Recenze: SRBSKÝ DENÍK (Jan Jícha)

Balkán naveselo

Za recenzní e-knihu děkuji e-shopům Palmknihy a eReading

Palmknihy a eReading na FB

Chci zakoupit titul Srbský deník

Jan Jícha není v českém literárním rybníčku žádným nováčkem. Na svém kontě má pár cestopisných knih, stejně jako několik humoristických románů. Srbský deník je autentickou výpovědí autora, který na Balkáně strávil rok života jako učitel češtiny u srbských krajanů. 

1. září 2012 si Jan s rodinou sbalili kufry a z matičky Prahy vyrazili směrem na jih. Záměrem nebyla dovolená strávená v Chorvatsku, ale roční učitelská mise v Srbsku, konkrétně v Češku Selu, kde sídlí naši krajané. Na Jíchovy čeká nejedno překvapení. Ať už je to minidomeček, v němž pětičlenná rodina musí vydržet rok, nebo svérázní sousedé se srdcem na dlani.

Češko Selo neboli postaru Ablián je malebná vesnička prvorepublikové tvářnosti na konci slepé pětikilometrové betonky, na níž zub času vykotlal díry a zub technické správy komunikací je předělal na hrboly. Náš domeček je první při vjezdu, na mírném pahrbku, pozná se snadno podle vrat, jež díky své originální koncepci leží na zemi. Číslo popisné nemá, aspoň ne viditelné, takže naše adresa zní „ulice Václava Havla, Češko Selo, pošta Crvena Crkva, obština Belocerkevská, mocnářství srbské.“ (4 % z knihy) 

Srbsko je poměrně zajímavou zemí. Jako samostatný stát vzniklo relativně pozdě, až v roce 2006, když se osamostatnila Černá Hora. V současné době Srbsko usiluje o členství v Evropské unii. Ve svém deníku si Jan zaznamenává postřehy z pobytu v této svérázné destinaci, glosuje mezilidské vztahy, popisuje boj s úředním šimlem a  především dává nahlédnout do poměrně hektického života učitele. Dozvídáme se o sžívání Jíchových s krajany, kteří rodinu vzali okamžitě mezi sebe. Během roční mise Jan s žáky nastuduje dvě divadelní představení, jejichž realizace mu připraví nejednu horkou chvilku. Infarktové stavy zažívá také při řešení běžných provozních záležitostí. Srbové nikam nespěchají, všechno má svůj čas i řád. A je-li něco pevně dané, vlak přes to prostě nejede. Slovo  vyřčené zde má stejnou platnost jako sepsaná smlouva. 

Poslední týden je to tu tak málo dobrodružné, že jsem se rozhodl zajít na poštu. Bohužel, tentokrát zklamali i tam. Vymyslel jsem si nadmíru obtížný úkol: koupit pět známek po 50 dinárech. Vmetl jsem svůj nestoudný požadavek do očí známé hydře, ale ona jen s klidem odvětila, že mi žádné známky prodat nemůže. „Proč ne?“ naléhal jsem. „Protože je asi nemám. Za padesát dinárů... to těžko.“ „A mohla byste se podívat?“ troufl jsem si na tenký led. To už bylo vidět, že se začíná chvět. Nicméně popadla sešit se známkami, otevřela ho na stránce „50“ a ukázalo se, že tam má skutečně jenom jednu známku této hodnoty. „No vidíte,“ zkusil jsem štěstí. „Tak mi dejte tu jednu.“ „Ta není na prodej,“ usadila mě poštovní údernice, „tu tady potřebuju mít, kdyby někdo posílal dopis do zahraničí.“ Proti tak srozumitelné odpovědi nemělo smysl protestovat. Vyšel jsem z pošty uklidněn, že aspoň něco v tomto utíkajícím světě zůstává beze změny. (66 - 67 % z knihy)

Deník je psán v ich-formě, u osobních záznamů bychom ani nic jiného nečekali. Zápisky jsou vybaveny fotkami, které text trefně doplňují. Co se samotného díla týče, nejedná se o suchopárný text. Jan Jícha je velmi vtipný a místy jemně ironický, nesklouzává k sarkasmu. I když si někdy dělá legraci ze způsobu života na Balkáně, drží ji v mezích laskavého humoru. Respektuje rozdíly mezi českou a srbskou mentalitou a přináší pohled na Srbsko očima obyčejného člověka.

Deníkový záznam konkrétního životního úseku je mezi čtenáři oblíbený, zvlášť dává-li nahlédnout i do osobní, dá se říct i intimní zóny autora. Zde je zároveň nabídnut jakýsi bedekr neboli průvodce po Srbsku. Nečekejte však výčet kulturních či přírodních památek. Jíchovi jich sice pár navštívili a v deníku tento fakt neopomněli, v globálu je však text spíše zaměřen na lidskou stránku.

Autor jako iniciátor zápisků zastává v knize stěžejní roli. Byť s ním rodina tráví v Češku Selu většinu času, do popředí se dostávají Jíchovic děti, pro něž je balkánská mise velkým dobrodružstvím. Manželka zůstává spíše v pozadí a stará se o rodinný krb. Pohled druhé strany mi zde chyběl, ocenila bych názor Kláry Jíchové na pobyt v Srbsku. Zajímalo by mě, jak se jako matka tří dětí sžila s odlišným prostředím a jak probíhala adaptace rodiny.

Srbský deník se čte opravdu dobře. Je vidět, že Jan Jícha má vypsanou ruku, do textu promítl i  znalost naší mateřštiny. Hraní se slovíčky, trefná přirovnání, delší souvětí, v nichž se oko ani mysl neztrácí, jsou důkazem, že autor umí s češtinou pracovat. Původně byly zápisky určeny rodině a kamarádům, pro velký úspěch se rozhodlo o knižním vydání. Počin si získal sympatie i mezi Srby žijícími v Česku.

Mně se jako milovnici deníkových záznamů a fanynce cestopisů kniha líbila. V Srbsku jsem sice nebyla, lákala mě však možnost poznat ho alespoň prostřednictvím trefných postřehů, což se opravdu povedlo.

Tento literární počin potěší milovníky neotřelých cestopisných knih, v nichž nejde jen o zdolání turistických met. Srbsko má za sebou doby nelehké, o to víc stojí za poznání.

Anotace:

Srbsko je jediná země Evropy, k níž neexistuje knižní průvodce. Země kontroverzní a nenáviděná, hlavně těmi, kdo ji znají jenom ze zpráv před dvaceti lety. Když v ní ale strávíte kus života, promění se v zemi přívětivou, laskavou a štědrou, která zkrátka jen více a smolněji klopýtala o nástrahy divokého 20. století. A právě o takové zemi je Srbský deník, který si tu po dobu jednoho roku psal Jan Jícha, učitel češtiny u srbských krajanů, a ve formě blogu jej publikoval na internetu. Získal si ohromující popularitu nejen mezi příznivci cestopisů, exotiky spojené s romantikou a laskavého i břitkého humoru, ale kupodivu i mezi srbskou komunitou v Česku, která se jeho trefnými postřehy výborně baví. Na naléhání širokého okolí teď Srbský deník vychází i knižně a chce být nejen kronikou jednoho kantorského roku, ale i první vlaštovkou, která širšímu čtenářstvu připomene, že Srbsko stále ještě existuje a rozhodně stojí za návštěvu.

Nakladatelství: Triton

Rok vydání: 2015

Žánr: Cestopisy a místopisy

Počet stran: 320

Formát: ePUB, mobi, PDF