Recenze: STRAŠIDÝLKO STRÁŠA (Alena Mornštajnová)

Kdo se bojí, nesmí do hradu

Za recenzní e-knihu děkuji e-shopu Palmknihy

Palmknihy a eReading na FB

Chci zakoupit knihu Strašidýlko Stráša

Spisovatelka Alena Mornštajnová se po velkém úspěchu románů Slepá mapa, Hotýlek a Hana představuje v nové roli - jako autorka dětské literatury. O tom, že vyprávět dramatické příběhy na pozadí významných dějinných událostí umí skvěle, není pochyb. Jak je tomu v knize pro děti? Zaslouží si Strašidýlko Stráša stejné uznání?

Být strašidlo a zároveň být ze všeho nestále vylekaný není jednoduché. O tom ví své hrdina knihy Bubu, který se zvuku svého jména bojí natolik, že mu nikdo neřekne jinak než Stráša. S maminkou Bílou paní a tatínkem Bezhlavým rytířem žije na hradě a prožívá zdánlivě bezstarostné „dětství“. Jenže ke štěstí Strášovi přece jen něco chybí. Na nádvoří hradu pozoruje skupinky dětí školních výletů a sní o navštěvování školy. To totiž strašidla pochopitelně nemůžou - vzdělávat se dohromady s ostatními dětmi. A když se tedy jednoho dne Stráša připlete mezi malé návštěvníky hradu a nepozorná paní učitelka ho považuje za jednoho z žáků, naskytne se mu příležitost, jak poznat svět za zdmi hradu a zároveň pátrat po zatoulané kočce Louise.

Zápletka příběhu je poměrně jednoduchá, jak tomu u knih pro malé čtenáře bývá. Téma pátrání po něčem nebo někom je v dětské literatuře časté a také oblíbené. Děti mají detektivní nádech vypravování rády. Po této stránce nepřináší kniha Aleny Mornštajnové nic nového. Čím je tedy Strašidýlko Stráša výjimečný? Proč se setkal ihned po vydání s kladnými čtenářskými reakcemi?

Kniha je jednoduše půvabná! A to už na první pohled, tedy po grafické stránce. Není se čemu divit, když Stráša, jeho rodina a kamarádi ožili na stránkách knihy a v představách malých čtenářů díky ilustracím Galiny Miklínové. Ta má za sebou bohaté tvůrčí zkušenosti. Kdo by neznal Lichožrouty Pavla Šruta, na nichž výtvarnice spolupracovala, nebo animovaný seriál O Kanafáskovi? A tak i díky barevným obrázkům je kniha veselá, hravá a pro děti přitažlivá.

Autorka pracuje s určitými ustálenými znaky žánru pověsti, avšak témata, postavy i literární jazyk přizpůsobuje dnešní době. Setkáváme se tak s typickými postavami: Bílou paní, Bezhlavým rytířem, čarodějnicí, lesní vílou či hejkalem, tyto hrdiny však autorka „polidšťuje“ a nechává je vstoupit do reálného světa. Maminka Stráši tak jede na školení Bílých paní do Českého Krumlova, čarodějnice se stěhuje do bytu ve městě, hejkal pracuje jako školník, lesní víla vede taneční lekce.

„Teta Růženka už nechtěla být víla a tančit v noci na paloučku při měsíčku. Mrzelo ji, že nikdo neocení, jak skvělá je tanečnice. Teď si založila taneční školu a učí lidi valčík, polku a mazurku. Hejkala strýce Hynka zase trápilo v lese vlhko a byl pořád nachlazený, a tak si našel práci ve školství. Dělá školníka a je moc spokojený. Je v teple a své nadání využije, když huláká na děti, aby se přezouvaly.“ (Str. 17)

Komického efektu dosahuje autorka také zařazením četných frazémů do dialogů. Stráša totiž - stejně jako malé děti - nerozumí přenesenému významu ustálených slovních spojení, a tak mu musí význam rčení vysvětlovat přátelé a rodina.

Vedle postav z pověstí a užívání rčení „propašovává“ Alena Mornštajnová do textu prvky lidové slovesnosti i formou pověr. Právě tato jazyková bohatost textu povyšuje knihu nad mnohé jiné stejného žánru. Jako velké plus vnímám i důsledné užití spisovného jazyka, a to i v rámci promluv postav. V literatuře pro předškolní či mladší školní děti by přece jen měla převažovat kodifikovaná podoba češtiny. Troufám si říct, že vhodně vybraná ukázka z knihy by se dobře vyjímala v čítankách pro žáky prvního stupně. Rodiče dětí také ocení přiměřenou délku kapitol, jak dělanou pro večerní předčítání na pokračování.

Charakteristika postav je podána jednoduchým způsobem, v krátkém příběhu není moc prostoru pro osobnostní vývoj hrdinů. Každá z postav má jeden dominantní povahový rys - seznamujeme se s upovídanou Helenkou, statečným Matějem a pověrčivým Ládinem. Kromě nadpřirozených bytostí do příběhu zasahují i personifikovaná zvířata.

Nechybí ani záporný hrdina, v závěru knihy se však podivín Ládin Houbelík zjeví v naprosto novém světle. Dětský čtenář si tak uvědomuje, že není dobré dávat jen na první dojem. Sama autorka přiznává, že záměrně ve své knize vypustila klasický pohádkový motiv boje dobra se zlem. Zlo nemá v tomto laskavém vyprávění místo. Strašidýlko Strášu totiž Alena Mornštajnová psala během své práce na knize Hana a do dětského světa plného optimismu a humoru si chodila odpočinout od těžkých témat románu.

Právě toto celkové optimistické vyznění příběhu, krásná čeština a vtipné dialogy jsou společně s  povedenými ilustracemi důvodem, proč si Strašidýlko Strášu oblíbí malé děti i jejich rodiče. Je to jednoduše kniha, kterou dětem rádi pořídíte do jejich knihovničky.

I ty, kteří o knize dosud neslyšeli a vybírají něco ke čtení pro své dítě v knihkupectví či knihovně, zaujme na první pohled rozverná a hravá ilustrace na obálce knihy, která v podstatě plní roli jakési grafické anotace. Očekáváme pěkné, laskavé, veselé čtení pro děti a přesně to také dostaneme.

Anotace:
Představte si malé strašidlo. A teď si představte, že tohle malé strašidlo se všeho bojí. Tmy, zvuků, zkrátka všeho. A tak mu nikdo neřekne jinak než Stráša. O tom, jak se malý Stráša skamarádí s klukem Matějem, a o tom, co všechno spolu zažijí, vypráví nová kniha oblíbené spisovatelky Aleny Mornštajnové s báječnými ilustracemi Galiny Miklínové.

Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Žánr: pohádky pro předškoláky
Počet stran: 64
Formát: PDF