při bungee jumpingu. Poté co jsem stál na hraně Ždákovského mostu a od hladiny Orlické přehrady mě oddělovalo 50 metrů volného prostoru, mohu napsat, že Ekramovy myšlenky těsně před skokem jsou autentické😊. 

Abarhilův trip do astrálního světa, který zažil v šamanově chýši, je zase přenesená a pro příběh upravená zkušenost mé přítelkyně, která absolvovala obřad s ayahuascou u peruánských šamanů. A co se týká magických prvků? V příběhu se objevuje magický předmět  - ilmentur, který slouží ke koncentraci mentálních sil nositele. Ten má zase svůj předobraz u tibetských lámů, kteří používají takzvané dordže. A tak bych mohl pokračovat dál. Myslím, že pozorný čtenář podobných střípků najde více. Přiznám se, že nejvíc mě potěší, když se ozve nějaký čtenář s otázkou: „…, ale to, co popisujete v té kapitole, to není fikce?“ Rád odpovídám, že z pohledu esoterických osobních zkušeností můj příběh skutečně žádná fikce není 😊. Proto i ten podtitul celé ságy Věčný příběh o touze, hledání a cestě.

Využiji tedy prostor k tomu, abych se pokusil svou ságu popsat. 

Především je to epická fantasy. Nejsem literární kritik, ale z mého laického pohledu, má tento literární útvar jedno zásadní specifikum. Hlavním hrdinou není konkrétní postava, protože těch vystupují v epické sáze desítky, ale svět a jeho příběh. Obvykle to tedy nebývají osudy hlavních hrdinů, které nejvíce dráždí čtenářskou zvědavost. Mnohem častěji dodává epickým ságám magickou přitažlivost to „story behind story“. A tím je právě svět a vše, co s ním souvisí. Ten nutí čtenáře polykat další a další díly, prequely, sequely, spin offy a kdo ví, jak se to dnes všechno nazývá. Jenže k tomu se musí čtenář „pročíst“, aby se mu dostal svět a příběh pod kůži.

Za druhé je to vícedílná sága, jejíž konec je zatím v nedohlednu 😊. Čtenář opravdu nemůže očekávat, že autor „vystřílí zásobník“ už v prvním díle a odkryje v něm všechny zápletky a tajemství a první díl skončí „velkým napínavým finále“. To zkrátka nejde. Přesto si troufnu napsat, že i můj příběh s každým dalším pokračováním košatí a nabývá na tajemnosti a dramatičnosti. Bohužel úvody do všech ság bývají obvykle trochu „dřina“, protože je třeba se s novým světem seznámit. A právě na tom si hodně čtenářů „vyláme zuby“. K tomuto tvrzení mne vede vlastní zkušenost. Abych něco pochytil, rozhodl jsem se, že si přečtu něco od velkých mistrů tohoto žánru. Jeden z nejobdivovanějších je R. Jordan a jeho Kolo času. Jedná se snad o 12 nebo 13 dílný cyklus – fanoušci mi prominou, že to nevím přesně 😊.  S první dílem jsem začínal celkem třikrát, než se mi podařilo to vyprávění „prolomit“ a konečně do toho příběhu „vstoupit“. Pak jsem celkem v pohodě přečetl další tři díly a výborně se u toho bavil. 

Myslím, že můj styl výborně vystihl jeden z čtenářů, jehož komentář si dovolím ocitovat: „Líbí se mi, že jde o něco neotřelého a ne jen variace fantasy ala ctrl c. Zaujala mě silná historická linka, trochu moc na mě byl možná přehršel jmen a míst.“ 

Proto buď, milý čtenáři, shovívavý a trpělivý a dej mému příběhu čas, aby mohl růst a dorůst.

Plánuješ ještě jiný projekt mimo Yorrâna? 

Neplánuji. Doufám, že mi osud nadělí dost času a energie a dostatek zdraví pro můj zadek, abych ten příběh dotáhl až do konce. 

Máš pocit, že ses jako autor nějak vyvinul nebo změnil od té doby, co jsi vydal svůj debut? 

No, asi takto. Jsem trpělivější. Zmenšila se má očekávání. Vzrostla pokora a vděčnost za každý pozitivní komentář. Pozitivním komentářem myslím i kritiku, je-li konstruktivní, protože se díky ní mohu posunout o kousek dál. 

Komunikují s tebou čtenáři? Jaké jsou jejich názory na Yorrâna? 

Jako každý autor bych si přál těch reakci určitě mnohem víc. Samozřejmě mám pár věrných, kteří sledují facebookový profil a občas napíší nějaký povzbudivý komentář, něco lajknou nebo nasdílí. Ale jinak myslím, že většina se však chová jako správný spotřebitel. Pořídit, spotřebovat, odložit. 

Pokud chce někdo znát odpověď na druhou otázku, není nic jednoduššího než se podívat do databáze knih nebo třeba do fóra na mém webu. Řekl bych, že názory mých čtenářů jsou občas naprosto protichůdné. Jako příklad uvádím komentáře dvou čtenářek a podotýkám, že ani jednu z nich neznám.

„…bohužel, to se nedá číst, nechápu celkové hodnocení zde.“

„...už po několikáté jsem přečetla čtvrtý díl Údolím stínů a nedočkavě čekám na pokračování. Myslím, že tato sága nemá v české kotlině obdoby a pro čtenáře je velmi přitažlivá a čtivá.“

Tak a jak se tím má chudák autor popasovat? Snad podle toho českého přísloví, že není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem. 

Osobně jsem si z toho vzal jedno ponaučení. Je třeba vysvětlovat a objasňovat o čem to mé dílko je. Protože co si budeme povídat, pokud se autor netrefí do čtenářova vkusu, nikdy to dobře nedopadne.

Plánuješ přepracovat první díl, proč a kdy se čtenáři mohou těšit na novou verzi? 

Je to autorská prvotina a lhal bych si do kapsy, kdybych byl přesvědčený, že na tom není co zlepšovat. Mým prvotním záměrem bylo napsat něco pro teenagery, a proto jsem se rozhodl pro žánr fantasy, o kterém jsem toho tehdy moc nevěděl. Dovolím si opět ocitovat jeden komentář: „…ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že jsem přečetla kompilát z Hry o trůny, Pána prstenů a většiny knih Karla Maye.“  Bingo. Když píšete pro teenagery, tak tohle by se jim mohlo líbit, nebo ne? Bohužel jeden z mnoha mých omylů. Když mi po vydání první knihy začaly chodit první reakce, s nevěřícným údivem jsem zjistil, že velká část mých čtenářů je 30 + a asi žádný 20 -. Další díly díky tomu už dostaly jinou formu a ve stejném duchu bych chtěl nyní upravit i první knihu. „Syrovější“ dialogy, podívat se více pod kůži jednotlivým hrdinům. A vystříhat se v rámci možností toho, co mi bylo nejvíce vytýkáno, tedy množství cizojazyčně znějících jmen a názvů.  

Poslední důvod už je ryze autorský. Děj ságy se vyvíjí a pro srozumitelnost a lepší pochopení si vyžádal několik důležitých ohlédnutí do minulosti, která bych chtěl svým fanouškům nabídnout. Protože jsem zatím vše vydal vlastním nákladem a zůstala mi autorská práva, není problém do děje zasáhnout. Tak proč to nevyužít? Co se týče toho termínu? Snad v roce 2019.