Rozhovor s Václavem Krejčíkem: „Mám určité rituály... Na druhou stranu, když něco z toho vypadne, svět se nezboří.“

Nedávno jsem měla možnost přečíst si básnickou sbírku Rysky. Ač se nejedná o autorovu prvotinu, prvotina básnická to však je. Kniha se mi velice líbila a rozhodla jsem se vám tohoto mladého, nadějného spisovatele představit i v jiném světle a trochu ho vyzpovídat. Vzhledem ke zhoršené orientaci v jeho tvorbě určitě neuškodí, když nám v tom autor udělá sám jasno. Konec úvodu, pojďte si přečíst rozhovor s tímto sympatickým autorem, který doufám, vydá ještě plno sbírek poezie, protože já si další knihu od něj rozhodně koupím.

zdroj: autorův archiv

Jako autor poezie a básnické sbírky Rysky, plánujete nějaké větší vymezení, nebo vaše ostatní sbírky budou v jiném duchu?

Určitě se nijak nevymezuji. Jaká myšlenka mi zrovna přijde, taková se ocitne na papíře. Co se týče ostatních sbírek, dá se říct, že v klasické poezii mám trochu útlum, ale v současnosti připravuji sbírku haiku.

Čtete vy sám poezii? Pokud ano, jaký je váš oblíbený autor? Dáváte přednost klasické či moderní poezii?

Určitě čtu, ale rozhodně ne tolik jako prózu. Mezi oblíbence starší generace patří Gellner, kdysi to byli i američtí beatníci nebo francouzská dekadence. Ze současnosti rád sáhnu po Krchovském, baví mě taky Kamil Princ, David Mareš i bratr Přemek. Ani literární časopisy mi nejsou cizí.

V některých básních jste se inspiroval přírodou, některé byly naopak o alkoholu, cigaretách a hospodě. Plánoval jste tento protiklad, nebo jste jen zapisoval své určité duševní rozpoložení?

Neplánoval. Ta sbírka trvala dlouho dobu a každý dílek skládačky vznikal naprosto samostatně. 

Jaký význam mají básně, které jsou zvýrazněné? Chtěl jste na ně více upozornit?

Tady asi úplně zklamu :) . Chtěl jsem, aby měly název všechny, ale u většiny mi to nějak nesedělo, a tak zůstaly jen v některých.

Jaké jsou vaše „Rysky“, máte něco, bez čeho byste si nedovedl představit den?

Mám určité rituály, které tak nějak patří do mého běžného dne. Studená sprcha, dechové cvičení Wima Hofa a zelený čaj jsou moje každodenní rutina. Na druhou stranu, když něco z toho vypadne, svět se nezboří.

Z některých básní jsem cítila dost smutku až skepsi, jste vy sám založením spíš pesimista?

Myslím, že neexistuje člověk (vyjma možná několika málo jogínu), který by byl pořád jen veselý. Ke každému patří všechny pocity a já je nepotlačuju. Ale rozhodně si nepřipadám jako pesimista.

Jakou roli hraje pro vás v životě alkohol a láska, nejen v kontextu tvorby?

Už několik let jsem abstinent, na druhou stranu to není tak, že bych se musel hlídat, abych se nenapil. V určité době to byla věc, která ke mně občas patřila. Rád si na to vzpomenu, ale dneska ta chemie prostě nefunguje tak jako před lety, a proto nepiju. Láska? Bude to znít jako klišé, ale je to záležitost, která mění všechno k lepšímu, projev lásky je vlastně všechno, i když to tak nemusí na první pohled vypadat. (Doufám, že se na mě teď nepřilípne nálepka ezoterika, protože to slovo díky bezduchému nadužívání  trochu ztratilo váhu.)

Pamatujete si na svou první báseň? V kolika letech jste ji napsal a jaká byla?

Pamatuju si jen, že byla naprosto úžasná a změnila by celou poetickou scénu. Bohužel se ale nedochovala. Bylo to někdy ve třetí třídě.

Mně se vaše sbírka moc líbila a četla jsem ji několikrát. Jak vy sám přistupujete ke své tvorbě. Čtete ji opakovaně?

Moc děkuji. Musím to po sobě číst několikrát. Opravy mi vlastně zaberou víc času než samotné psaní. A to ještě nemluvím o redaktorech, kteří to dostanou po mně. Jakmile ale kniha vyjde, už se k ní nevracím a píšu další texty.

Myslíte, že se básníkem člověk rodí, nebo se může „vypsat“, jako je to v případě beletrie?

U poezie musí mít člověk trochu přehled o tom, jak se v současnosti píše. Kdyby to uchopil tak, jako se psalo před sto lety, nebyl by důvod, aby ho někdo četl.

Chcete něco sdělit čtenářům, kteří se chystají Rysky číst, aby si knihu maximálně užili?

Některé jinotaje mají tolik významů, že už ani autor je s odstupem neumí vysvětlit. Možná, že i to je na nich zajímavé.

Využil jste v některých případech inspiraci haiku? (Haiku je nejznámější forma japonské poezie.)

Moje poezie je spíše minimalistická, a proto se i nějaké haiku v Ryskách najde.

Vzhledem k nepřehlednosti vaší tvorby na internetu, kdy na databázích i některých webových stránkách zaměňují vaše knihy nebo pod vaše jméno přidávají jiné tituly, mohl byste našim čtenářům zmínit svá díla a přiblížit jim je?

Jako můj jmenovec cvičím jógu a možná proto ta záměna. Co se týče knih: Jedenáct minut (2016) je sbírka povídek s duchovní tematikou. Řekl bych, že je to takové nenáročné čtení s překvapujícími rozuzleními. Město na obloze (2017) - román o chlapci, který astrálně cestuje. Letos by měla vyjít dětská kniha Pomocníci přírody a snad i sbírka haiku.

zdroj: autorův archiv